V posledních letech Sametku zapřahám bez udidla. Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli je to dobré rozhodnutí k jízdě na silnici, ale důvěra se mi zatím vyplatila. Nezapřahám moc často – v zimě na sněhu jezdíme po pastvinách, aby stádo mohlo běhat s námi. Je to úžasný pocit, když nás doprovázejí ostatní poníci, sdílíme radost z pohybu…

 

     V únoru jsme pravidelnou součástí masopustních průvodů. Znamená to, že Sametka musí celý den vydržet popojíždět od domu k domu, ale vidím na ní, že ji baví být mezi lidmi (a občas dostat mrkvičku či kůrku chleba).

 

 

 

 

     Nakupování s poníkem je samozřejmě pomalejší, než skočit do auta a těch pár kilometrů si do obchodu dojet. Jenom než člověk dovede koně z pastviny, než ho trochu opucuje, aby nedělal ostudu, a než ho postrojí… ale taková cesta má jiný rozměr, než pouze že déle trvá. Možná cestujeme nejen z jedné vesnice do druhé, ale jistým způsobem zpátky v čase, kdy čas utíkal pomaleji, v rytmu koňských nohou?
 
     Když přijdu ke stádu, někdy jen rozdělím pohlazení a podrbání všem rovným dílem, jindy se u některého koně zdržím a jen tak s ním souzním. Pokládám  přitom v duchu ke koni různé otázky – co z tebe vyroste, budeš hezká?, kdy konečně dolínáš?, kdy přestaneš být plašan?, jsi v pořádku?, jsi březí, nebo ne?, kdy se asi ohřebíš? 

 

     U Sametky většinou mám otázku jedinou – budeš tu se mnou dalších 18 let? Samozřejmě nevím, co má osud pro ni připraveno, ale mám radost ze všech dní, kdy ji vidím kralovat ve stádě. A myslím, že ona si to užívá také.

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře poníčkové jsou nádherní, : KATE5 ale práce kolem nich musí být až až, zdravím a obdivuju! duben 10, 2015 11:31 Není to tak zlé... : Aggitta V létě se většina napase na louce, napije ze studánky, pastvinu pohnojí...Nemusí se venčit jako psi, a protože jich mám momentálně 14 ve dvou skupinách (aktuálně zatím hřebečci odděleni od klisniček), zabaví se sami - dokonce se navzájem i podrbou. Jen právě teď se blíží čas porodů a to budu kvůli ponocování (respektive obchůzkám co 2 hodiny) jako zombie, než si to odbudou všechny a zbyde jen radost z hříbátek. Držte palce! duben 13, 2015 12:49