Jaro bylo vyhlášeno i na našem dvorku. Konečně. V pátek, jak jsem dorazila z práce, narychlo jsem upílila 4 bidla, zavěsila je na zbytky lan, která mi zbyla z podzimního praní (informovali jsme), Zuzany i Kyselina byli nacpáni do přepravky a vyexpedováni na letní pobyt.

      Samozřejmě se to neobešlo bez keců - čti „Můra ječela půlhodinu jako podebraná.“ Bylo potřeba ohlásit svou přítomnost ve venkovní voliéře o patro výš mníškům, o patro níž sousedovic psovi, všem strakám a sýkorkám v přilehlém lese a všem sousedům v ulici. Zřejmě v odvetu potom sousedovic pes ječel jako podebranej celou noc.

     Skóre „stihnu snést vejce doma“ : „stihneme Můru vystěhovat ven dřív, než snese vejce doma“ je pro letošek opět vyrovnáno. Aktuální stav je 2:2.

     Teplomilný Disneyland byl ještě ponechán za kamny, uvidíme co přinesou dny příští, předpověď počasí vypadá docela nadějně, ale nějaký stupínek by to přece jen ještě chtělo. A kromě toho je třeba nařezat další bidla a hlavně zhotovit nová lana.

     Mníškové také vyhlásili jaro. Jaro se projevuje tím, že se staví hnízdo. Není-li materiál, vypuknou různice. V sobotu ráno se začali hádat ledva se rozednilo. Takže ještě před ranní kávou jsem uchopila zahradní nůžky a dovalila otep stavebního materiálu. Mníškové staví hnízdo podle ruského hesla „co my dnes koupíme, to mi dneska vypijem“, tj. „co nám dnes donesou, to my dnes zpracujem“.