Potom bylo třeba mládě nakroužkovat. Jenže zrovna v té době jsem měla odjet na týden pryč. Před odjezdem bylo Můrátko ještě moc malé, kroužek by mu spadl, ale za týden mu už asi nasadit nepůjde. Navíc je třeba mládě po kroužkování kontrolovat, někdy se to rodičům nelíbí a kroužek se snaží mláděti sundat. Nakonec to dopadlo dobře. Vybrala jsem kroužek o půl milimetru větší, než by měl správně být, a hned po mém návratu jsme ho natáhli. Šlo to jen taktak, ale šlo.

     Při té příležitosti jsme Můrátko poprvé vyfotili. Už to nebylo ochmýřené nic, za těch pár dní znásobilo svůj objem asi tak třikrát a narostl mu šedý kožíšek. Můra prohlásila, že jí okroužkované dítě nevadí a že v šedém kožíšku se docela pěkně zahřeje samo a začala více pobývat venku z budky.

     A Můrátko rostlo a rostlo, zelenalo se a zelenalo a než se prázdniny přehouply do druhé poloviny, vystrčilo zvědavý čumáček z budky a pár dní na to vyletělo ven.

     Zůstalo viset na pletivu a evidentně netušilo, co si s tím má počít. Rodiče kolem něho starostlivě pobíhali, zvláště tatínek Zuzan měl najednou plné ruce práce, musí přece drbat Můru a ještě utěšovat a povzbuzovat dítě.

     Po třech hodinách visení se mi zdálo, že by už stačilo, i připevnila jsem Můrátku pod zadek bidýlko.