Slíbila jsem vám napsat, jak se soutěží o poháry... Takže tímto tak činím :- ))). Nejprve je nutno se přihlásit. A tak, jako obvykle, i letos v zimě jsem nabrala krve všem koním, kterým dvouletá platnost vyšetření dobíhala (cca polovině stáda; zbylým beru krev v sudém roce), takže by byli bývali všichni měli jako v jiných letech platné „cestovní pasy“ a mohla jsem v době před uzávěrkou přihlášek vybrat k účasti kteréhokoliv z nich - podle aktuální kondice, či podle záměru, se kterým na výstavu pojedu.

Vloni jsem se tedy rozhodla přihlásit na Regionální výstavu shetland pony, která se konala 29. 8. 2015 v Plasech. Všechno ale narušil výskyt infekční anémie koní v Německu a zpřísnění veterinárních podmínek pro přesun – „ výsledky krve“ platí pouze 6 měsíců, takže lednové vyšetření mezitím propadlo… Nechtělo se mi novým odběrem krve potýrat celé stádo, takže jsem strategii změnila – nejprve vyberu koně na výstavu a těm pak nechám odebrat krev. Vybrala jsem nakonec kobylky pohodářky, o které se v pohodě postarají děti a kobyly jejich celodenní péči psychicky vydrží…

Snažím se sestavu na každou výstavu obměňovat,  nemám ráda  opakování výstavy se stejnými, nejúspěšnějšími koňmi. Recept: „Nalož to nejlepší, co máš doma, ať soupeře co nejvíc „pobiješ, a voz tyto koně všude, ať je pohárů co nejvíce“, tak tohle mi v chovatelské práci nijak nepomůže.

Příprava začala už v pátek, tedy den předem. Nejprve bylo potřeba vyřešit ustájení před výstavou – bohužel už stará stáj dosluhuje natolik, že spadla část stropu a nocování koní zde bezpečné není, nikdo neví, kdy povolí další část. Postupné opravy farmy však mají na programu naléhavější problém – uskladnění obilí - takže stáj používaná pár dní v roce, rozhodně prioritu nemá. Zahrada je obsazená, takže jediné řešení bylo ohradit část některé stodoly pomocí coral-systému. Jednodušší bylo využít toto řešení ve stodole na dvoře, než v té u silnice. Vznikla vcelku prostorná společná ohrada pro šest poníků. Nastlat, nanosit seno a přestěhovat tam i napájecí maltník bylo snadné. Samotné „pony–ohrádky“ večer posloužily jako mycí box na panelech před mléčnicí,  ráno pak jako pastevní ohrádka, než byl čas koně naložit.

Následovala příprava věcí s sebou – ohlávky, vodítka, kyblíky na vodu, „výstavní obleček“, průkazy koní, apod. Pořád jsem nenašla na cestování nic lepšího, než svou, sice prasklou, ale použitelnou bedýnku, která s námi cestuje už roky a dá se na ní i pohodlně sedět, stolovat, a hlavně hodně se do ní vejde…

Nakonec jsme  s Katkou, která mi v roce 2015 oddaně s poníky chodila pomáhat, po dvou vodily koně z výběhu a čistily je, tedy hlavně Katka, protože já ještě drhla od mušinců hrádě. Gemini jsem vyprala ocas v kečupu (opravdu to na zažloutlé žíně funguje), Guineveře jsem vydrbala zablácené nohy…

Ráno už jsme jenom přestěhovaly koně ze stodoly do ohrádky na trávníku poblíž silnice, a když přijela obě auta, šlo to ráz na ráz – naložení koní, rozebrání a naložení ohrady – a jedeme! Koně jsme naložili do koňského přívěsu kamaráda Petra, hrádě, použité v Plasích na postavení ohrady, do korbičky malého vleku Viktora a Šárky.

Přijeli jsme hodinu před začátkem, tak správně včas na veterinární přejímku. Taky včas na to, připravit Gemini do lead reinu, kterým výstava obvykle začíná. Ovšem na louce už bylo plno účastníků, takže chvíli trvalo, než jsem si našla svoje ideální místo: abychom to neměli k ringu daleko, ale koníci měli i trochu klidu, aby aspoň část dne mohli být ve stínu, aby děti, pokud s nimi budou „blbnout“ (vodit, jezdit) nikomu nepřekážely, nerušily jiné chovatele, a aby se poníci i napásli – a takové místo v Plasích se najít dá. Neznám jiný areál, kde by bylo tolik prostoru, aby si vybral každý své místečko.

Děti si rozebrali poníky pro čištění a já šla zařizovat jiné věci.