BON AMI (hřebec u nás odchovaný, jehož krev bych ráda zase nějak dostala zpátky. Když se mi ohřebila Sametka a uviděla jsem její hříbě, hned jsem viděla, že je mimořádné. Sice hřebeček, ale velmi vydařený a konečně Sametka do hříběte přimíchala geny své malé matky Samanthy (ostatní Sametčino hříbata jsou SHP standardního typu) a malý hřebeček, kterému jsem dala jméno Bon Ami, se jevil jako budoucí minísek. V té době se můj chov koní orientoval na koně použitelné v pony sportu, kterému se věnovala dcera, takže jsem měla jen pár shetlandů – matku a otce hříběte.

Pravděpodobně bych si malého Boníka nechala, pokud bych měla ještě jinou klisnu, na kterou bych ho mohla použít, ale ponechání hřebce ve vlastním chovu za tohoto stavu věcí by znamenalo dlouhé čekání na nějakou nepříbuznou klisnu, protože měl v sobě krev Goldan Cavaliera i Borgise, tedy obou linií v ČR v té době rozšířených.

Hřebečka jsem prodala, ale první majitel si jej dlouho neponechal. Pan Niebauer, jeho následující a dosavadní majitel, byl velmi, ale mile, překvapen, že má hřebeček dostatečný rodokmen k uchovnění. Jenže hřebeček si přivodil zlomeninu nohy, byl však úspěšně léčen sešroubováním kosti a zasádrováním nohy. Pak Niebauer to komentoval – „koupili jsme si ho ještě jednou, ale nelituji“.

Život šel dál, já jsem měla na stanici vždy nějakého hřebce a pokud jsem o Boníkovi uvažovala v souvislostech s tím, že by nebylo marné nějak jeho krev dostat zpátky do svého chovu, tak jen teoreticky, jaké by k tomu mohly vést cesty. Například provést výměnu klisniček, abych já i pan Niebauer měli nepříbuznou se svým hřebcem, nebo výměna hřebců na nějakou sezonu, nebo si vzájemně vyměnit klisny na připuštění. Ale dotáhnout úvahy někam dál - tomu bránily okolnosti - nejprve jsem neodchovávala klisny nepříbuzné s Bon Ami, a po nástupu Pica do Málkovic jsem začala uvažovat jen o tom, jak odchovat od tohoto hřebce co nejvíce klisniček. Takže jsem spíše zvažovala možnost dočasné výměny nějakého mého 2. nebo 3. hřebce, jenže ani Prince, ani Baggins nebyli minísci a tak mi jen úvaha prolétla hlavou a nezahnízdila.

Po úhynu Bagginse jsem ale vážně musela vyřešit připuštění Trigy a Amber. Klisny byly dvě, což se mi zdálo moc na to, vrazit je na 2 měsíce někomu na starost, když sama mám sena a pozemků dostatek. Jak už jsem psala, měla jsem nabídku od Gabriely, Ivany, Lucky a Jany, ale nevybrala jsem si  a rozpomněla jsem se na své úvahy a sny o návratu krve mnou odchovaného hřebce do mého chovu. Náhrada za Bagginse nebyla a tak jsem si půjčila na dva měsíce ryzáka Bon Ami. Docela jsem se na něj těšila, protože jsem jej naposledy viděla před mnoha lety a byla jsem zvědavá, jak vypadá nyní a jaký je v porovnání s jinými hřebci – od časů jeho licentace jich bylo zlicentován spousta nových hřebců – český chov shetlandů je už trochu jinde, než v době, kdy se Bon Ami narodil.

Hřebce jsem po přivezení umístila v zahradě s Trigou a Amber. Bohužel hřebci nestačily dvě kobylky ke štěstí a 2x mi od nich ze zahrady utekl, takže nezbylo, než všechny tři koně ubytovat ve volné stáji, abych eliminovala nebezpečí, které potulujícímu se hřebečkovi hrozilo - např. sražením autem na silnici. Vypůjčení hřebce účel splnilo - obě klisničky po něm zůstaly březí. Větší, už standardní Trigu jsem v létě prodala a menší klisnička Amber měla tedy naplnit můj sen o hříběti, u kterého jsem odchovala matku i otce. Mohlo to vyjít, mít jen trošku víc štěstí. Bohužel hříbě mělo při porodu špatnou polohu, a nechybělo mnoho a přišla jsem nejen o ně, ale i o Amber.

