Růžičky znaly již dávná Nefertit a Kleopatra, známé krasavice naší historie. Růžovou vodu a vonný krém, jakož i koupele z plátků růže, používala nejen sličná paní Valevská, která svedla Napoleona, ale i lady Hamilton, milenka Napoleonova soka Nelsona. Výrobky z růže téměř na všechny choroby s úspěchem používali již naši antičtí předkové.

     Růže je prý skutečnou pokladnicí vitamínů a minerálů. Obsahuje vitamín C, a to dvacetkrát až padesátkrát více než citrón, který je nezbytný pro vytváření kolagenu a takzvaného dobrého cholesterolu. Seznam prvků růže je velmi dlouhý, postačí se zmínit, že obsahuje vitamíny A, B, B2, E, K, P, PP. K tomu ještě mnoho železa, hořčíku, vápníku, fosforu, sodíku, síry, manganu a taninu.

     Z růže můžeme vyrábět šťávy, zavařeniny, marmelády, kompoty, med, vína a nálevy. Naše prababičky zhotovovaly z růží voňavé polévky a omáčky, ochucovaly jimi mnoho pokrmů.

     Řecká děvčata věřila, že když si vezmou růži na setkání s milým, dobudou snadno jeho srdce. Provdané ženy zasazovaly růže kolem domů, aby upevnily soulad v manželství a věrnost manžela.

     Růže nescházely při žádné hostině v antickém Římě, a pokud někdo pil, měly zabránit vyzrazení tajemství. V Indii v růži spatřovali usměvavou tvář Krišny a uctívali ji. Růže jako dar symbolizovala přátelství, upřímnost a dobré úmysly.   V islámské kultuře byla růže považována za Božský květ, nazývali ji voňavým dechem Alláhovým a vysazovali ji kolem domů, aby si zajistili Boží přízeň.