A máme tu další pokračování ságy rodu Můry a spol., respektive dějepis jedné části jejího zvěřince. Nikdy nepochopím, jak si někdo může rozumět s ptákem, hadem, želvama... Ale co, já jsem jistého času byla úplně mimo z rybiček - a od těch se fakt žádný extra zpětný kontakt čekat nemůže :-)))

Říjen 2005

     Včera jsem usoudila, ze dost bylo segregace a všichni zelení opeření obyvatelé naší domácnosti byli společně VYPUŠTĚNI. Poměrně shodně (a to byla asi jediná věc, na které se shodli) se rozhodli, že pozice a vzájemné vztahy v hejnu je třeba si vyřizovat na mých zádech, popřípadě obličeji. Záhy se vytvořil velmi harmonující pár Zuzana - Kyselina. Zuzana byl tak šťasten, že se opět shledává se svým malým přítelem, že asi desetkrát za sebou zopakoval své oblíbené číslo - volá „ano" a zuřivě u toho kýve hlavou.

     Pak se vášnivě drbali, až to skoro vypadalo, že se blahem roztečou. Prostě láska je láska a žádná ženská jim do toho kecat nebude. Na Můru má Kyselina dost jednoznačný názor: dostihnout a zakousnout.

     Pecka, věrná svému jménu, seděla opodál, pozorovala dění a žužlala větvičku. Malý cholerik tak prudil Můru, že si vykoledoval úklid zpět do klece. Když ztratil objekt své touhy, Zuzana se vrátil k Můře a chtěl ji trosku podrbat. Ta ovšem byla tak vyšokovaná z Kyseliny, že nejdřív Zuzanu děsně seřvala.

     Teprve asi až na třetí Zuzanův pokus pochopila, že bude obírání, nikoli vražda.

Březen 2006

     Nastal den D a Zuzany dostaly svoji budku. Právě ji kolaudují a srandovně u toho mňoukají. Synkové se zaradovali, že budka pěkně tlumí zvuky a už se shánějí po něčem, čím by zacpali otvor (s papoušky uvnitř), aby ráno nebyli rušeni a mohli déle spát.

Zuzanův život konečně získal smysl - stane se Strážcem Budky!

     I pyrury dostaly svou budku a tráví v ní 23 hodin denně. Jaro je tady.