Stál, hlavu svěšenou, přední nohy široce rozkročené, třásl se na celém těle. Po spodním pysku mu stékal do sněhu silný pramen krve. Sníh v okolí byl zbarven do ruda.

     Pohled byl šokující. Trvalo mnoho dlouhých vteřin, než jsem byl schopen rozumného rozhodování. Konečně jsem se vzpamatoval a našel příčinu krvácení. Míša měl tržnou ránu pod žuchvou, způsobenou šroubem podkovy. Při skotačení ho nejspíš Miška kopl.

     Přitiskl jsem na ránu kapesník, vzal koně za ohlávku a vedl ho zvolna ke stáji. Šli jsme pomalu, velice pomalu. Míša vrávoral, často se zastavoval. Po loktu mi stékala krev.

      „Pojď chlapče, pojď, musíme dojít! Je to již jen kousek!“ Přemlouval jsem ho a očima doslova přitahoval vrata do stáje. Několik metrů před cílem se Míša zastavil.

     Byl se silami v koncích. Přední nohy mu podklesly, nozdry zabořil do země a zadýchán rozfoukával gejzíry sněhu. Poklekl jsem také, vlezl pod jeho mohutný krk a ze všech sil jsem se ho pokoušel zdvihnout. Pochopil. Konečně jsme se oba postavili a nejistě vevrávorali do stáje.

    V té chvíli jsem zahlédl pokojskou Marcelku a vychrlil na ni: „Obvazy! Vatu! Ale hodně!“

     Míšovi se na stání podlomily nohy a se žuchnutím se skácel. Děkoval jsem Pánubohu. Představa, že by nedošel a skácel se někde uprostřed mrazivé, zasněžené louky, byla hrůzná.

     Marcelka vyřídila moji objednávku bleskově. Přihnala se s balíkem dámských vložek, několika rolemi fáčů a personálem hotelu, jako diváky. Míšovu natrženou cévu jsem ošetřil a houbou namáčenou ve vodě jsem dlouho skrápěl jazyk. Nebyl schopen se sám napít. Přikryl jsem ho dekou a šel telefonovat veterináři.

      „Hodně pít, držet v teple, první noc hlídat a nejméně týden doma,“přikázal.

     Do večera jsem Míšu pravidelně každou půlhodinu navštěvoval, na noc jsem si ustlal v  načechraném seně. Nebyla to má první noc strávená hlídáním koní. Spát ve stáji, je krásný zážitek. Intimní osvětlení slabou žárovkou, vůně sena a Miškovo chroupání stébel, dodaly večeru půvab. Míša na boku pravidelně oddechoval.

     S rukama za hlavou, dívaje se do klenby cihlového stropu, jsem se zatoulal do učednických let.