Tentokrát vám napíšu o nenaplněných nadějích – a hned o třech hřebcích. Osudy hřebců se zamotávají. Zatímco v předchozích dílech jsem postupovala ještě jakž takž chronologicky, podle připouštěcích sezon, tentokrát vám předkládám jakési intermezzo o dvou hřebcích, které jsem vlastnila a nakonec si ani „nečuchli“ v Málkovicích k nějaké klisně (jako plemeník zde vůbec nepůsobili) a o třetím, se kterým se mi taky nevedlo.

Hřebce, které vlastním nyní, si ponechávám nakonec seriálu.

Prvním z hřebců, kteří nakonec nesplnili očekávání,  je hřebec PRINCE PERMONÍK (narozen a koupen 2008, zlicentován 2011, v den licentace prodán, protože byl koupen pro geny otce, a mě se později podařilo koupit přímo Pica.

Jak to tedy bylo? V roce 2008 jsem se rozhodla po lednovém úhynu dvouleté klisničky Sasanky, že rozšířím svůj chov nákupem chovných zvířat. Původně jsem plánovala koupit od Magdy Skalické jednoho hřebečka a jednu, možná dvě klisničky, ale ty se ten rok vůbec neurodily a tak z jejich koupě sešlo. Dovezla jsem tedy 3 klisny z Holandska – na jaře Fientje a Alettu-Clair a na podzim Tirzu. Takže jsem začala s předstihem uvažovat, jakým hřebcem je budu připouštět, Borgis byl sice zatím stále využitelný, ale bylo jasné, že mu síly časem dojdou (připomínám jeho úraz nohy a trvalé kulhání), nehledě na to, že bude potřeba v budoucnu mít hřebce na připuštění jeho dcer. Chov koní není o cíli, ten je stále v nedohlednu, chov je cesta, která míří stále dál…

Magda sice neměla na prodej klisničky, ale měla dost hřebečků – a já si vybrala Prince Permoníka, hrozně moc jsem stála o krev Magdina hřebce Pico (Princova otce). Hřebečka Prince Permoníka jsem viděla v květnu na výstavě ve Valči, kde jej sice ve třídě hříbat naše Selaví porazila, ale já později Selaví prodala a mezitím jsem si v červenci zamluvila Prince. Pochopitelně lze u hříbat pouze doufat, že z nich vyrostou dostatečně kvalitní hřebci na úspěšné projití výběrem hřebců k plemenitbě. Já jsem už měla v odchovně v Bělčicích hřebečka Bonuse, takže se tam sešli ještě s Badyánem ze Zaváté samoty tři ryzáčci, když tam Magda začátkem prosince 2008 dovezla i mého druhého hřebečka. Nejmladší Prince se jevil největší, zcela určitě ze všech tří nejmohutnější, prostě obvyklá permonická superkvalita :-)))

Plánovala jsem, že pokud licentací projdou oba mí hřebečci, tedy jak Prince Permoník, tak Bonus z Aslanu, pokusím se Bonuse vyměnit za jiného licencovaného hřebce, protože využití Bonuse je v chovu, kde působil i jeho otec, problematické, nebo že pak může jeden z hřebců působit na stanici Málkovice a druhý v Konětopech místo Borgise. Bonus zůstal od odstavu v rubrice „koně na prodej“, ale mnoho jsem ho neinzerovala, nehnala jsem se do prodeje. Když se ozval na jaře 2009 zájemce o koupi Bonuska, souhlasila jsem s prodejem a rozhodla se, že pokud se Bonus prodá, koupím místo něho jiného hřebečka od paní Skalické z jejích letošních hříbat, tedy hřebečka nepříbuzného. Na hříbě jsme se nakonec nedomluvily, protože mne paní Skalická překvapila, že uvažuje o prodeji Pica. Neváhala jsem s rozhodnutím, že pokud bude Pico v létě na prodej, hlásím se jako vážný zájemce. V té chvíli nebylo úplně jisté, zda z celé akce nakonec nesejde, nebo spíš jsem se bála uvěřit, že bych mohla mít tolik štěstí, abych tak skvělého hřebce nakonec měla ve svém stádě…

11. května se napevno domlouvám s Magdou, že mi prodá Pica s tím, že jej převezmu v srpnu při výstavě v Plasích.

13. května krátce po obědě volá Magda, že vše je jinak, že už jí zdraví neumožní dokončit s hřebcem Pico připouštěcí sezonu a přiveze mi ho už v sobotu do Valče. Nastala akce hodna pojmu „kulový blesk“. Hned večer jsem nakládala Borgise na cestu do Konětop, aby se tu uvolnilo místo pro Pica.

16. května jsem převzala Pica, vystavila ho ve Valči na regionální výstavě pony mezi hřebci SHP a poté jsem ho dovezla domů.