Vymetala jsem bobky, horní polovinu těla vsunutou do králíkárny. Tak nějak nepatřičně se mi něco houpalo u levého oka. Asi bobek, řekla jsem si a otočila hlavu. Těsně u mého nosu seděl obrovský pavouk. Můj mozek, zaplavený stresovými hormony, vydal příkaz "útěk" (ještěže ne "útok", to by vzhledem k bezprostřední vzdálenosti od objektu znamenalo pavouka překousnout), díky čemuž jsem si rozrazila hlavu o kotec a zadělala si na celoživotní fobii.

Zatímco v předchozích letech chovalo shetlandské poníky několik "statečných" chovatelů, najednou dochází k oživení zájmu o toto malé plemeno koní, což se začalo projevovat v počtu plemenných hřebců. Jejich počet stoupal - a v podstatě každý rok je uchovněno tak 5 nových. V roce 2003 bylo v chovu pouze 7 shetlandských hřebců: Artur, Arlott, Arbony, Grand Kavalír z linie A a Borgis s Borneem z linie B a bělouš Radža.

Dollom Double Surprice 2003 - Bornea, zlého hřebečka, kterého jsem nezvládla, jsem darovala, a neměla jsem další rok čím připouštět. Měla jsem shetlandku Sametku, welšanku Krásku a haflingu Loretu. Správně by každá potřebovala odvézt za jiným hřebcem, ale to bych se asi nedoplatila, když nemám vlastní dopravu! Což o to, Loretě a Krásce by se dal dostupný hřebec vybrat nebo bych mohla zkusit inseminaci, ale co se Sametkou?

Mám několik životních lásek a jednou z nich je i můj Bert. Je to parťák a kamarád. Je se mnou rád a kdykoliv a snad i kdekoliv. Vítá mě zdálky. Hlídá mě, když si lehnu sama uprostřed lesů na louku. Dívá se smutně, když jsem smutná já. Leží mi u nohou, když se dívám na televizi. Nikdy mě nezradí a já jsem jeho nej. A když se dívám do jeho psích očí, vidím v nich tolik lásky a oddanosti.

Borneo – rok 2001 a 2002. Borneo byl velkým zklamáním. Vyrostl z něj drobný útlý hřebeček, malinko přes rozhraní minísků a standardních shetlandů – KVH 89 cm.  Ryzák se světlou hřívou dával naděje k odchovu hříbat menších, než on sám – což se odchovem hřebečka Bon Ami potvrdilo. Ale – byl vzteklý a zlý.

Allegro – rok 2000 - V tomto případě šlo o můj první pokus "vrátit krev do hřebčína" , tj. využít pro plemenitbu hřebce, kterého jsem sama odchovala. Každý chovatel, ať už chová koně, psy, králíky či něco jiného, tedy chová, nejen že nějaké zvíře vlastní, ani že chová ve smyslu odchovává od svých zvířat potomstvo, ale chová, protože chce kvalitu vybraného plemene posunout dál, a proto si ponechává potomstvo a to nadále páří mezi sebou.

Borgis – rok 1999. Zatímco v roce 1998 působil Plaváček (žlutý hřebec z minulého vyprávění) na stanici Málkovice souběžně s Goldan Cavalierem, v roce 1999 jsme také kromě větších klisen zajistili připuštění shetlandek a to tak, že jsem si hřebce pro ně také zapůjčila. Souběžné využívání hřebce Plaváčka a shetlandských hřebců ilustruje moje postavení na jakési chovatelské křižovatce.