Myšlenkové pochody slečny krysaříkové jsou vědní disciplínou samy o sobě. Dospěli jsme u nás doma sice k přesvědčení, že celé její myšlení se odehrává v podobě několika bludných světélek poletujících v temnotě krysařičí hlavičky, ale já se nemohu zbavit dojmu, že se ta světélka čas od času shluknou do formy, kterou bych nazval poťouchlost.
Myslíte si, že něco takového není možné? Krysaříková, která si ani po roce a půl není schopna zapamatovat zvuk slova "zůstaň", ale bezpečně, a to i ve spánku pozná klapnutí ledničky či plesknutí kolečka salámu na podlahu, je divná. Ale na to sem si zvykl. Krysaříková, která si z misky vybírá jen granule, které ji chutnají, ale v parku je ochotna se poprat s labuťákem o kus tvrdé housky a vyžírat zrní nasypané ptáčkům, je dost divná. I na to sem si zvykl. Krysaříková, která je ochotna proto, aby se dostala pod peřinu, plazit se a kroutit jako žížala s epileptickým záchvatem, ale když si má obléknout neoblíbený svetr, je náhle naprosto tuhá a neumí ani ohnout nohu, je podezřelá (a to nemluvím o schopnosti tentýž svetr venku během několika minut svléknout a protáhnout dvěma kalužema).
![](http://obrazky.kudlanka.cz/kryper1.jpg)
Ale zvykáme si.... Dokážu pochopit, že když krysaříková vykoná svou potřebu, zatímco já trpělivě čekám ( abych jí to snad, nedejbože, nezakřiknul!) musí i párkrát hrábnout zadní packou. Nezvyknu si ale, že se ohlédne, aby lépe zamířila blátem na mé džíny. Možná, že by někdo dokázal doložit, že zlomyslnost či poťouchlost je vedlejším produktem rozumu. Já proti tomu nic nemám. Ale v tom případě to znamená, že krysaříková dostala poťouchlost od Pánaboha jako přídavek. Někdo tvrdí, že Bůh je muž, jiný že žena, tamten tvrdí, že Bůh je běloch, tenhle že Bůh je černoch. Já mám ale nezvratné důkazy, že Bůh je pes. Mj. mám dilema: Můžou se do baby-boxů dávat i psi? Jón Kixx
|