Stejně tak immobilní nemohou uklízet po asistenčních psech.
Všichni ostatní po svých psech uklízet mohou.
Jenomže psa si pořizují lidé, kterým něco chybí - zrak, schopnost pohybu, peníze na hlídací a zabezpečovací zařízení, sociální kontakty... nebo, a to nejčastěji, sebevědomí a vyrovnanost. Když si nějaký takový pořídí psa, pořídí si ho jako otroka. Pořídí si ho proto, aby měl aspoň někoho, kdo ho poslouchá, kdo je na něm závislý. Takový člověk obvykle nechce po svém psu uklízet, protože tím úklidem se role obracejí - on poslouchá svého psa, místo aby pes poslouchal jeho.
Takovíto lidé začnou po svých psech uklízet teprve tehdy, když se někoho nebo něčeho bojí - když je k tomu něco donutí. Ať už hrozbou (i potenciální) použití vlastí a větší síly, nebo pravidelným donašením vlastních exkrementů před práh toho nepořádného vlastníka psa, který klidně nechá svého psa kálet před cizími prahy a neuklidí to.

a museli by začít důsledně pronásledovat nesběrače.

teď jsi to rozhrábl...

a jednak proti všem pejskařům popuzují nepejskaře. Na což ti slušní pejskaři doplácejí.

vas, co po svych milaccich uklizi je mensina a to znacne velka. Drtiva vetsina lidi po svych psech a kockach neuklizi - doma ano, ale venku je to ani nenapadne. Castecne proto souhlasim s Milanem - hodne lidi nema psa jen pro tu peci o nej a lasku k nemu, ale protoze si potrebuji neco dokazat - ti bezpecne neuklizi.

... u predtuchy toho, jak se to tam asi vyvine...
Ale zvlast ted v zime je to fakt otresne. A clovek by brecel, kdyz vidi, jak na kraji jedineho kopecku, kde na sidlisti muzou male deti bobovat, jsou psi hovinka vyrovnana ve dvou radach v deseticentimetrovych odstupech. Lidi jsou PRASATA.

kdybyste viděli, co já někdy vidím vyhozené z oken. Zo se to hází potmě...
Ale jinak si u nás pejskaři dost uklízí, už se dost známe, je to u nás pomalu jako na vesnici, takže by se i styděli.

Lauro, tak já bych pod ten kopec nadelegovala právě ty měšťáky. Anebo staré primitinví dobré - nástěnka se jménem a adresou. Jenže to teď nejdem je ochrana osobních dat. Chráníme tím i ta prasata.

Sepsala jsem dlooouhou úvahu a zase jsem si to jedním stiskem smázla. Byla asi v tomto duchu - "toto je přechodné období, kdy bydlí všichni se všemi, příští generace to vyřeší. Vytvoří se nová sídliště (obydlí pro lidi shodného životního stylu, nikoli nové panel stories), s novými pravidly, která bodu všichni dodržovat, budou o nich předem vědět a v podstatě se přestěhují za nimi. Takže budou vědět, že nesmí dětem pořídit jedovatého pavouka a když psa, tak jedině společenského plemene do 50 cm kohoutkové výšky.........atd.........apod........kdo tam nebude chtít bydlet, přestěhuje se jinam, nebo si postaví dům v české vesnici."

A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Do té doby holt vedle sebe bude bydlet učitelka na penzi s Punťou, klavírní virtuos, rodina s dětmi a volnomyšlenkářským stylem života, takže odmítnou dětem zalepit v sedm večer pusy izolepou, ačkoli dobře vědí, že v telce běží zprávy, a za to holt budou snášet chuchvalec chlupů a občasnou loužičku na chodbě. Protože stará paní má slabý zrak i páteř, takže nemůže stále kontrolovat čistotu schodů, a její Punťa, kvůli kterému jedinému ráno vstane, obleče se a vyjde na sluníčko, déšť, sníh se projít, má slábnoucí močový měchýř a občas mu něco unikne. Což nevadí mladému homosexuálnímu páru z horního patra, co bez reptání nad rámec rozpisu úklidu vytře schody i za učitelku na penzi a Punťu. Jejich tolerantní přístup moc nechápe bankovní pracovník z přízemí, co nesnáší psy, ale smlčí, nebo dobře ví, že jeho žena si občas ráda ugriluje na balkoně něco lehkého k večeři, což není povoleno, ale ti kluci z horního si nestěžují. Jen mu občas přistane v truhlíku s cherry rajčaty podezřelý vajgl, no ale jeden se kvůli tomu nepotentí, žejo...Atd.

Omylem nebo s rozmyslem...?

nepejskaři nebudou věřit. Ale líbí se mi co napsala Aloda.
Hodne lidi nema psa jen pro tu peci o nej a lasku k nemu, ale protoze si potrebuji neco dokazat - ti bezpecne neuklizi.

prosímtě můžeš napsat jméno té žluté kytičky , druhé zleva?

omylem.

když ono nejde jen o základní úklid, sebrat pár šišek. To je samozřejmě největší problém a naprosto už averzi lidí chápu, protože nejlepším terčem je ten po ruce, a to je majitel. Pochopitelně, majitel psa, který po psu neuklidí bobek, je sobec. Ale moč z trávníku, chodníku, od stromku uklidit nelze.

A nezlobte se na mne, holky, nepochybuji vůbec o tom, že uklízíte, ale fakt máte pejsky vychované tak, že se nevymočí, dokud nedojdete 300 metrů od domů, někam za baráky k lesu, na louku?
Myško, po 12 hodinách, kdy jsi v práci, se fena nevymočí hned sotva vyjdete z domu, nebo pár metrů od vchodu?

Mám zkrátka s odpovědí na tuto otázku trochu problém. Jako psí člověk chápu potřebu žít se psem u všech - u dětí kamarád, u starých lidí společník a kamarád na udržení kondice, u lidí s odrostlými dětmi zvíře vyplní trochu díru, kterou žádný aerobic ani numismatika prostě zaplnit neumí, zkrátka je to živá bytost bez lidských nároků a nectností. Taky jsme měli psa v bytě, ale tehdy bylo ve městě v paneláků psů málo. A pak jsme se postupně všichni, rodiče i my děti, odstěhovali na venkov a bylo vyřešeno.
Nevím, jak bych to dělala teď, být nucena žít v paneláku, činžáku, ve městě. Asi bych měla psa a snažila se dělat pro lidi v domě něco málo navíc, abych tím kompenzovala to, že je nutím sousedit se psem.
Moje mamka třeba v paneláku vytírala nejen naše patro podle rozpisu, ale vždy jsme umyli všechny schody a chodby pod námi až ke vchodu, protože u nás nebyl výtah, a tak jsme se psem několikrát denně courali po schodech nahoru dolů. Běžně mě poslala umýt schody mimo rozpis, když bylo blátivo, deštivo. Totéž jsem dělala když jsem měla psa v paneláku. I když jsem třeba psovi otřela tlapy, i když pes schody nezašpinil víc než děti lítající sem a tam v holinách. Prostě to bylo zvíře, které sousedi museli strpět, tak jsme jim za to ubrali z úklidu. Rodiče vůbec měli nadstandardní sousedské vztahy, takže nakonec nám celý vchod nosil zbytky masa a pečlivě ořezané chrupavky z kostí pro psa:-)

vlastně si teď vybavuju, že jsem totéž dělala když byly děti malé. Lítaly celé dny venku a domů couraly napít, vyčůrat, pro hračky, pro svačinu, ukázat kamarádovi něco, přinést mně něco ukázat, atd. No a pravidelně večer jsem vzala kýbl s mopem a setřela schody až ke vchodu. Sousedovi vdovci jsem rovnou do rozpisu na úklid napsala nás, dávala jsem mu domácí moučníky, které měl moc rád a po smrti ženy je neměl. Další sousedce bez auta jsem vozila leccos z města nebo ji vozila sebou do města.
Je to zkrátka hodně ve vztazích. Proto bych ani psí štěkot neřešila policií, Myško.

