Zde je však nebezpečí ztráty zvířete tím, že se zraní, nebo schová a uhyne žízní.Proto je nutno zajistit nábytek a interiér místnosti (např. položením desek na skříně, ucpáním mezer mezi nábytkem, nábytkem a stěnou, uzavřením skříní, a pod.).  Pokud se i přes veškerou pozornost podaří netopýrovi "zmizet", nezbývá, než čekat, až jej hlad a žízeň donutí ukryt opustit (to bývá nejčistěji v noci). To může ale trvat i několik týdnů...

     Komunikovat s ním je poměrně jednoduché - pokud bude určitý zvuk spojován s určitou činností, usnadní to práci ošetřovatele a zmenší stres zvířete. Zvířata velmi citlivě reagují na chování ošetřovatele. Vyvarujte se prudkých pohybů a příliš hlasitých zvuků, vhodné je i tlumené rozptýlené světlo.

      Běžné zvuky domácnosti (televize, hodiny, pračka, hluk z ulice..) netopýry neruší, zvyknou si na ně tak jako na zvuky ve volné přírodě (bouřky, vichr, vodoteč,..). Velmi záhy poznají po hlase vás i členy domácnosti, dokonce i vaše hosty rychle tolerují, pokud je občas slyšet ošetřovatel či jiná známá osoba.