Myslela jsem si, že když si takhle budu hrát, pustí mne touhy bydlet v chaloupce, že zjistím, jaká je to dřina. Opak je pravdou, drží mne mé sny čím dál více.

     Toužím se každé ráno probouzet a mít krok do přírody, nechat pesanům volnost běhání po velké zahradě, otevřít si z pokoje francouzské okno do zahrady a kochat se ranní přírodou..... Tahle má nádherná zkušenost mne jen utvrdila v tom, že bych to ještě zvládla.

     Jsem ale šťastná za to, že jsem měla možnost narazit na takový pozemek, že jsem měla tu odvahu, a chuť a sílu, se do toho pustit.

     Chvílema mne jímá strach, že už je tam vše hotovo a více nejde.. Ale - konečně si užívám čtení v houpací síti, opalování, ďobání ovoce. Taky sekání trávy je skvělý relax. 

     Takže ano, jsem šťastná, že se mi podařilo založit přírodní zahradu. Teď už je to na ní, jak se bude rozrůstat. Já jen žasnu, jak krásně se vše rozrůstá, žasnu, co všechno mi tam roste, už jsem i zapomněla na semínka, která jsem nasypala pod strom a letos tam vyrostla náruč nádherných bílých květin...

     Příroda je kouzelná...

Vaše "zelená" ENY

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře krásné, Eny, : bb2 a krásné podruhé tím, jak o tom píšeš, radost, co tryská z tvých slov, je moc příjemná. Elán a nadšení, které zůstaly i poté, nejen na začátku, jak to tak bývá, nenechávají na pochybách, zda bys chaloupku zvládla. Zjistila jsem, k svému velkému údivu, že i já věkem lehce zezelenala a přestávají mi stačit nádoby a truhlíky s letničkama pro okrasu a s bylinkama do kuchyně. Ten dům přišel pro mě právě včas. červenec 31, 2013 23:10 i když s tím zelenáním to nebude tak divoké, : bb2 protože stále se mi na tvých fotkách nejvíc ze všeho líbí hafani :-) Belgičák je maminčin šampion, a čí je ten krásnej šarmantní blonďák, ležící u mrňouse jorkšíra? :-) červenec 31, 2013 23:13 Eny, : Ivča je to moc hezké, jako dítě jsem zahrádku nesnášela, zřejmě proto, že práce na ní byla povinná a nekonečná. Dnes jsem vděčná za kousek místa u paneláku, kde mám skleník, altán, pár záhonků a trávník... Což je tak maximum, co je pro mě radost a ne lopota... červenec 31, 2013 23:35 Zdravím Vás všechny v mé klidné a tiché "bažině" (bývala to obří mokřina se kterou si majitel nevěděl rady, proto neříkáme jedeme na zahradu, ale do bažiny. Obvzlášť když už to bažina není. : Eny Děkuji Danielko....moc krásně jsi mé chaotické fota uspořádala. Děkuji.... To blonďaté stvoření je Bianka, porozvodový relax a antistresová pesanka, tulící, hodná a tak empatická. A hlavně strašně chlupatá! Je to úžasný plavec. Zahradu si užívá. Asi jako každý pesan. Enynka není čistý York, je napůl se silky teriérem a tomu odpovídá počáteční zdrženlivost ale jakmile pozná že ten nový člověk co k nám chodí je u nás už dost často tak se mu už nehne z klína. Je absolutně poslušná. Oproti mnohdy ignoranské Bie. Bait je kluk hodný, vycvičený, milující svou paní. Je to pan pes. Aportuje fantasticky a neúnavně. A hlavně je to mamčin velký ochránce. To není taky zanedbatelné. V dnešní době. srpen 01, 2013 06:47 Moc hezké povídání : mamča a moc hezká zahrada. Je vidět, že tam pracuješ s láskou, to jde všechno hned líp od ruky. My máme zahradu 2x větší, ale jezdíme tam většinou jen o víkendech. Kytky v truhlících tedy každý pátek zastihnu s připaženými listy a celý víkend je resuscituju. Když v pondělí ráno odjíždíme, kytičky a veškeré rostlinstvo pěstěné, právě obživlo a zahrada je krásně posekaná. Ani se nám nechce domů a do práce. Teď jezdíme ještě aspoň jednou v týdnu opečovat zahradu a synové se denně střídají v opečovávání koček, které jsou tam "na letním bytě". Zahrada je hlavně práce, ale kdo k tomu má kladný vztah, je to i velká radost. PS : Naši synové dříve říkali, že jezdíme na "gulag"... srpen 01, 2013 08:01 Eny, je vidět, jak si tu zahradu užíváš, a to je moc dobře. Z těch fotek úplně dýchá klid a pohoda. : Myška Vím jaké to je, probudit se, otevřít dveře a být v přírodě. Naše zahrada byla kdysi písečákem, potom, po válce, se tam vozily sutiny vybombardovaných domů. Když dědeček v padesátých letech ten pozemek kupoval, bylo to rumiště. Měl vizi, za kterou šel, nadřel se tam hrozně, stejně tak jeho děti - jedním je moje maminka. Tehdy tu zahradu nenáviděla. A dnes ji miluje, bydlí tam (s druhým mužem postavili celoročně obyvatelnou chatu) a neustále ji zvelebuje. Ten kus práce, co se tam udělal od mého dětství, jak se zahrada proměnila, to je něco úžasného. Výsledkem je zahrada s unikátní pískovcovou stěnou, ohraničená thujemi a smrky, což nám zaručuje soukromí. Aby nevznikla mýlka, nechválím sebe, ale svoji maminku. To ona je hybnou silou všeho na zahradě. srpen 01, 2013 14:18

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující