Ahoj, Kudlanko, mám v hlavě jednu věc. Tak jsem se rozhodla, že sem napíšu. I když možná to uvidíte z jiný perspektivy, nebo mi dáte za pravdu... Bydlí u nás v okolí jeden chlápek, znám ho asi 12 let. Vypadá jako - no chcípáček. Líp to asi nenapíšu. Nemá ani 170 čísel, váha něco přes 50 kilo, shnilý zuby, permanentně chodí ušmudlanej, z těch jeho špinavejch rukou se člověku zvedá kufr.
Měl teď fenu stafforďáka, míchanou „s něčím“. A ta měla šest štěňat. Jenže je neudal, tak je bez mrknutí oka utratil. A nakonec přišel i o tu fenu, protože si nevšiml, že ještě jedno, to poslední, uvízlo v porodních cestách a ona už ho nedokázala vytlačit. Byl to její první vrh, takže byla i nezkušená. A toho hlupáka nenapadlo vzít ji k veterináři, prostě ji nechal být...
Teď si zas od někoho vzal ročního křížence rotvajlera a beaucerona (francouzskej ovčák, něco jako dobrman), kterýho majitel zkazil, takže pes je agresivní - už napadl a pokousal člena rodiny toho původního majitele - proto se ho zbavil. A tenhle ňouma se už v hospodě chlubil, jakou ten novej pes od něj dostal čočku, když se na něj zkusil zavrčet. Mám z toho pocit, že si tím zvedá sebevědomí. Předtím měl dvanáctiletýho ovčáka, kterej mu opravdu věrně sloužil, ale nenechal ho v klidu dožít, a utratil ho v okamžiku, kdy psovi odcházely kvůli dysplazii kyčle. Což je sice vážnej zdravotní problém, ale při péči ten pes mohl v klidu dožít. Celou dobu, celý ty roky, jsem si o něm říkala, že je to takový zdejší blbec, neškodnej ňouma. Ale teď nevím - říkám si, že normální člověk přece nezachází se zvířaty takhle bezcitně, a ještě se s tím nechlubí! Jsem z toho dost rozhozená, představa, že se dlouhý roky občas bavím (i když částečně z lítosti) s takovým necitou, mi není zrovna dvakrát příjemná. Co si o tom myslíte? ANDULA
|