|
 Tak jsem si k narozeninám, který jsem měla 9. června, koupila andulku - tyrkysově modrýho samečka. No a za měsíc si na mě zvyknul tak, že nedával to, že jsem občas celý den pryč. Jeho srdceryvný řvaní jsem vydržela přesně týden, pak jsem šla do zverimexu a povídám, že potřebuju ještě jednoho opeřenýho křiklouna. A vybrala jsem mu zelenožlutou samičku. Okamžitě si padli do oka, první seznámení probíhalo tak, že přes hodinu viseli na záclonách, otírali se zobákama a povídali si.
Z lesa jsem jim přitáhla obrovskou větev na lezení, šplhání a oždibování a je vidět, jak jsou ve svým živlu. Sice mám každej den doma čurbes, ale ptáci jsou šťastný a spokojený. Nezavírám - tedy nesnažím se je zavřít - do klece z plezíru, ale proto, že andulky v noci prd vidí a když se něčeho polekají, tak začnou lítat a můžou se nárazem do zdi zranit nebo v tom nejhorším případě i zabít. Stalo se asi před třemi týdny, kdy jsem to asi po 15. pokusu, kdy z klece vždycky ulítli, to večer vzdala a nechala jsem je venku. (Setrvalý stav boje mezi nimi a mnou je remíza - někdy se milostivě zavřít nechají už třeba na popáté, jindy je neúspěšný i dvanáctý pokus, takže je to vždycky sázka do loterie). Takže byli venku, já jsem šla chrnět a okolo druhý ráno mě vzbudil opileckej "zpěv" pod okny. Papouchové se samozřejmě lekli, protože to byl fakt řev a bylo to nečekaný a začali lítat. Než jsem si uvědomila co se děje a rozsvítila, tak se Ferdince podařilo narazit do zdi za klecí a propadnout za komodu až na zem. Za chvíli slyším to bezradný ťapání nožiček sem a tam a nešťastný "píp píp". Žolík seděl na kleci a nahnutej dolu se pokoušel na ni dohlídnout a odpovídal jí. Takže jsem uprostřed noci stěhovala komodu. Naštěstí Ferdince nic nebylo. Myslíte, že to stačilo, aby se poučili? Ani omylem, tyhle každovečerní boje se střídavým úspěchem s nimi svádím pořád. x x x Moji papouchové se pěkně vybarvili. Jsou vyčůraní jak díra do sněhu. - Jednak se naučili otevírat si sami klec. Takže už chápu, proč mají někteří lidi na klecích s papouškama zámečky.
- A druhak v těch svých ptačích mozečcích nějak pochopili, že když je chci zavřít do klece, tak je potřebuju zavřít oba.
Jedinej důvod, proč moje andulky chodí do klece, je žrádlo. A tak to zlatíčka začali dělat tak, že vždycky jeden žere a druhej sedí v otevřených dvířkách a hlídá mě. A pak se vystřídají:-) Kdyby mi to někdo vyprávěl, nevěřila bych. Je s nima fakt sranda. Lepší než koukat na bednu. x x x
Občas se mezi sebou poškorpí - Žolík šlápne Ferdě na ocas (od samečka je to prý výzva k páření), ale ona na něj dlabe, protože nemají podmínky k hnízdění (a ani mít nebudou), ožene se po něm a klovne ho, on ji vyhodí z větve, takže ona s patřičným komentářem odletí na hrazdu. Jdu ven a když se vrátím, tak na zemi se válí brko z Žolíkovejch křídel a oba papoušci sedí na větvi a něžně si ozobávají hlavy. x x x Před 2 týdny se stala další, tentokrát už opravdu jen komická historka. Ta větev, co mají na blbnutí, vždycky postupně schne. Když ji úplně orvou a uschne, tak jim přitáhnu z lesa čerstvou. Upevňuju ji do klece tak, že ji celou tím silným koncem prostrčím drátama vpředu i vzadu. Do klece dám popelník jako těžítko, aby se klec nepřevrátila. Vybírám tak silnou větev, aby byla o trošku silnější než mezera mezi dráty, abych ji tam fakt narvala a drželo to. Ale jak ta větev postupně schne, tak se samozřejmě průměr tenčí. Papoušci rádi (především Žolík, Ferda je distingovaná dáma, tak tam většinou leze způsobně), na větev pořádají z výšky prudké nálety. I stalo se, že se takhle Žolík z výšky rozletěl a přistál na větvi. Podezírám ho z toho, že se snažil před Ferdou předvádět, aby teda jako konečně něco bylo.No a milá větev, jak už byla dost seschlá, tak se protočila a on doslova zbuchnul na zem. Protože to bylo tak rychlý a překvapivý, že ani nestačil roztáhnout křídla. Asi 3 vteřiny bylo ticho, pak se rozeřval a vyletěl na klec a vřískal v kuse ještě dlouhou chvíli po tom. Ferda se na něj dívala (ona mezitím seděla na kleci a čistila si peří) jako kdyby mu říkala: "No, to ses teda předved, blbče." Tak tipuju, že zase nic nebylo.:-) Druhej den jsem tu starou větev vyhodila a dostali novou, čerstvou. Je fakt, že Žolík se na ni odvážil až za hodně dlouhou dobu. Ale teď už zase blbne jako dřív. Tak zatím ahoj, LENKA P.S. Zrovna před chvílí se pohádali o bazének - umělohmotnej talířek s vodou, kterej jsem jim v těch vedrech dala vedle klece. Chtěli se prostě za každou cenu koupat oba najednou a dopadlo to tak, že ho shodili z komody a rozlili vodu po půlce obejváku. Ještě že mám plovoučku. Teď sedí na kleci a čumí, jako že oni nic, to ono samo...
|
