Už jsem se zmínila o obrovských nephilích pavučinách. Patří k největším a nejpevnějším na světě. Jejich tvůrci jsou schopní do nich ulovit i malé ptáky. Na některých místech v australské buši narazíte na stovky sítí natažených mezi stromy vzdálenými několik metrů. Tedy není úplně dobrý nápad do nich zrovna narážet, zvlášť pokud máte hrůzu z pavouků. Na jednom z výletů jsme se na takové místo dostali. Dva metry široká cesta byla přehrazena tolika pavučinami, že to připomínalo překážkovou dráhu. Z pochopitelných důvodů jsem kráčela až jako druhá, kopírujíc mužovy shyby a přískoky.

 

      Ale pak jsem udělala chybu. Lepkavá vlákna se mi nalepila od brady až po kolena. Připadala jsem si jako moucha, ztuhlá děsem. Hrůzou jsem se nemohla hýbat, pouze jsem ze sebe vydávala neartikulované skřeky, které přiměly mého muže se otočit. Pamatuju se, jak ze mě rval pavučinu dolů. Dupala jsem jak šílenec a řvala: "Dej to pryč!" ještě dlouho poté, co už na mně nebylo jediné vlákýnko. Naštěstí obyvatel téhle sítě, kterou jsem zničila, v tu dobu zřejmě spal v některé z dutin ve stromech lemujících cestu. Z představy, že by byl doma a své obydlí bránil, mám husí kůži ještě teď.

      Naše současné působiště je naštěstí pavouků celkem prosté. Stepní osminozí tvorové mají přijatelnou velikost, která mě nenutí vyskakovat do vzduchu a vřeštět. Takže pevně věřím, že moje děti si k pavoukům vypěstují přátelštější vztah, než já. Na druhou stranu doufám, že k nim nebudou familierní až příliš. Máloco by mě vyvedlo z míry víc, než věta: "Maminko, já budu chovat sklípkany, podívej!"

 

 

 

 

 

Komentáře (14)

Zobrazit/Skrýt komentáře . : Míša šíša Tohle není úplně ta pravá arachnofobie. Arachnofobik nedokáže pozorovat pavouka ze vzdálenosti několika centimetrů a NIKDY, ani pod výhrůžkou smrti zastřelením, by nedokázal "prstem se dotknout jejího žlutě sametového zadečku". Vím, o čem mluvím. duben 29, 2016 05:55 ... : mikin Ja se snazim zit s pavouky v miru. I s temi obrovskymi, v tropech. Jenze Joanne je nesnasi a tak je musim lovit a odnaset do bezpecne vzdalenosti. Delam to ovsem za neruznejsi uplaty..... duben 29, 2016 06:29 ... : Milene Nekamarádím s pavouky. A kamarádit nebudu. Nevím, co mi na nich vadí. Už, když jsem četla článek, tak mi přejížděl mráz po zádech z těch obrázků. Občas se s nějakým musím vypořádat, hlavně v garáži, která se používá jako sklep, skladiště a odkladiště. Ale přiznávám, nevynáším je ven, protože by se mohli zase vrátit. Kdyby někdo chtěl, abych prozradila nějaké tajemství, tak by stačilo dát mi na tělo pavouka a napráskala bych i to, co nevím. duben 29, 2016 09:51 ... : deeres Pavouci mně nevadí, nosí štěstí a žerou komáry. Co mně vadí, jsou pavučiny. Když se mně někde ve sklepě potmě přilepí na obličej, tak to mám také chuť vřískat, jako autorka. duben 29, 2016 10:34 Pavoukum se radeji vyhybam, ale nervu, kdyz se s nejakym potkam... : moira2 Postupem casu jsem je zacala spise tolerovat, pokud mi tedy nechteji vlezt na ruku nebo nohu. To se branim I za cenu zivota, jejich zivota. Ale zda se mi, ze pavouku ubyva. Nebo se mi to jen zda? duben 29, 2016 11:07 Markétko..... : -doktor- Zdravím duši mé tak příbuzné.Náš syn,dnes již dospělý,je fanda do letadel,ale též miluje sklípkany.Táto jsou přece úžasní,ty to nevidíš?Neviděl a nevidím dodnes.Již ve svém bytě má letadla(modely),ženu,syna a terárko se sklípkany.Jsou fakt úžasní.kouzelně se umí vysvléci ze svého již těsného kabátku.Žere čvrčky,holátka myšek atd.Ještě,že jsou za sklem terárka,jinak bych návštěvu jejich hnízdečka odmítal.Ahoj,asi jsem baba. duben 29, 2016 14:28 Fujtajxl, Blééééééééééééééééé : NČ . duben 29, 2016 16:14 Nono.., : wendy pavouky si na chalupě hýčkáme, jak psáno výše, jsou užiteční. Ale v kuchyni a ložnici ty pavučiny holt ničím, a doufám, že to pavoukům jednou dojde a budou si je spřádat jinde. duben 29, 2016 16:31 O tom : alka.. Taky něco vím. Pavouku se bojím až hysterický. asi jsem ho musela potkat v nejútlejším mládí.Naši se na mě zlobili,že jsem holka z vesnice a takový scény kvůli pavoukoj. Nemůžu si pomoct,ale než jdu spát,prosvítím každý kout a u postele,ve sklepě a v jiných prostorách,kde je možné ho potkat,mám biolit. Vždycky, než zahájím chemickou válku se pavoukovi omluvím.My dva se prostě do baráku nevejdem. .Žába,myš,ani had mi nevadí duben 29, 2016 17:42 PAvučiny jsou prý dobré : wendy myslím na spáleniny, nebo na řezné rány ? nebo to jen pověra ? duben 29, 2016 19:49 Wendy, : deeres pavučina se dá použít jako obvaz na povrchová zranění, pavučina zabrání vnikání infekce. Aby se rána sterilizovala, má se nejdřív počůrat. Na hnisavé rány se mohou použít červy masařek. Úplně vážně to tvrdil můj děda, který byl v 1.světový saniťákem. duben 29, 2016 20:19 No prosím : wendy tak jsem si to pamatovala zhruba tak nějak..a díky za info. duben 29, 2016 21:36 Naši běžní pavouci : Ivča mi nevadí. Jak bych reagovala na nějaké setkání s takovou obludou v tropech či subtropech, nevím... Ale co mě děsí, je setkání s krysou. Kdysi jsme s kamarádkou hodnotily díly Indyho Jonese podle potvor, se kterými musel být v tom kterém dílu...Pro mě byl největší horor ten s těma hlodavcema.... duben 29, 2016 22:04 Já žiju : Lenka1 v naprosté symbióze s pavoukem zvaným pokoutník tmavý. Teda ne s jedním, ale s vícero zástupci téhož druhu. Jednak jsem pověrčivá a jednak žerou mouchy a komáry. Dokonce i pavučiny jim likviduju teprve tehdy, když jsou na nějakém viditelném místě. Nebo při generálním úklidu. Celkově se dá říct, že většinu zvířat mám buď ráda nebo mi nevadí a respektuju jejich právo na život. Loni v létě jsem při běhu v lese až na poslední chvíli přeskočila zmiji vyhřívající se uprostřed cesty na sluníčku. Jako viděla jsem ji už zdálky, ale do poslední chvíle jsem si myslela, že je to slepýš. Až pak jsem zahládla světle hnědo-šedou kůži s tmavou klikatou čárou na zádech. Naštěstí zmije chrápala a probrala se, až když jsem doskočila za ní. Probrat se o vteřinu dřív, tak jsem to schytala a měla na nejbližších pár hodin o zábavu postaráno. duben 30, 2016 19:51