Zatímco v předchozích letech chovalo shetlandské poníky několik "statečných" chovatelů, najednou dochází k oživení zájmu o toto malé plemeno koní, což se začalo projevovat v počtu plemenných hřebců. Jejich počet stoupal - a v podstatě každý rok je uchovněno tak 5 nových. V roce 2003 bylo v chovu pouze 7 shetlandských hřebců: Artur, Arlott, Arbony, Grand Kavalír z linie A a Borgis s Borneem z linie B a bělouš Radža.

 Rokem 2004 začaly velké změny. Linii A zastupoval stále Artur, Arlott a Arbony s Grand Kavalírem, ale doplnil je ještě Arcyr, B linii stále prezentovala dvojice Borgis s Borneem, a objevili se i noví hřebci: ve Vráži nastoupil britský hřebec Halstock Gobstopper, v ZOO Liberec byl zlicentován jejich Hektor von Tanneck německého původu, a konečně slibně se rozvíjející chov SHP dr. Nováka byl určen jako působiště nově importovaného státního hřebce, holandského Philipa v. d. Schaapshoeve. A na mě „zbyl“ ten, kterého jsem kvůli barvě a velikosti chtěla –  hřebec Borgis.

Po pěti letech provizorií a „experimentů“ konečně na nějaký čas vyřešeno. Navíc jsem se hodlala znovu více věnovat chovu shetlandů (než chovu welsh pony)  a postupně jsem chtěla vybudovat nové chovné stádo. Doufala jsem, že si koně odchovám, nebo přikoupím nějakou klisnu v ČR; nakonec nezbylo, než hledat vhodné klisny do stáda v zahraničí. Ale to předbíhám.

V druhém roce svého působení – 2004 (prvním rokem byl rok 1999) připustil Borgis pouze Sametku (porodila za rok hřebečka Bontona). Neměla jsem potřebu, jako kdysi s Goldanem, shánět cizí klisny k připuštění, už jsem znala výsledky své snahy – nejen že pokusy připustit starší dosud jalovou klisnu byly marné, ale i když mladší kobylky zabřezly a porodily klisničku, chovatelé zanedbávali evidenci hříbat v knize hříbat, nebo tyto klisny nikdo nezavedl na svod a nezapsal je tedy v dospělosti do plemenné knihy. Proč se tedy tak snažit, když výsledek neodpovídá úsilí? Připustím jen těm, co si mě sami vyhledají, rozhodla jsem se, a toho se držím dodnes.

V další připouštěcí sezoně tohoto období působení hřebce Borgise v Málkovicích (jeho třetí sezoně včetně roku 1999), tedy v roce  2005 – byly připuštěny 3 klisny. Obě cizí kobylky zůstaly jalové, naše Sametka přivedla na svět nadějnou Sasanku. Konečně hříbě, na které jsem čekala – s pěkným odznakem na hlavě, exteriérově velmi vydařené. Klisnička se stala vicešampionem plemene SHP na výstavě ve Valči. V druhém roce života bohužel náhle uhynula, patrně na tetanus, ač byla samozřejmě očkovaná.

Jak se říkává - všechno zlé je k něčemu dobré - ztráta Sasanky mne donutila k importu koní ze zahraničí, postupně jsem si jich dovezla několik a svůj chov zkvalitnila - ale o tom někdy jindy, teď zpět k Borgisovi.