Je mi protivné volat na sousedy policii, na lidi vůbec, jak by bylo mně, kdyby na mne někdo zavolal poliše? Policie je pro mě nástroj pomoci, ochrany, v případech, kdy jsem ohrožena na životě, zdraví a majetku, přičemž ochrana mého majetku nesmí mít nikdy přednost před ochranou života a zdraví kohokoli jiného, a to musí zajistit systém práce policie, nikoli má dobrá vůle, ale musím to chápat a chápu to - takže pak logicky nevolám policii kvůli tomu, že mne u večerního čaje a knihy ruší štěkot psa
- prakticky: policie dorazí, sousedi mezitím psa nějak zklidní, přidusí nebo co, policie u nich zaklepe, dovnitř nesmí, takže se pozeptá, oni řeknou Nevíme oč jde, fakt vás ta ženská volala kvůli tomu, že náš Alík blafnul ze spaní? no teda, to jsou dneska lidi...no moc se vomlouvám, že vás kvůli tomu tahala sem, máte důležitější věci na práci...dáme na Alíka víc pozor, slibuju...
No a to je tak celé. Že bych v deset večer trvala na sepsání? No, to by mi ten Alík musel za hlavou štěkat večer co večer a stejně by mi jedno sepsání policií nepomohlo, zakročit proti Alíkovi nemohou a i kdyby mohli, tak bych nechtěla být ten, kdo se přičinil o utracení Alíka. Nebo že by nahluchlé důchodkyni nařídili převýchovu, docházku na cvičák s Alíkem? :-) Pak už je jen krůček k nařízení, aby rodiče dali své zpovykané večer dupající děti do polepšovny.
A pořád zůstává největší otrava pro mne - ze všech těch udání, oznámení, popotahování a protokolů mi zůstane hořká pachuť na jazyku, přemýšlení, jestli jsem to nepřehnala a nakonec bych stejně uvažovala o přestěhování, protože bych nechtěla žít a dožít v sousedství lidí, se kterými jsem se honila po úřadech a policii. Možná by mi stouply účty za autoservis, tu porejpaný lak, tu ulomené zrcátko...nebo poškrabané dveře od bytu...a válka sousedů může začít.

bydlím v prvním a mám pár schodů ven a před domem oplocený výběh pro psy (cca 2000m2,kopce, stromy, keře, paráda), tam je pár psích odpaďáků.....no a pak se pádí do lesa a na louku..., nebo mezi lid. A mé feňulky jsou doma max 8 a půl hodinek. Neb pracuji 10min od domu....Kdeže, kecám....v 11 je chodím venčit, přeci to nebudou držet, ne? Těch 8hod. platí jen když jedu do terénu.

neb lidi, kteří neuklízeli, pravda nejvíce křičeli že je tam binec. Ale pesanků se to vůbec netýkalo. Jo a nikdy bych svým psům nedávala zbytky masa našeho, natož od sousedů. Mí psi jedí kvalitní granule, každá své, dle věku a rasy a každý den dostanou ztuhlé prasečí nožky, na klouby. Jo a neštěkají, nevyjí, pouze si štěknou, když k nám někdo zvoní.
Takže když porovnám pobyt psa v kotci 2x2m u baráku a pobyt psa v paneláku, vhodně vybrané rasy...dle mně nesrovnatelné!

tak to máš opravdu nadstandardní podmínky pro život psa, když máš u domu oplocený výběh pro psy o 2 000 m2, to je samozřejmě jiná situace. Většina lidí ve městech to tak ale nemá, a co pak s tím...

Před 25 lety, kdy jsme měli doma psa, se psí granule a konzervy neprodávaly. Náš pes jedl vařené maso, které táta nakupoval na jatkách, s těstovinami, rýží, zeleninou. Občas dostával psí suchary, myslím se jmenovaly Dingo? A Roboran jako doplněk.

