Byla jsem tenkrát v 7. měsíci těhotenství. Měkký sníh, do kterého jsem spadla, a koňské pochopení situace nám umožňují se již 21 let radovat z dcery Lucie... Občas si říkám - mělo tenkrát vliv, že Soneta sama byla také „v naději“ a tedy vnímavější ke mnou vykřiklému povelu a skutečně okamžitému splnění?

Pro další zamyšlení mám vztah Asky, plnokrevné kobyly s poničkou Sametkou, letos na jaře. Asku jsme dávali do výběhu pouze přes den, mezi 10. a 16. hodinou (čas byl dán tím, že dopoledne bylo odvedení Asky do výběhu ukončením práce u zvířat, odpoledne jsem odvedením Asky do stáje naopak začala). Tak to fungovalo, dokud se Sametka neohřebila.

Všimla jsem si, že se obě nastávající maminy drží často pospolu, ač jsou v podstatě z obou krajů spektra plemen – urozený anglický plnokrevník a primitivní až pravěký shetlandský pony…

Když se narodil malý Bonsaj, Aska mu dělala „tetičku“ a pomáhala Sametce hlídat hříbě před zvědavostí ostatních příslušníků stáda. Sametka tuto spolupráci přijímala a Asku jako jedinou k hříběti pustila.

Ovšem odvedení Asky do stáje nepřicházelo v úvahu – odmítla se nechat odvést a začala jí tedy sezona nocování venku trochu dřív, než jsme plánovali.