Ať se mám, jak se mám, papouši se u mne mají skvěle. Už je to rok a půl, co jsem začala s poletuchama. Tenkrát jsem si koupila andulku - tyrkysově modrýho samečka. No a za měsíc si na mě zvyknul tak, že nedával to, že jsem občas celý den pryč. Jeho srdceryvný řvaní jsem vydržela přesně týden, pak jsem šla do zverimexu a koupila mu kámošku. Tím to všechno začalo... 

Současnej stav mých poletuch - mj. o těch prvních třech jsem už psala zde ...

          1) Žolinka - ta úplně první moje poletucha, přišla ke mně domů v červnu 2015, kdy jsem měla 39. narozeniny. Dříve jsem o ní psala jako o Žolíkovi, a byla jsem si jistá, že je to kluk , mimo jiné i proto, že furt chodil(a) ošukávat krmítko. Je klasicky tyrkysově modrá, s bílou hlavou a tvářema, s černobílou kresbou na křídlech a tmavomodrým ocasem. Ptala jsem se jí, co to mělo znamenat, odkdy že holky chodí trénovat sex na krmítku a ona mi odsekla, že se jí prostě chtělo:-)

         2) Ferda - tu jsem kupovala Žolince jako kamarádku měsíc po  ní - v červenci 2015. První seznámení probíhalo ve formě přes-hodinového visení na záclonách a žvatlání blbostí. Velice rychle se holky naučily, jak se mnou vydrbávat ohledně krmení, abych je náhodou nezavřela do klece  - jedna se cpala a druhá seděla ve dvířkách a pak se potvory vystřídaly. Jak jsem se hnula na gauči, hlídač písknul a už byly obě dvě čúzy v trapu.

Ferda je žlutozelená straka, tzn. tady žlutej flek a támhle zase světle zelenej. Kresbu na křídlech má černožlutou a ocas žlutej. Jo a taky tyhle první dvě začaly zedničit a měly na svědomí ty díry ve zdi, který jsou na fotkách, co jsem ti poslala. V současnosti už mám vymalováno, zeď je šedá a díry vyspravený vyrovnávacím tmelem.

         3) Filipová - nojo, dříve Filip, Filípek. Totéž, co u Žolinky, vybarvila se jako holka až skoro po roce. Je klasicky světle zelená - tzn. žlutá hlava a tváře, tělo celý světle zelený, křídla černožlutý a ocas tmavomodrej. Je z nich nejstarší, v současnosti něco přes dva roky. Tu jsem kupovala mamince k narozeninám v květnu 2014, po tom, co jí v prosince umřel anduláček, kterýho měla 5 let. Po smrti maminky byl(a)  Filip(ová) smutná, seděla v kleci, nechtěla žrát, ani ven a tak jsem se s tátou dohodla, že si ji vezmu k těm svým dvěma raubířům, že se třeba vzpamatuje, protože byla na mámu hodně fixnutá. To bylo v říjnu 2015…

Což se povedlo - až moc. Permanentně sváděla boje především se Žolinkou o krmítko. Jakmile si Filipová sedla ke krmítku, Žolinku popadl amok a z druhý strany klece vydržela viset celou dobu a zobák nezavřela a nadávala a nadávala. Filipová jí to příležitostně vracela jinejma sviňárnama - třeba ji jednou zákeřně a podvraťácky shodila z větve.

Takže byly už tři  holky... Tak jsem si řekla, že by to chtělo nějakýho kluka, ale tentokrát už fakt klidně trochu staršího, ale abych se zase nesekla, a aby už byl stopro vybarvenej.

A začátkem února 2016 jsem si tedy domů přinesla:

4)  Cipíska.  Je to cca půl roku starej kluk - tzv. opalín. Celý tělo světlounce modrý s nádechem do tyrkysova, bílá hlava a tváře, šedobílý křídla a šedej ocas. Okamžitě byl středem pozornosti všech tří holek, a i když Žolinka s Ferdou pekly spolu, tak příroda nakonec zvítězila a Ferda se dala dohromady s Cipískem. Od tý doby jsou furt spolu a" ťutaj". Povídají si "ťu ťu ťu", probírají si vzájemně peříčka a Cipísek ji občas krmí. Žolinka ze začátku dost žárlila, ale pak se to trochu uklidnilo. Filipový - tý to tak nějak bylo jedno.