Naši psi, kteří s námi bydlí uvnitř, nikoli v kotci (ale nic proti kotcům, naopak, až budeme mít hlídacího psa, bude venku a v kotci, s proběhem na louce), dostávají v podstatě totéž - vařím maso se zeleninou, rýži, těstoviny. Občas, když jsem líná navařit do zásoby a do mrazáku, nebo nemám čas, nebo prostě pro změnu, nakoupíme psí paštiky. Konzervy nedávám, buď jim nejedou, nebo po nich měli průjem, když je dostali víckrát po sobě. Granule jim šmakujou kočičí :-)

Granule dávám toulavým kočkám, které krmíme venku, občas na přilepšenou dostanou konzervu. Naše kočky žerou konzervy a granule.

Zbytky vašeho masa jsou pro psy zcela v pořádku, Eny, maso je pro psa přirozená potrava:-))
Od sousedů že bys nebrala chápu, pokud je neznáš, my jsme doma u našich měli sousedské vztahy přátelské, znali jsme se navzájem velice dobře a před 25 lety se se psy zase tolik nenadělalo.
Ostatně, vidíme, kam to vede - někomu se zdá lepší granule než maso :-))

vlastně, ono je to už 30 let, co jsme měli prvního psa od štěněte a v bytě, předtím byli všichni venku, nebo u nás byli krátce, coby tuláci, na hlídání apod.

pro sebe a děti , nemám na to, abych ho dávala psům. A proč bych s nima po změně stravy měla lítat po nocích kvůli průjmům.
V granulích je vše. A prasečí nožky nahradí maso.

je syrové maso, tak já dnes pošlu na lov!

mně to předtím znělo trochu jinak - "Jo a nikdy bych svým psům nedávala zbytky masa našeho, natož od sousedů. Mí psi jedí kvalitní granule".

No, vzpomínám si na jednoho německého ovčáka. Do roka dostával maso, rýži, zeleninu a ty suchary asi dingo, takže základ měl. Ale pak to bylo horší, přehnal se samet, rok dva po sametu vyletěly ceny nahoru, příjmy stejné, do toho druhé dítě a mateřská. Tak milý pejsek dostával vývar z kostí se zeleninou ze zahrady od dědy, ochucený kostkou masoxu, v tom zašlehaná vejce, těch jsme měli taky pořád dost, a kolínka. Na to jsem nastrouhala kousek tvrdého tvarohu, za kačku. No a jak dlabal. Dožil se 12 let, přežil všechny své sourozence. Je to jako u lidí, někdo žije o cigaretách do 85, někdo přes všechnu zdravou výživu klekne v 50.

vyjde levneji nez granule. dala bych odkaz, ale aby to nebyla reklama

a nemá už to držení, začalo se stávat, že se počurala už na dlažbě za domem. Tak ji teď prostě ven vynáším až přes cestu na trávník a pak už běžíme do lesoparku. Takže tak. Já bych se teda styděla nechat ji občurávat barák. Kromě toho nesnáším, když by mě někdo právem cepoval...

taky nesnáším

a stejně se, wendy a Eny, nezavděčíte a někdo prostě bude remcat už jen proto, že máte psy

Stejně, když tak vzpomínám, měli jsme fakt mimořádné sousedy. Nejenže neremcali, aspoň ne nahlas, ale dokonce tolerovali, když jim náš přátelskej hafan vletěl do bytu a prošmejdil odpadkový koš :-)) my ho drželi, oni ho lákali tak dlouho, až jsme ho pustili, a začalo tornádo...Asi jsme měli štěstí na lidi, ani si to člověk neuvědomoval.

jo já vím, jak myslíš bb, ale na blby já kašlu.

Ale nenechám ji čurat tam, kde nechci, prostě ji tam nevedu. Z domu vycházíme na vodítku, a na záhonky u domů ji nepouštím. Ne trávu mezi domy ano, jinak by nemohla vůbec nikam, jen po dlažbě či asfaltu. Jinak, já ji kolikrát při ranní procházce, kdy spěchám do práce, přemlouvám, aby se konečně vyčurala. Je to takové její specifikum, že dlouho vydrží. Kolikrát na výstavě se nevyčurá celý den, i když má možnost. Jo, a dvanáct hodin v práci nikdy nejsem, to jsi špatně četla, těch 12 hodin bývá někdy přes noc. A kdyby se jí chtělo, a já ještě spala, dokáže si mne vzbudit.

Rada pro Lose, aby volala policii, byla reakcí na její problém s cizím psem, štěkajícím v noci. Já osobně bych taky policii nevolala. Ale jsou lidi, co klidně. A zase, napsala jsem to snad jasně jako radu v odpovědi Losovi, což neznamená, že se s tím řešením ztotožňuji. Evidentně u Lose v domě se to s tolerancí nepřehání ani z jedné strany.

prostě kdo chce psa bít. Ne vidím kolem sebe lidi, co se vůbec nezaobírají úklidem po svých psech. I děti dělají že pes není jejich když ho venčí. Když mám náladu napomenu, když ne, tak ne. Ono lidi nezmění jedno napomenutí. Když jsem v dětském pískovišti viděla běhat kokra a páníček si vykračoval kolem mne, tak mu říkám, jestli mu to není blbé. A on se mi drze podíval do očí a pronesl..."Vy tam vidíte nějakého psa?????"....no a tak si říkám, mohl mi klidně i jednu ubalit a co. Nic. On tam vlastně vůbec nebyl.

Mně to nevadí. A ostatní uživatelé pískoviště to tolerují...

co těm mým holkám chlupatým do krmení přidávám, ju? každý den něco jiného, tvrdý sýr, vajíčko, vločky, strouhanou mrkev a jeden den v týdnu jen holé granule. Na čištění zubů maj buvolí kosti různých tvarů. Malé ještě nevypadly dva mlíčňáky, tak kouše jak divá.
Když jsem jim v začátcích míchala rýži nebo nudle s psí paštikou přibíraly a pěkně rychle. Takže se proto najelo na granule. Naštěstí jsou obě žravé a tak není problém. Jasně že před 25léty nebyly tyhle vymoženosti pro pesanky. A tak se krmilo co dům dal. Ale už je to naštěstí jiné.

Kupuju superprémiovky, a psům to svědčí. Důkazem je, že předchozí pes se dožil téměř patnácti let, a dalším, že současná fena, i když má vysoký stupeň dysplazie kyčelních kloubů, je naprosto bez potíží. Na podzim jí bylo šest let. Jako pamlsek na vycházce dávám půlené nebo čtvrcené piškoty.

nechápu, proč jsou lidi proti grabulím, když se nekrmí tím nejlevnějším ale tím co pesanky potřebují pak jim nechybí nic.

Jeden doporučuje psům vařit, jiný dávat kvalitní granule. A někdo dokonce míchat granule s vařeným.

Úplně nejhorší je krmit granulemi ze supermarketů. A kolik lidí to dělá, že. A ještě si myslí, jak pejskovi nepodstrojují.

moje mamča má belgičáka, já nevím jakého interšampióna Slovenska, česka a Polska a těch titulů jako šlechtic a vaří mu. Odsouhlasil jí to stejný veterinář jako nám odsouhlasil granule. Ono to je spíše v tom, na co má i člověk čas. Já bych nestíhala vařit psům. Tak tak uvařím sobě. A o víkendu dětem. Ale mamča je doma a to je ráno vývar s masínkem v poledne granulky s paštičkou a odpoledne mlíčko a večer granulky(nejlepší) s mořskou řasou. No, je doma a má čas. Může se mu věnovat a neřeší nemoci a sousedské drby a řeší výstavy a přihlášky a ocenění a zda jet na národku či mezinárodku, zda potřebuje ocenění na české výstavě nebo na slovensku. Kdy se bude pokrývat. Kdy na jaké zkoušky a trénink jít, maj za sebou poslušnost, základní a dělají další stupeň, maj pasení oveček, dělají obranu a chystají agility. Jsou mu dva roky a je to borec. Můžete kouknout Baitu Balpoa a hned první odkaz.

Mamince blahopřeju k oceněním, zkouškám, a vůbec k chuti, s pejskem tak pracovat.
Jednu dobu jsem belgičana, groenendaela, taky chtěla. Ale vše se vyvinulo jinak.

Moje mamka taky vaří, ale proto, že její fenka trpí na průjmy, tak vždy má trochu granulí, rýži a nějaké kuřecí maso. Kdyby měla trávení v pohodě, tak by mamka asi taky nevařila, i když, kdo ví...

Baita sice znám z Tvých foteček, ale že má tyhle super stránky, no hotová hvězda. A mamča je báječná.

je to jen její zásluha. Představte si, že ona nejde do pokrytí s fenkou, která by mohla mít jakýkoli problém, epilepsie, špatné klouby, prostě nejde do množení štěňat, ikdyby z toho mohla mít výhody. Chce prostě feny zdravé a pěkně si to s chovatelkou, která mamči Baita prodala konzultují. Tak to má být. Chce, aby do tohohle světa byly vrhnuty štěňata abs.zdravá. A můžu potvrdit, že štěňata téhleté chovné stanice jdou do celého světa. Neznám lepší chovatelku....paní Blanku Poláčkovou. Mohu jen doporučit!

Můj předchozí pes v jednom roce věku, v létě 1994, kdy byla hrozná vedra, začal kolabovat. Léčil se pak se srdcem, a dožil se skoro patnácti let. Protože měl průkaz původu, skvělý původ, a dobré ocenění na výstavách, ptala jsem se veta, zda ty problémy se srdcem nemohou být dědičné, jestli je nemůže přenést na potomstvo. Bylo mi řečeno, že zřejmě ne, ale jistota by byla teprve, kdyby se nechal narodit vrh, a štěňata by se vyšetřila. Nechtěla jsem riskovat narození potencionálně nemocných potomků, a tak nikdy nekryl.

stejný názor. Vždyť my si s dceruí pořídili zlatou retrívřici a měla být dle papírů abs.zdravá. Jasně že není, má srostlou páteř, dysplazii kloubů nejvyššího stupně a lokty v háji. Prostě podvodníci to jsou. Kříží psy mezi sebou aby ušetřili za pokrytí a pak to takhle vypadá, jasně že když si psa zamiluješ, nedáš ho pryč. Dcerulka byla na praxi v Brně na vysoké veterině a tam jí umožnili rentgeny,zjistilo se to a od té doby jí alespoň dávám ty prasečí nožky, máme se k ní chovat jako k 12-ti letému psovi. A to jí v srpnu byly dva roky.

Bianku mi to nevyléčí a na to oni spoléhají.

I nulovým rodičům (kyčle, lokty se nesledují dost dlouho na nějaké resumé) se mohou narodit potomci s nejvyšším stupněm, tedy se stupněm 4.
Nejdéle se DKK sleduje u německých ovčáků, asi 30 let. Z chovu jsou vyřazováni jedinci s vyšší DKK než 2/2. A na 2/2 zvířatech chová málokdo, protože taková štěňata jsou v podstatě neprodejná, protože je dostatek štěňat po rodičích s nižším nebo nulovým stupněm DKK. A přesto všechno se rodí štěňata s 4/4.

Já má fenu černého teriéra s DKK 4/4, import UA, na podzim jí bylo šest let. Nemá žádné potíže, běhá, skáče, jen ji nepřetěžuji příliš dlouhými procházkami (s předchozím psem jsme klidně chodili 10 kiláků). Je úspěšná na výstavách, je česká a klubová šampionka.
Tím chci říct, že nástup potíží při vyšším stupni DKK je individuální. Některý pes s 2/2 špatně chodí od mládí, u jiného i vyšší DKK nedělá žádné potíže.

Bia se chová jako naprosto zdravý pes, jen častěji sedá. Jinak běhá ostošest. Jasně že na tůry bych ji nevzala. Ale prozatím je v poho.

mohla bych je hnát před soud, ale : Eny
Bianku mi to nevyléčí a na to oni spoléhají.

za to, ze nakryli jinym psem, nez na ktereho byl vystaven kryci list a fena ho ma v papirech? pokud mad dukaz, pak by to asi na nejaky spor bylo.

jinak z vrhu, kde byli oba rodice zcela OK a z ktereho je take jeden z nasich psu, bylo jedno stene s totalne nevyvinutymi jamkami (nakonec bylo utraceno) a jedno s DKK 4/4. nas je DKK 0/0.

jelen. No, hlavně ať se pohybuje co nejdéle.

z čeho jsi jelen?

schovávající se za skvělé chovné stanice jsou a budou. Jak se to dělá je mně taky jasné. Ale co s tím? Nepořizovat si pejsky?
Ono to je jako s každou živou bytostí či zvířátkem, Je to asi vždy bingo, jestli se narodí zdravé, nebo nemocné. Já natrvdo odsuzovala tu chovnou stanici, a jek píše Můra může to být i náhoda.

mamka má doma pořádného fešáka:-) To je bezva, jak je aktivní a co s ním všechno podniká.

K množení - Eny, můj bílej bulťas je nalezenec, bez papírů, bez tetování, čipu, odchycený policií. Když jsem si pro něj jela, řekli mi policajti, že sotva zveřejnili výzvu pro případ, že by se našel majitel, ozvalo se jim několik zájemců o psa a rovnou řekli, že ho chtějí ke krytí feny.
Přitom byl viditelně nemocný, v nekondici a léčím ho celých těch 9 let. Ani si nechci představit, jak by to dopadlo - jednak s ním po splnění množitelstých povinností, jednak s chudáky štěňaty. Má v háji imunitu, alergie, 2x denně bere hormony, aby mu fungovala štítná žláza, 5-6x do roka antibiotika, aby se mu vyhojili krvácející vřídky atd.
Vystřídali jsme asi 9 veterinářů a klinik od Brna po Plzeň, než jsme našli pracoviště, kde jednak mají vybavení na různá vyšetření, takže se léčba průběžně upravuje a jednak ho léčí komplexně, klasickou medicínou a podpůrnou homeopatickou, zatímco předchozí zkoušeli jednu z nich a hlavně jen zkoušeli. Běžný veterinář nechtěl samozřejmě pustit klienta ze spárů, k čemuž by došlo, kdyby nás odeslal na vyšetření na vybavené pracoviště, a tak radši jen zkoušel...Teď už bych se tomu vyhnula, ale neměla jsem zkušenosti s tak nemocným psem, samé zdravé psy jsme měli, největší problém byla operace pupeční kýly u baseta Takže tehdy mi hned nedošlo, že je to byznys a já zdroj, až pak můj pes pacient.
Proto jsme také měli období, kdy pes nesměl sežrat nic než granule jedné značky a jedině losos s rýží, ne jiný druh. Pak naopak období, kdy jen vařenou stravu, bílé maso a zeleninu.
Teď už několik let žere všechno, co mu chutná a do šuplete si chodí pro perníky jako moučník:-)

Proč to vše vypisuji - i přesto, že se s tím vším nikterak netajím, našli se lidi, kteří ho chtěli na krytí. Pes byl velice aktivní, takže bychom mohli krýt napravo nalevo a byl by to příjemný přivýdělek. A vím, že je spousta mladých nezaměstnaných mužů, kterým se pracovat 8 hodin v kuse moc nechce a zkusí klidně "prodej štěňat". Podle toho to pak se psy vypadá, zdravý pes začne být za chvíli vzácnost...
Jo, taky ho chtěli na krysí závody (vyhraje pes, který jich víc zabije).
Teď už je to postarší pán, ale holky ho pořád bavít, a tak 2x do roka bere prášky na prostatu

vřídky by se mu vyhoji,y, fujtajxl

nádhera. Máš zlatou povahu. A u Tvé poslední věty....
Teď už je to postarší pán, ale holky ho pořád bavít, a tak 2x do roka bere prášky na prostatu

