 Měli jsme postel. Byla krásná, široká, pohodlná, s hřejícími dekami (pokud bylo povlečeno do flanelu; saténové povlečení má jediný význam - hezky vypadá v televizi, jinak ale studí a zatrhávají se v něm nehty). Uléhali jsme v něm s manželkou a měli pocit, že nemůže být nic příjemnějšího. Skončilo to okamžikem, kdy nám krysařík rozhodl, že vlastně spíme v jeho pelíšku.
Ano, jistě, je to poněkud naddimenzovaný pelech pro čtyřkilogramového psa (+ - 1 kg), ale náš pes je bytostně přesvědčen o tom, že si to plně zaslouží. Bohužel, stále má tento pelíšek své chyby - manželku a mě. Způsobů, jak nezvaným nocležníkům pobyt znepříjemnit je několik: - Chrápání - jak dokáže čtyřkilový krysařík chrápat jako dvacetikilový pitbul, je záhada řazená kamsi k UFO a daňovému přiznání.
- Vytláčení psem - policie používá při zásazích proti demonstracím metodu tzv. "vytláčení koňmi" - policisté na koních pomalu najedou do čela demonstrace a silou koňskou pomalu dav tlačí mimo vyhrazený prostor; vytláčení psem je podobné - pes se vám svými (špičatými!) tlapkami zapře do zad a mírným, ale neustálým tlakem do oblasti ledvin vás posouvá směrem na okraj. Výsledkem je, že nezvaní hosté (my) leží na krajíčku a uprostřed, na zádech, s panděrem vyvaleným chrápe krysařík - majitel.
· Změna stanoviště - postel (pelíšek) je velká, proto není nutné, aby krysařík - majitel strávil celou noc na jednom místě; přesuny mezi stanovišti se provádějí nejbližší možnou cestou, přičemž nejbližší možná cesta mezi jakýmikoliv dvěma body na posteli vede VŽDY přes obličej nezvaných nocležníků. · NVO (Neidentifikovatelný Vlhký Předmět) - NVO krysařík - majitel rozmisťuje a zahrabává v pelíšku v průběhu celého dne. Poté, co nezvaný host - já večer zalehne a začne upadat pomalu do sladkého spánku a mimovolně zasune ruku pod polštář, nahmatá NVO. · Postupem času jsem se naučil dvě věci: a) nestrkat ruce nikam, kam není nezbytně nutné je strkat b) když už se něco nahmatá, tak raději nepátrat po tom, co se to nahmatalo.
Zvláštní kategorií je tzv. noční vopruz. Uprostřed noci (asi tak v 07:00) je nutné vetřelce - lidi vzbudit. Vzbudí se obvykle okamžitě, stačí několik dloubanců do oka. Potom ovšem stále ještě předstírají spánek v naivní víře, že krysařík opět zalehne a usne. Zvlášť užitečnými zbraněmi jsou vlhký čumák. Odpor lidí na přítomnost vlhkého čumáku na těle je vysoký a v uchu zvlášť. I ten nejotrlejší člověk - vetřelec po půl hodině rezignuje a vstane (ty ostatní spolehlivě zvedne zvuk tekoucí vody v rohu ložnice kde, hergot, žádný vodovod není), poté následuje venčení (samozřejmě je nutné předstírat nechuť jít ven) a po návratu, dříve než se člověk stačí opět svléknout, zaujme krysařík polohu v nejteplejším místě postele a hluboce, ale opravdu hluboce usne. Většina lidí rezignuje a jde vařit snídani. A začíná vše nanovo. Vybrat několik vhodných NVO a zahrabat je... Měli jsme postel. Byla krásná, široká, pohodlná. Ale to bylo dávno. Ještě v dobách, kdy jsme si říkali, že dceři toho psa přeci jen koupíme. Vždyť, co se vlastně může stát...
