|
 Již jsem vám tu psala o koťátku Budulínkovi, které mi vypadlo z balkóna, uhodilo se do hlavičky, bylo dva dny v bezvědomí a pak se začalo vzpamatovávat. Už je absolutně v pohodě, lítá, hraje si, papá (teda cpe se), správně kaká i čůrá na správná místa.
No a včera jsem šla na bus - neb jsem jela do Prahy a Fífa (to je můj pes - teda fenka) byla na balkóně, tak jsem jí zavolala domů, aby tam neřvala, což ona dělá, kdykoli jde někdo okolo. Jak jsem tak čekala, až se slečně uráčí, tak Budulínek nenápadně vyklouzl ven, na ten balkón. Čehož jsem si nevšimla. Až kdy jsem došla k vrátkům, tak jsem ho tam uviděla - ale už jsem neměla čas se vracet, neboť by mi ujel autobus. Tak jsem to nechala osudu a odjela. Když jsem se vrátila, tak kocourek už na balkoně nebyl. Pak už přišla k nám Květa (kamarádka se zlomenou rukou) a tak jsme obě jak blbci lítaly po zahradě, pískaly, mňoukaly a volaly čičičičiči - ale kocourek nikde. Prohledaly jsme kdeco. Tak byl v domě smutek a Budulínka jsme oplakaly. Ve tři ráno se mi zdál sen, že začala válka (to mám z tý blbý televize). Probudím se, a slyším kočičí jekot a rány do okna. Otevřela jsem teda dveře na balkon - a on tam Budulínek seděl u dveří, mňoukal jak o život a mlátil pacičkama do skla. Jak jsem otevřela, vlítnul dovnitř a hned se hnal k misce. Konzervu mu matka se sourozenci už večer sežrali, tak jsem mu nalámala rohlík a zalila ho hovězím vývarem. Cpal se až se dusil. Pak vylezl ke mně do postele, prásknul sebou a usnul. Je to úžasný, co říkáte? Představte si, že v tý tmě a v tom dešti našel cestu domů a dokonce zjistil, jak se dostane zase zpátky na balkón. Nikdy v životě před tím to neudělal. Nevím, co se stalo a kde byl... ale je dobře, že jsem tenkrát vzala jeho léčení do vlastních rukou a nevolala žádnou kočičí záchranku. Ve stavu, ve kterém tenkrát byl, by ho každý veterinář uspal. Tak jsem šťastná, že se takhle pochlapil - a i kdyby z toho balkonu spadl znova - tak už domů trefí. A jak to vypadá, už je to mladej kocouří chlap, už to umí... (Myslím, že jsem se minula povoláním .... měla jsem být veterinář.) Alena Puntík
|
Všimli jste si lidi, že zvěrolékaři jsou hodnější než ti lidští? 
