Psí oči.. . psí oči jsou krásné. Psí oči jsou oddané. Psí oči umí žena udělat na muže, když touží po něčem. Psí oči umí udělat dcera na otce: “...mohu být do jedenácti?“ Ale upíimné a nejkrásnější a nezáludné psí oči udělá jedině pes. Pes přítel a kamarád...
![](http://www.homestar.cz/rs/upload/obrazky_kobecu/thumbs/th_hurvinekzerykspici_640x640.jpg)
V devíti jsem toužil po pejskovi. Bílém a chlupatém. Toužil, toužil, škemral. Ale otec - prostě otec řekl NE. Přímluvy bratra a maminky i mé uslzené oči... ano, nakonec slavily úspěch. Netrvalo dlouho a už se kolem mne motal bílý chlupatý pejsek. Ihned jsme si padli do srdíček. Láska na první pohled. “Žerykůůůů!“ volám. Světe div se, on na to slyší. Je to miláček. Žeryk, Hurvínek? Uhodli jste, byla to má oblíbená dvojka. Přísahám, Hurvínkovi jsme ostudu nedělali. U každé lotrovinky a lumpárničky byl Žeryk a Kája (tak mi nadávali). Žeryk byl kamarád. Byli jsme spolu v dobrém i zlém. Žeryka jsem naučil chodit na syrová vajíčka ke slepičkám. Otec se našim kouskům jen usmíval, ale když se začaly ztrácet vajíčka, byl ve střehu. Nešlo mu na rozum, proč ty šilhavý potvory najednou málo nesou. No, nebyl to právě kladný přístup ke kuru domácímu, ale co naplat ….otce nepředěláš. Odměnou za Žeryka musel chudák Kája štípat dříví na zátop a silnější na topení. Sekal-li Kája,odletující polínka Žeryk s radostí aportoval ke špalku. Šikulka. Sekal-li taťka, odletující polínka můj šikulka láskyplně schovával nebo roztahoval po zahradě a úplně nejraději někde zahrabával. Žeryk svým šestým smyslem vycítil nějaké skryté jiskření a přitvrdil. Otcovu zahradní obuv z předsíně s gustem schovával do dřevníku nebo do své boudy. S potěšením se díval, jak je otec nervozní. Druhý den pustil králíky z králíkárny a příště slepice, však víte, ty potvory... z výběhu. Náš otěcko se už neusmíval, ale tichým hlase pronesl: „Punťo, jdeš z domu. Na lumpárny stačí náš kluk. (To jako já.) Žeryk dělal úžasně smutné a moc krásné psí oči na kde koho. Ale nic naplat, otec je hlava rodiny. Sousedce zrovna zavřela navždy oči fenečka. Osud se naplnil. Psí oči jsme dělali oba. Ale nepomáhaly mé slzy ani Žerykův nářek... Osud však stál při nás, nerozdělil dva kamarády. Paní sousedka měla již své roky a poprosila mne, zda bych jejího pejska (To dá rozum, že Žeryka) nemohl venčit. Mohl, Kája mohl, a jak rád. Naše přátelství pokračovalo. Pokračovaly i naše lumpárničky. Rozdělil náš až život. Odešel jsem studovat. Dospěl jsem. Studie, vojna, zaměstnání. Přišel jsem o kamaráda a oddané psí oči. Prostě vše jednou končí. Život kráčel jiným směrem. Pro oba. -doktor-
|