Tak už to v životě chodí, nebývá spravedlivý, nechá vás něco si vysnít – a pak vám to sebere. Triga u nového majitele porodila hřebečka Tristana. Aspoň on rozšířil potomstvo Boníka o jednoho potomka...

MILENA

Komentáře (4)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Teda holka, ty máš nervy. Fotky jsou nádherný a hřebeček ve skutečnosti také. Ale, když si představím, že bych musela zařizovat převoz hřebce přes kanál, tak se mně dělá šoufl. květen 19, 2016 11:24 Importy : Milena. V tomto případě (Elizabeth a Baggins) zařizovala přepravu kamarádka, v případě importu Firefly druhá kámoška (ona ve stejném chovu koupila klisny dvě) a třetí import (Rupert)jsem "zařizovala" sama. Ale Ve Spojeném království mají chovatelé zájem o to, své koně vyvážet na kontinent, protože jinak by si je leda mohli prodávat jeden druhému :-), takže jsou tam funkční a spolehlivé exportní firmy, které buď koně od chovatelů svážejí, nebo je chovatel popoveze na domluvené nakládací místo. Poté přepravce koně u sebe soustředí (pár dní ustájí, než jich sveze dost) pak naloží náklaďák. S ním musí na trajekt (přes tunel to nelze). Na trajekt vezmou koně, jen když je dobré počasí, protože koně zůstávají v autě v podpalubí, v případě ztroskotání by se nezachraňovali. Z ČR je to do přístavu v Amsterdamu cca 10 hodin jízdy, takže je potřeba synchronizovat výjezd českého dopravce (a následný dojezd do cíle) s časem přistáni trajektu, nebo když toto nejde, tak nevyzvednutého koně přepravní firma ustájí u kolegy na kontinentu a je vyzvednut třeba druhý den. Samozřejmě koně kupujete podle fotek (pokud ne z aukce), platíte ho předem včetně veteriny, přepravy a trajektu. Dokud toto nezaplatíte, chovatel koně nepředá přepravci. Protože on se s přepravcem vlastně vyrovná za vás. Ten první import byl složitý, že jeden kůň byl v Anglii a druhý ve Skotsku a potřebovali jsme oba z Amstru vézt najednou. květen 19, 2016 17:39 Mileno, : deeres to si mně teda uklidnila, je to jednoduchý, jak facka. Chápu, že chovatelé z UK mají zájem koně prodávat, protože by se jim nakonec křížili mezi sebou v rodových liniích. Ale i když mají zájem, tak to není o nic méně složitý proces. Pro chovatele i pro koně. Pro ty cesta na trajektu, i když v autě v podpalubí, asi není žádná lahůdka. A co když, i přes původní předpoklad, není cesta přes kanál klidná a mají tam nějakého plašana. Nedávají se koňům na cestu nějaké náladovky? květen 19, 2016 19:11 ... : Milena. Samozřejmě to jednoduché není, zejména když umím anglicky asi 10 slov :-) Prodávat britští chovatelé ale musí, ani ne tak kvůli křížení, jako že vyprodukují víc koní, než jejich vlastní trh vstřebá. Takže se do Evropy vozí shetlandi, welši, irští cobové, a samozřejmě angličtí plnokrevníci. A jsou tedy specializované firmy na tuto přepravu. Nic není problém, byli by schopní dovézt mi koně až domů, ale dráž, než když si pošlu "naproti" svého českého dopravce. Většinou se domlouvá spolujízda, tedy že se neveze z Holandska 1 kůň, ale více najednou, čímž se doprava rozpočítá. Ta ustájení před naložením do trajektu i případně po něm umožňují koním cestu přerušit a odpočinout si. Koně mohou dostat sedalin, ale většina koní se během cesty soustředí na vyvažování pohybu auta, popř. lodi. Stres z přepravy se pak projevuje třebas průjmem. Jinak samozřejmě, protože si do chovu vybírám koně určitého typu, objevují se mi v rodokmenech stejní předci, v podstatě kupuji koně dvou linií. květen 20, 2016 04:09

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující