Letošní nešťastný způsob jara zavinil, že se Disneyland rozmnožil. Na rozdíl od Zuzany s Můrou, kteří „co na srdci, to na jazyku“, jsou žakové takoví papouščí indiáni. Koukají na vás kamenným okem, v tváři se jim nepohne sval, koutek zobáku se nepozvedne v úsměvu. Nesedávají spolu na bidle, nedej bože, že by se snad vzájemně podrbali.

     Proto jsem hromadám třísek pod budkou a hromadám trusu pod bidlem v záletu, kde se normálně prakticky nezdržují, nepřikládala nejmenší význam. Co jim taky zbejvá jinýho, když venku furt leje a leje. Teprve, když Minnie jednoho dne zmizela a nepřilákalo ji ani cinkání misek s večeří, nahlédla jsem do budky a ejhle, kromě jedné načepýřené slepice v ní byla i dvě vejce.

     Ani potom jsem nic nečekala, protože jsem nezaznamenala žádné rozmnožovací aktivity. Když se totiž rozmnožujou Zuzana s Můrou, to se fakt nedá přeslechnout. Nicméně po měsíci usilovného zahřívání se v budce vylíhl příslušník cizí civilizace.

     Skoro všechna mláďátka jsou roztomilá. Štěňátka, koťátka, telátka, kuřátka, slůňátka, myšátka, selátka... všechno je to k poňuchňání. Kromě malých krmivých ptáčat. Ta by mohla od minuty vystupovat ve filmu Vetřelec 4.