Je to pár týdnů dozadu, co jsem tu psala o svých milovaných konících. Pak jsem na jakékoliv psaní neměla čas ani pomyšlení, ale teď bych ráda pokračovala a seznámila vás ještě s dalšími mými překrásnými koníčky. Dnes vám tedy představím hřebce PICO, koně, který  má opravdu pět "P".

Dnes vám představím mého milého hřebečka – Pica,  2009 – 2016

Hřebec 1179 Pico, má ukončeno osm připouštěcích sezon, čímž se stal "služebně nejdéle působícím hřebcem v mém chovu. Připuštěno má 70 klisen a zatím se narodilo (výsledek sezony 2016 není ještě známý) 31 hříbat, z toho 21 v hřebčíně Aslan.

Tolik čísla, která dokládají,  že Pico má ze všech mých dosavadních hřebců největší vliv na můj chov. Doložit by se to dalo také tím, že po Goldan Cavalierovi jsem si do dnešních dnů v chovu ponechala jednu dceru – Sametku z Aslanu, Borgise zastupuje vnučka Gemini z Aslanu, a Pico již má v mém chovu pět dospělých, velmi kvalitních klisen – Amber z Aslanu, Grácii z Aslanu,  Lociku z Aslanu, Fláji z Aslanu a Guineveru z Aslanu.

A další ročník jeho hříbátek čekáme… Objektivně musím přiznat, že jsem nikdy nedržela tolik chovných klisen jako nyní, proto srovnání poněkud pokulhává v neprospěch třeba právě Borgise. Vlastnictví hřebce Pico podpořilo můj chov SHP v době, kdy jsem ho znovu po útlumu kvůli dětem (tehdy jsem chovala postupně větší pony a koně) začala rozvíjet.

Již jsem, o něco dříve, popsala, že jsem natolik stála o Pica, že jsem nejprve koupila po něm hříbě – hřebečka Prince Permoníka, a když jsem se dozvěděla, že je na prodej sám Pico, neváhala jsem ani vteřinu. Nebylo to kvůli tomu, že už měl na svém kontě velmi pěkné výstavní úspěchy; já se do hřebce „zamilovala“ už ve chvílích před jeho licentací, kdy jsem jej Magdě takřka záviděla. Ovšem plemeníka nikomu závidět nemusíte, lze si koupit půlku jeho genů v nějakém hříběti, ale určitě jsem ráda, že mám Pica, tedy originál, a nemusím se spokojit s kopií.

Převzala jsem ho na výstavě ve Valči v roce 2009. Pico rok předtím (2008), na výstavě ve Valči, vybojoval titul šampiona plemene a vicešampiona celé výstavy, čímž zopakoval svůj úspěch na této výstavě z roku 2007, kdy ve Valči získal titul šampiona SHP a šampiona celé této výstavy.

Před svou třetí valečskou výstavou v roce 2009 vyhrál na jaře na výstavě v Písku třídu hřebců minitypu a titul vicešampion celé výstavy. Magda Skalická už neměla zájem Pica ve Valči do třetice a naposledy předvést, a tak jsem jej předvedla sama.

Je jasné, že toto nebylo optimální, neznali jsme se navzájem. Takže šest týdnů od úspěchu v Písku Pico se mnou ve Valči svůj úspěch nezopakoval, podlehl konkurenci standardně velkých hřebců. Získal pouze 3. místo ve třídě hřebců. Bez ohledu na to jsem se cítila jako vítěz, protože jsem si ho vezla domů..

Vzala jsem ho sebou ten rok ještě na výstavu do Plas, kde dosáhl na titul vicešampiona typu, poražen mojí vlastní klisnou. Pokud bych si hřebce pořizovala kvůli vyhrávání výstav, musel by mne tento výsledek zklamat, já jsem však byla spokojená s hřebcem jako plemeníkem. Lepší plemenný hřebec v barvě ryzáka v té době v ČR zcela jistě nebyl.

V roce 2009 připustil sedm klisen – 5 mých a 2 klisny ze Zaváté samoty. Fientje zmetala v 8. měsíci, další dvě holanďanky měly klisničky – Aletka Clair v. Kairos klisničku Amber, Tirza v. t. Warebos klisničku Trigu a klisny „aslanky“ měly hřebečky – Sametčino Piafa a Geminino Priora jsem po odstavu prodala. Triga z Aslanu se na II. Shetland pony show v Chomutově stala vicešampionkou hříbat výstavy a zahájila tak krásné období úspěchů Picovo potomků ve výstavních kruzích. V Plasích se šampionem hříbat SHP stal standardní Piaf a vicešampionkou Amber, vítězka třídy hříbat mini.

V roce jejich narození – 2010 – připustil Pico deset klisen, z toho opět 5 mých vlastních. Předvedla jsem ho na výstavě v Chomutově – získal 1. místo ve třídě hřebců mini, a v Plasích, kde byl Pico v téže třídě poražen legendárním Halstock Gobstopperem.

Následující rok byl chovatelsky velmi smutný. V roce 2011 se z pěti cizích klisen dvě klisny v pořádku ohřebily – narodila se klisnička Tabby a hřebeček jehož jméno nevím, jedna klisna však uhynula březí a jedna potratila. Také u nás bylo hřebení pohroma s podobným výsledkem – Tirza umřela během porodu i s hříbětem, Fientje byla jalová, o život Sametčino hříbátka Sparty jsme několik dní bojovali, ale marně. Jedinou radostí ten rok byla malá Grácie. Ovšem „jelo se dál“, připustila jsem šest svých a čtyři cizí klisny.

Nejsmutnější chovatelské jaro přineslo krásný letní výstavní úspěch – Pico se stal na III. Shetland pony show v Chomutově šampionem celé výstavy. Tak jsem ho přece jen dokázala dovést až na stupeň nejvyšší. Měla jsem samozřejmě radost, mimo to byl šampionem SHP minitypu a malinká Grácie vicešampionkou SHP minitypu.

Rozhodla jsem se vzít ho na národní výstavu do Pardubic, takže v Plasích jsme měli jen mladé koně – Triga z Aslanu získala 1. místo mezi ročními minishetlandy (Amber byla druhá) a titul vicešampion mladých. Bohužel Pardubice se nám nevydařily, Pico byl utlumený celodenním uvázáním mezi diváky (box na nás nezbyl) a tak byl ve třídě hřebců typu mini opět jen třetí.

Nastaly problémy s mým předváděním tohoto hřebce bez udidla, které není potřeba zde rozepisovat, jen připomenu, že pokud chodil jen na ohlávce, byl ovladatelný úplně v pohodě, stejně jako jiný hřebec s udidlem. Moc se mi nelíbilo, že už veškerá benevolence pořadatelů výstav končí a příště bych mu to udidlo, kdybych ho chtěla někde vystavit, musela do huby „narvat“ (nepoužívali jsme ho ani při využívání hřebce pod sedlem a v tahu).