jsem málem spadla ze židle. Klobouk dolů před tím, co jste s pesanem zažili a zažíváte. Fakt!
Mamča má 70. a ještě před 15-ti lety byla tvrdě proti psům v domácnosti. Pak si její soused, mladý kluk pořídil belgičáka a absol. se mu nevěnoval. Nechal ho třeba celý víkend samotného ,jen s natrženým pytlem granulí a hrncem vody a otevřeným balkonem. Prvně ho mamča chodila jsen venčit s tím že on je sám, já jsem sama..tak co. Pak už ho měla u sebe a pak si ho od kluka odkoupila. Před třemi lety zemřel, stářím a měl díky mamči od svých 6-ti let nádherný život, každý rok na měsíc k moři s tím, že si mamča kolem stanu a pozemku postavila plůtek, ať má Ron výběh, celý den u moře. Paráda. No, 3-měsíce vydržela bez psího kamaráda a pak jsme jí našli tuhletu perfektní chovnou stanici a ukecaly s dcerkou paní chovatelku ať mamči pejsánka prodá, toho nejlínějšího. Ať ho mamča zvládne. Tak jo, paní sice váhala. už bylo mamči víc let na tak akčního psa, ale byl to takový poslední, líný medvídek. Hahahahaha, je to nejakčnější pes z vrhu a má nej úspěchy. Mamča lítá jako čamrda a Bait je tak vycvičený. Skvěle ho vede.

to se tak prostě vyvrbilo. Vědět předem, co vše bude nutné dělat, aby byl pes aspoň trochu v kondici fyzické i psychické, tak bych do toho nešla. Ale když už jsem si ho nechala skočit do náruče, doslova a do písmene, tak pak musím nést i to ostatní. S tím psem jsme si sedli jak hrnec s poklicí.
Máš ráda červenou knihovnu? Tak čti dál Byla to totiž zajímavá souhra okolností, co ho dostala až ke mně.
Odchytila ho policie po povodních, kdy se zaběhla nebo utopila spousta psů, okrsek asi 50-55 km od nás. Byla veřejná výzva pro zájemce, ale hafan měl štěstí, osvícení policisté ho nesvěřili zjevným množitelům a raději se o něj několik dnů starali, než nějak došlo k tomu, že zavolali mně. A víš kdy mi zavolali? Týden po zveřejnění první výzvy v novinách, v sobotu dopoledne, kdy jsem zrovna pila dlouhé ranní kafe a četla sobotní noviny - ale nějak se přihodilo, že týden staré. Normálně se noviny druhý den hází do nádoby na papír, ale tehdy přežily ty noviny týden a aniž bych si všimla, četla jsem ty staré noviny u snídaně. Četla jsem výzvu, viděla fotku a volala svému milému svatozářičovi, že se obleču a pojedu si pro jednoho psa, co on na to. On na to A co s tím zamluveným štěnětem? Nic, odkládá se to (po dlouhém váhání jsem se rozhodla pořídit si psa do bytu, nečekat až na někdy až bude dům, a rozhodla jsem se, že konečně to bude pes výstavní, nikoli pracovní, že si užiju nějakého ňuŇu roztomilého, ne přímo smetáka,ale určitě elegána. Vybrala jsem wheatena, vše zařízeno)...Aha, tak jo, tak nebude wheaten terier, ale pitbulterier...ne pitbul? jen bul? to je lepší, jasně (dělám, že neslyším lehkou ironii)...Ale zvládneš tu cestu sama? Nepočkáš do zítřka, vezmeme velké auto, dáme ho dozadu za mříž, pojedu s tebou. Ten pes bude třeba vyděšený, agresivní...Ne, ovšemže to nepočká, chápu, musíš pro něj dneska, tak dobře dojeď a pak se ozvi...
No a když jsme skončili hovor, volali mi, že na policii tam a tam mají tohoto psa a jestli bych neměla zájem, když chci nového psa, že potřebuje někoho, kdo už psa měl a že bude potřebovat trochu péče, ale je to zlatoušek.
Taková náhoda není náhoda, že, to se prostě nedalo jinak a musela jsem tam jet a dovézt si domů bolavou smradlavou kozu. Ale zlatoušek to byl a zlatouškem zůstal, tím pádem nebylo možné udělat nic jiného, než se o něj co nejlíp postarat. Vynahradil to násobně.

Ale jak jsem psala na začátku, vědět to, nešla bych do toho a už nikdy tzv. čistokrevného psa bez papírů s neznámou minulostí a zjevnými zdravotními potížemi. Nemusí být výstavní, z toho už jsem vyrostla, ale zdravý a se známou historií rodu.

Já se chovám ale úplně stejně. Zybytečné popisovat! Absolutně ale absolutně chápu!