 Je zvláštní, kolik je na světě pouček a pokynů k správnému chování lidí; a což teprve návodů na všechno, co by mělo umět (a od vás pochytit) takové štěně. Nedávno jsem našla přímo vyčerpávající postup, kterak naučit psa povelu „sedni“. To mne přivedlo ke vzpomínce na mladá léta Bonnynky a naše společné učení. V moudré příručce se píše, že s nácvikem můžete začít v době, kdy si štěně samo po hře nebo při ukázání pamlsku sedá. 
Je prý nutno vystihnout moment, kdy si štěně chce sednout a předtím vyslovit povel "Sedni!" Pokud štěně po vydání povelu opravdu dosedne, pochvalte je a dejte mu pamlsek. V jiných případech nacvičujte tento povel tak, že nad hlavu zvednete ruku s pamlskem a druhou rukou lehce tlačíte psovi na zadek, přičemž hlasitě vyslovíte povel", s důrazem na hlásku s. Na vodítku cvičte povel tak, že v pravé ruce držíte vodítko a pamlsek, zatáhnete vodítkem nahoru, asi pod úhlem 42 stupňů, přičemž ruka s vodítkem a pamlskem je vzdálena asi 20 cm od hlavy psa tak, aby pes pamlsek dobře viděl. Vyslovte povel, a zároveň můžete mírně zatlačit psovi na zadní část těla. V době vycházek tento cvik upevňujte tak, že během chůze se zastavíte, dáte psovi povel a současně trhnete vodítkem mírně nahoru tak, abyste mu zamezili v chůzi. Dál pokračujete jako v předchozím případě. Z této pozice vždy štěně uvolněte povelem "Volno!" Vždy, když štěně provede správně požadovaný úkon, nezapomeňte je pochválit a odměnit. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, delší opakování psa přestane bavit a nesoustředí se na něj. Dejte štěněti volno, a s odstupem času cvik opakujte. Sotva jsem si přečetla tyto stránky, sebevědomě jsem zvedla obočí a řekla pro sebe " jdeme na to", a s hrdě vzpřímeným postojem vyšla na dvůr. Bonnynka (zatim nic netušící) kolem mě vesele hopkala a radostně vrtěla ocáskem. Asi v půlce zahrady jsem se zastavila, obhlédla terén a usoudila, že „tady to bude nejlepší“. V hlavě mi běhalo tisíce myšlenek, jak večer všem ukážu svou úspěšnost při výchově. Přinesla jsem si různé míčky a potřebné pamlsky, a dala jsem se do toho. Výsledek? Povel "sedni" jsme nacvičovaly celé dopoledne, přišla jsem o dva sáčky bonbonků a tyčinek pro psa, mé nervy prožily peklo. Nicméně Bonna při povelu sedni zásadně lehá na záda, zvedne nožky a čeká na pamlsek. Buď jsem tedy nepochopila postup, nebo Bonna není vhodný pes na výcvik. Konejšila jsem se myšlenkou, kolik je na světě lidí, které rodiče určitě také vychovávali podle správných a vyčerpávajících „návodů a pravidel“ a také se jim to vůbec nepovedlo… Jak jste úspěšní při výchově "domácí zvěře" i potomků vy?
Vaše Teta Běta, L.P. 2007
|
