O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JAKPAK JE DNES U NÁS DOMA? |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 03 srpen 2015 | |||||||
![]()
Slyšela jsem od jedné paní nádhernou větu: "Můj pes je dokonalý ve všem, perfektně vychovaný, poslouchá na slovo! Průšvih ale je, že to slovo neznám..." To platí na Kajínka taky. On tedy, když ho venku pustím z vodítka, je stále kolem mne, při zavolání přiběhne, neotravuje lidi ani jejich psy, chová se venkoncem slušně. Jen - a v tom je právě ten můj velký problém - jsem zkazila způsob jeho přivolávání.
Nemám ráda, když někdo na psa řve, případně píská, až vám uši zaléhají. Kayo fungoval na zaklepání umělohmotnou trubičkou s granulemi. Přiběhl, já mu jich pár dala, pohladila ho... A když jsem chtěla domů, tak jsem ho při té příležitosti i odchytla a dala na vodítko. No, a to je ten zádrhel. Můj chytrolín si velmi rychle ve své makovičce zafixoval, že když na něj panička venku zavolá, tak "přijdu, ale nesmím zas moc blízko, protože to by se šlo domů, bléééé".
Tak to nakonec dopadlo tak, že ho pouštím jen tam, kde je ještě nějakej jeho chlupatej kámoš a já ho pak odchytím při příležitosti, kdy ten druhej přijde na zavolání své paničky. Případně mi ho odchytí někdo jinej. No, průšvih, vím to!
To je něco, s čím si v současné době moc nevím rady - jak ho naučit, že domů se prostě občas musí a paničku poslouchat už tuplem...
x x x
Všechny průšvihy se dějí o víkendu. Tedy převážně. V pátek večer jsem Kayovi objevila na bříšku nějaký pupínek, trošku to vystupovalo, na konci tmavé... Po operaci šedého zákalu vidím sice perfektně na počítač i na svět, ale blbě na blízko. Takže jsme večer s Jirkou luštili, co by to jako mohlo být. Klíště? Bradavička? Kayo-poslušnej pejsek ležel na stole, všechny čtyři nahoru, a my mu na břicho svítili mobilem, nad "tím" šmejdili lupou a nevěděli co s tím. Nakonec jsem vzala pinzetu, nějakou co nejtupější, a zkusila za to zatáhnout...
Kajínek vykvik, já následně taky - a tak jsme to nechali být.
Dnes ráno jsme spojili obligátní hodinovou prochajdu s návštěvou veteriny. Naštěstí tam nikdo nebyl, milé dívky v recepci zavolaly pana doktora, pan doktor nás a už stál na vyšetřovacím stole. Kayo. Pan doktor vedle. Já přednesla svou story - a -
a dozvěděla jsem se, že to tedy fakt nejni klíště, ani bradavička - ale bradavka... Prostě čubíčkovo prsíčko. Nojo, oni to kluci mají taky... Pan doktor i sestřička se po ránu příjemně zachechtali a my pak blaženě odkráčeli do zdejšího malého krámku, kam chodíme téměř každý den pro housky. Pro báječné křupavé i lahodně měkké zároveň, snídaňové houstičky. S nimi jsme už dorazili domů a svůj úsměvný zážitek (víte, jak jsem se tam styděla?) jsem převyprávěla Jirkovi a nyní vám...
oddanej sluha d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|