Můrata jsou kolektivní, furt se na sebe lepí a shání se do hejna. Dokud nedojde na žrádlo teda, to pak vypukne sestrovražedný boj. Uřvaný jsou po mamince. Tři už chtějí spát a jsou zalezlý v budce, jedna ještě sedí na misce a futruje se a všechny na střídačku ječej: „Kde sí? Poď sem!“ „Nahoře, eště žeru!“ „Kde sí? Poď sem!“ „Nahoře, eště žeru!“ „Kde sí? Poď sem!“ „Nahoře, eště žeru!“…

     Mikoušek s Minnie se s tím letos taky nepárali a než vypukly prázdniny, i u nich v budce pískaly čtyři kousky. Akorát jsem měla dovolenou, takže spoustu času je kontrolovat a sebe stresovat, a když jsem to nejmenší našla dvakrát po sobě nenakrmený, vyměkla jsem a zabavila ho. Vloni jsem totiž podobnýho mrňouse tahala hrobníkovi z lopaty.