Říká se, že každý pes je obrazem svého pána. Tlustá panička drží na vodítku  přetloustlého „pokojáka", sportovně založený mladík vyklusává s atletickým setrem, vystříhaný přestárlý puberťák v kožené bundě s řetězy a mnohakusovým piersingem hýčká svého pitbula s ostnatým obojkem. Jak je to asi, když si pořizujeme koně? Minule jsme si popsali, jak kůň vypadá, jak se pohybuje a co potřebuje. Tak dnes se podíváme, jak se takový kůň kupuje...

Koní je několik základních typů:

Plnokrevní:

např. Anglický plnokrevník. Je rychlý, temperamentní, často neklidné povahy. Hodí se pro zkušeného majitele. Když je dobře vychovaný a ochotně spolupracuje, tak je to pak obrovská zábava pro oba, které se jen máloco vyrovná. Potom to je něco, jako když si představíte, že sedíte na hromadě čisté energie obalené koňskou kůží, která si to valí po louce, lesní cestou, nebo třeba průsekem co to dá, sama vybírá zatáčky a vy se jen držíte, kocháte se krajinou a dáváte bacha na nižší větve. Přirovnal bych ho k závodní motorce - vyžaduje dost péče, k užitku taky moc není, ale rozjet to je prostě super. Na druhou stranu je potřeba dávat pozor i v kroku, taková koroptev z křoví těsně před koněm umí udělat z poklidné vyjížďky adrenalinový sport.
 

Teplokrevní:

Pestrá směsice koní, původů a vlastností. Zde nelze udělat nějaké shrnutí, na jedné straně máte poníky a haflingy, na druhé české teplokrevníky (směsky většinou  s podílem anglického plnokrevníka).

Chladnokrevní:

např. Norik. Jsou to těžší koně, duševně poněkud (někdy hodně) pomalejší. Rádi chodí krokem, občas zaklušou, když je hodně poprosíte tak zacválají, o trysku nikdy neslyšeli. Zase jsou opravdu nenároční, klidní, pracovití a vhodní i do tahu. Občas bývají paličatí.