Venčící procházky, na které mě krysařík bere s sebou, mají pevně stanovené trasy. Tytam jsou doby ideálů, kdy jsem věřil, že budeme objevovat nová zákoutí, nové cesty, nové možnosti. Na nic takového krysařík není zvědavej. On má své prověřené (pročůrané) trasy a k čertu s novotami. Jedna z tras vede kolem ozdobné brány ukončující teritorium německého vlčáka dosti hlučné povahy. A řekněme si to otevřeně - toto místo nemá krysařík rád. Procházíme-li kolem, vždy spěchá. A vlčák? Ten se snaží o jediné - probourat bránu. Není to tak dávno, kdy jsme opět procházeli kolem brány a vlčák... nikde. Krysařík byl chvíli zaskočen neznámou situací. Několik vteřin bránu pozoroval a pak sebral všechnu odvahu malého psího srdce a vydal se situaci prozkoumat. Šel opatrně, co noha nohu mine. Pomalu došel až k bráně. Nic se nedělo. Tak tedy standardní postup: očuchat, cvrknout, očuchat, cvrknout... A pak se to stalo. Vlčák náhle stál těsně za bránou. Ten okamžik, kdy se k ní dostal mi nějak unikl. Viděli jste někdy dřevěného krysaříka? Stojí a čučí. Vlčák se nadechl a jednou štěkl. To krysaříka oživilo a odpálilo o dva metry zpět. Poučení č. 1: Klidně buď odvážný, ale měj kam utéct. Dnes jsme šli opět kolem "vlčákova". Brána zela dokořán. Poučený krysařík, kterého jsem měl na vodítku (jinak by zdrhnul) mě vláčel na druhý chodník. Jdouce za ním, zahlédl jsem vlčáka... jak se řítí na nás. Teď už vím, že je-li potřeba, umí krysařík s velmi malým rozběhem skočit na velkou vzdálenost přímo do náruče. Vlčák mezi tím prosvištěl otevřenou bránou a já se v rychlosti zamyslel nad místem, do kterého se mi zakousne nejdřív. Stalo se ovšem něco neočekávaného. Vlčák si náhle uvědomil, že je za bránou, svým celoživotní, limitem a omezením a... celoživotní jistotou. Skoro na místě se zarazil (na sněhu je to umělecký kousek), zmateně se ohlédl, pak na nás dvakrát nesměle štěkl a vrátil se za linii brány. Teprve tam se na nás rozštěkal. Pomalu jsme, já i v bundě zavrtaný krysařík, odkráčeli pryč. Poučení č. 2: Ty, co tak odvážně štěkají, prověří až svět za bránou. V okamžiku, kdy jsme schopni určit polohu krysaříka v naší posteli a nemusíme ani rozsvítit, je rozhodnuto, že ho musíme zase vykoupat. Periodické koupele krysaříka se stávají v naší rodině zdrojem veselosti všech. S výjimkou mě a krysaříka. Krysaříka je totiž nejdříve nutné polapit. Z tohoto důvodu se pořádá něco mezi safari a přivoláváním deště. Na způsobu, jakým se krysařík dokáže nacpat mezi skříň a zeď by patrně zkrachovalo hned několik fyzikálních zákonů. Je-li konečně vytažen, vydává zvuky, kterými slibuje svou nehynoucí nenávist všem a na věky věků (minimálně však do nejbližší večeře). Podle vztahu k vodě se psi dělí do tří kategorií: 1. Psi, kteří vodu milují - vrhají se do ní kdykoliv jí spatří a není boha ani povětrnostních příšerností, které by jim v tomto skutku zabránili. 2. Psi, kteří chovají k vodě odpor - do vody se nevrhají nikdy a ze zásady, jsou-li nuceni se k ní přiblížit, činí tak s nejvyšší obezřetností, neboť něčemu tak hloupě mokrému jako voda se nedá věřit. 3. Náš krysařík - aplikaci vody na své tělo vnímá jako jeden ze zákeřných způsobů, jak se mu jeho vlastní rodina mstí za nesmyslné maličkosti (jako je např. počůrání polštáře, sežrání čokolády z konferenčního stolku či pitvu bačkory), které se mu ani nedají dokázat a které si nepamatuje, neboť je spáchal už před několika hodinami.
Jsa nesen do koupelny, dívá se krysařík, jestli se všichni dívají. A když zjistí, že se dívají, nasadí výraz mučednictví a slovní obrat "psí oči" náhle dostává netušené rozměry. S nadějí hledí zejména na paničku, doufaje, že ta zakročí. Jediné, čeho se dočká je pokrytecké mumlání: "já s tím nesouhlasila, broučku." Na roli největšího tyrana v rodině jsem si zvykl. Jedna z mála věcí, na které se v této chvíli s krysaříkem shodneme, je nedůvěra k psímu šampónu. Smrdí nám oběma. V názoru na to, co je voňavé, se však rozcházíme. Myslím, že jsem dostatečně tolerantní, ale tu tekutinu, co vytéká na poli z hromady hnoje za voňavou nepovažuju. Krysařík, bohužel, ano. Postaven do sprchového koutu, zaujme krysařík postoj č. 14 (trpitelský - skloněná hlava a tiché vytí), které by slabší a nepoučené povahy mohlo přivést k víře, že mají vyhráno. Samotné mytí je potom srovnatelné s operací mozku v prudkém lijáku; jednou rukou se křečovitě držíme okraje sprchového koutu, druhou krysaříka, třetí sprchu... ehm... jak jsem již řekl, není to nic jednoduchého. Je-li krysařík již vysprchován, neznamená to, že jsme zvítězili. Přestože jeho mírně obézní tělo vysušíme tak, že hrozí, že se mu na těle začnou dělat písečné duny, vždy se najde v srsti dostatek tekutiny, kterou je možné otřepáním se ohodit zeď do výše půl metru. Nejlépe v obýváku. To pak lépe vyniknou kousky bláta, které se nezdařilo vysprchovat.
A tak zatímco na sebe patláme sprchový gel ( namočený už stejně jsme), krysařík pobíhá po gauči a snaží se do něj vetřít zbytky vody ze své srsti. Poté následuje výhružné štěkání zpoza polštářů, které se, po nenápadném položení psího šampónu na stolek, přemístí za gauč a nabyde na intenzitě. Nejbližší procházku doporučuji provést až za dvě hodiny. Máte tak zaručeno, že: 1. se krysařík nenachladí 2. zůstane dvě hodiny čistej.
Pokud doufáte ve víc, nepořizujte si krysaříka, ale perskou kočku.
Nezapomenutelný JON KIXX
|
