O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- VYPRÁVĚNÍ O SAMETCE
- EMPATIE KONÍ
- KRÁVA - MERESJEV
- KRAVÍ PŘÍBĚHY
- HÁČKOVANÝ "KULOVÝ BLESK"
- VLAKEM PO NĚKOLIKA ZEMÍCH - I.
- VLAKEM PO NĚKOLIKA ZEMÍCH - II.
- VLAKEM PO NĚKOLIKA ZEMÍCH - III.
- VLAKEM PO NĚKOLIKA ZEMÍCH - IV.
- VLAKEM PO NĚKOLIKA ZEMÍCH - V.
- SBÍRÁM, SBÍRÁŠ, SBÍRÁME
- VÝSTAVA SHETLANDE PONY
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 1
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 2
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 4
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 5
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 6
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 7
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 8
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 9
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 10
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 11
- TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 13
- NÁDHERNÝ OKAMŽIK ŠTĚSTÍ - 2.
- JUPÍÍÍ, KONÍČCI JSOU ZPÁTKY!
- MILENA A JEJÍ KONÍCI - JEDEME DÁL! - 4.
- MILENA A JEJÍ KONÍCI - JEDEME DÁL! - 5.
- O PEJSCÍCH A LIDECH 1.
- O PEJSCÍCH A LIDECH 6.
- O PEJSCÍCH A LIDECH 7.
- O PEJSCÍCH A LIDECH 9.
- MŮJ ŽIVOT S KOŇMI - 6.
- ORCHIDEJE - MÁ LÁSKA
Přihlášení
Anketa
TŘINÁCT HŘEBCŮ A JÁ - 3 |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 25 únor 2016 | ||||
Strana 1 z 2 ![]()
Již v předchozích letech jsem některé ze svých klisen pony připouštěla velšskými hřebci, klisny jsem za tím účelem vozila (přesněji nechala odvést, svoji dopravu jsem neměla) k hřebcům v majetku Mojmíra Fialy nebo manželů Blažkových.
V roce 1998 jsem Hvězdu nikam vozit nemusela, plemenný hřebec dorazil do Málkovic osobně.
Goldan Cavalier byl státní hřebec, teď jsem si vyzkoušela zapůjčení hřebce soukromého. V podstatě to nebyl můj nápad, ale nakonec se to tak nějak „vyvrbilo“. Chovatel ze Stříbra, Emil Kraus, měl cca 120 cm vysokou izabelu a nedal na mé doporučení, že by bylo dobré připustit ji hřebcem welsh moutain pony. Vybral si pro ni žlutého hřebce Plaváčka pana Chocholy. Jenže – pan Chochola držel svého hřebce v podmínkách, které neumožňovaly dočasné ustájení klisny na připuštění, v podstatě si pro chov koně vybudoval stájku na své parcelce v zahrádkářské kolonii.
Byl nadšeným vozatajcem, tedy denně hřebce zapřahal, tak ten až tak moc netrpěl tím, že mu chybí výběh. Pan Kraus, přestože vlastnil přepravník na koně, nechtěl denně svou ohřebenou klisnu vozit poměrně daleko na skok. Pan Chochola nabídl, že hřebce panu Krausovi zapůjčí, ale ten zase v té době neměl žádné volné místo ve své stáji. A tehdy jsem do hry vstoupila já. My jsme v tom období pro ustájení koní používali sousedovo stáj na vedlejším dvoře, plus celý dvůr – jako jízdárnu nebo zimní výběh. Ustájit dalšího hřebce a k němu i klisny nebyl problém, tak pan Kraus přivezl k nám svou klisnu Zlatku a ten samý den i hřebce Plaváčka, licencovaného pro chov jezdeckých pony.
Během 3 týdnů pobytu jsme tedy připustila s Plaváčkem 3 klisny – Krausovo Zlatku, svoji Hvězdu a Květoňovic Lady, pak byl hřebec odvezen. Příští rok se po Plaváčkovi narodily 3 klisničky a my jsme tuto akci zopakovali s tím, že já tentokrát připustila už 2 své klisny. Hřebec u nás pobyl 2 týdny a všechny 4 klisny byly po něm březí – narodily se 3 klisničky a 1 hřebeček.
Spolupráce tří chovatelů je velmi ojedinělá, ale dokazuje, že když je dobrá vůle, povede se leccos, druhá zajímavost je neuvěřitelný výsledek Plaváčkova působení. Žádná z klisen neměla šanci na připuštění v další říji, přesto všechny zabřezly. Je pravdou, že šlo o klisny ohřebené, tedy s prověřenou schopností zabřezávat, výjimkou byla moje Kráska Koré – ta byla mladá prvnička, připuštěná spíš jen že tu hřebec byl – a povedlo se.
Hřebec byl žluťák, tedy jinak izabel, prostě skoro bílý kůň, a pro mne to byl první větší hřebec, se kterým jsem si musela poradit. No větší - 120 cm KVH je spíše střední až malá velikost pony, když minipony má od 70 do 86 cm a hranice toho, aby koně šlo označit za poníka, je 148 cm. Ale pro mne byl velký dost, do vozu jsme ho nezapřahali, pod sedlo šel asi 2x, takže stáním v boxu nasbíral dost energie; navíc brzo pochopil, že ho beru ven k tzv. zkoušení klisen, kdy jsem si kobyly uvázala porůznu po dvoře a s hřebcem je pak obešla a pokud byla kobylka svolná, připustili jsme ji.
Jak se to pozná? Hřebec si musí klisnu trochu "namluvit, tedy očichat, oňuchat, a podle pachu a reakcí klisny pak jedná dál. Buď dál klisnu dráždí a testuje, zda mu postojí, nebo naopak uhýbá z dosahu jejích kopyt. Je dobré mít zkušeného hřebce, kterého nějaký kopanec (prvničky jsou ještě bojácné, klisny po ohřebení zase mají trochu obavy o hříbě) neodradí, pokud jinak je vše jak má být a naopak ho to víc rozvášní. Mladý hloupý začátečník v profesi plemeníka naopak by sice chtěl připustit i klisnu, co se zrovna neříjí, ale pak ho reakce klisny může odradit od otestování jiné, která "žádá", jak se patří. A co vidím kromě chování obou já? Klisna blýská (pohybuje stydkými pysky), učůrává, poklesává v zadních nohou, dává ocas na stranu. A hřebec? Ztopoří a jde na to.
A co když člověk nemá šikovného hřebce? Pak je potřeba strkat ho ke klisně hlava - hlava, aby nebyl kopnut a přesto se mohl vzrušit. Oni i ti konští chlapi na to potřebují klid.
|
< Předch. | Další > |
---|