Mezitím oba psi nečekali na náš souhlas a pustili se mezitím do díla. Jenže ouha... Billy byl o trochu menší a nedosáhl...  nějakou chvíli jsme sledovali jeho úporně snažení a rozhodli se zasáhnout.

     Pomohl nedaleko ležící 2x4 palce silný trámek, nazývaný kanadskými Čechy poetický „tubajfora". Tento jsme podsunuli Billymu pod zadní nožičky a dílo bylo dokonáno.

     Teprve potom jsme se rozhlédli po okolí a zaznamenali rodinku odněkud z Ontaria, která se snažila hned vedle nás večeřet. Přátelsky jsem na ty lidí zamával, ale odpovědí byl jen ledový pohled otce rodiny. Oba funící psíci nejspíš narušili rodinnou idylku...

     Ale protože jak se správné český říká „sichr je sichr", navštívili jsme já a manželka Joanne Billyho a Alenu ještě druhý den. Tentokrát Billy tubajforu nepotřeboval. Žeby přes noc povyrostl?