O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
OBEDIENCE A VYZNÁNÍ |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 04 listopad 2015 | |||||||
![]()
Pokud se jedná o poslušnost v jakémkoli vztahu ke mně, musím přiznat, že na tom nejsem zrovna nejlíp. Sama jsem s poslušností mívala problém (podvolit se, poslouchat někoho – jéje, to mi fakt nikdy moc nešlo), a svoje děti jsem sice vychovala, nikdo z nich se ničeho nějak moc špatného (tedy, co já vím) nedopustil, ale ta moje důslednost při výchově… To taky nebylo nic moc. Prostě, když už to hraničilo s tím, že mi budou „jezdit po hlavě“, zaúřadovala babička, a ze dvou zvlčilých kreténků velmi brzo přivedla dvě kouzelná hodná a poslušná robátka. Ale – tím jsem tak trochu odbočila.
Jo, a poslušnost je prý i základní kámen k dokonalé souhře „pán a pes“. Pokud se jedná o nás dva, tak můj malý milovaný chlupatý kámoš, se na mne může stoprocentně spolehnout. Naopak to je přesně podle hesla: Kayo poslechne „na slovo“, jenže já to „slovo“ neznám…
Přesto jsem od prvních dnů, co ho mám, nesmírně šťastná, že ho mám. Naším rodinným životem prošlo hodně psů, dá se říct i dalších živočichů (rybičky například), ale tenhle, tenhle je jen můj a já jeho. Dal mi hodně – ne já jeho, ale on mne socializoval. Začala jsem díky němu chodit ven, a nejen ven, ale i mezi lidi – a nejen mezi ně, ale kamarádit se, povídat si. Ano, udělal z protivné samotářské báby zase obyčejnou ženskou.
A to ani nemluvím o tom, že jsem díky procházkám s ním setsakra zhubla, už se po několika metrech nezadýchávám, dokonce jsem absolvovala i několik pokusů (a ne špatných) o běh. (Teď mám jen „malý problém“, zdá se mi, že nějak plandám ve svý kůži. Což znamená, že budu muset ještě začít cvičit.)
Moje psí potěšení má všechny nectnosti chlapa. Teď bych ráda zdůraznila především chlapskou konzervativnost. „Když už si na něco zvyknu, tak to tak bude a neměň mi to!“ Takže v Praze a i v NY si nedá obléknout kšíry jinde, než u východových dveří, on čumákem ven. Kdepak v obýváku… Poskakuje, uskakuje, schovává se „neviditelně“ pod stolem mezi židlemi… Zkouší, jestli se mi ho povede odchytit a při té příležitosti se s ním budu honit… Což nedělám, po jednom pokusu tu vzdám, kšíry nechám na zemi a o pár minut později sám dobrovolně přijde. Ke dveřím…
Stejně tak má své rituály – ranní rozjímání, večerní trucování – laškování před vycházkou. Ráno mne téměř jak budík budí. Jemně, velejemně pacičkou mi šťouchá do ruky. Když už si preventivně všechny výčnělky schovám pod deku, začne mi lehce olizovat ucho a to já už nevydržím a začnu se s ním mazlit. Drrrrrbej paničko, jééééé, tam a tam…. A na zádíčkách…. Jééééé… Tohle vydrží tak pět minut – a kdoví jestli – pak se najednou postaví, oklepe a vyrazí do nového dne. Prostě – „Vstávej, jdeme ven!“
Večer těžce snáší moji práci u počítače. Natahá mi k nohám všechny svoje hračky, zkouší, jestli mne některá z nich nezaujme na tolik, že bych se s ním o ni tahala, házela mu ji… Ale naštěstí to po nějaké chvilce vzdá a zaujme své palebné poležení na polštáři u mne pod stolem.
Taky jsem v hledala tady v New Yorku nějakou podobnou psí zmršeninku. Protože Amíci mají velmi rádi křížence. To, co potkávám na ulicích, jsou psi, ano, ale jsou minimálně stejně namíchaní, jako jejich majitelé. Dvě, tři, i více ras. A tak jsem si zadala do google Chihuahua an Bichon Frise Mix a vykoukla na mne obrovská chi-chonů… Ano, takhle se jim tady říká. Možná že znáte jinou americkou kříženinu – pudl s čímkoliv. Velký, střední, malý, toy. Prý to má výhodu, že výsledný pejsek nelíná… No, jak se říká, proti gustu, žádný dišputát. Osobně nejsem zarputilý obhájce čisté rasy, protože to už se zkoušelo například u lidí – a jak to dopadlo. Právě v Americe je vidět, že lidské míchanice většinou dopadají kouzelně :-))). Ale samozřejmě, obhájci „čistoty rasy“, kteří si za čistý a do dějin hluboký rodokmen – u zvířat – nechají také náležitě zaplatit, by se teď nejspíš na mne vrhli. Já vím, já vím, je to o něčem jiném… A já se s vámi přeci nechci hádat…
Jen jsem chtěla taky do kamene tesat: „Pes – nejlepší přítel člověka“.
d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|