Červenec 2005

     Uletěla nám pyrura. Přišla poněkud neohlášená návštěva, vešla zadními dveřmi, které vedou do zahrady, zrovna v tu chvíli bylo otevřeno do chodby, psi se rozštěkali, já jsem byla s papouškama v kuchyni a jak psi začli stěkat, pyrura se splašila a neomylně vylítla všemi otevřenými dveřmi až ven. Ted sedí na dubu za barákem, ječí a bojí se slítnout dolů. Lákáme ji na dobrůtky i na Zuzanu v kleci. Zatím nic nezabírá. Několikrát spravila kolečko nad barákem.

     Kyselina přežil noc, pořád se pohybuje v lese ve stráni za barákem a asi se trochu orientuje, protože již několikrát odletěl dost daleko a dokázal se vrátit. Zažil i adrenalinovou chvilku, kdy ho honila poštolka.

     Natiskla jsem letáky, zaúkolovala dcery rozvěšením v okolí, venku jsem nechala klec i mlsama. Psi jsou zavření, Zuzana má otevřené okno a od rána naštěstí dost huláká.

     Od včerejšího poledne, kdy začalo pršet, se pyrura už neozval. Pořád obíhám okolí, ale nikde jsem ho neslyšela, ani Zuzka nereaguje, takže tu v okolí asi skutečně není.

     Kyselina je zpátky! Dneska si tak jedu v autobuse a zvoní mi mobil - volá nějaká paní, jestli hledáme papouška, že u nich asi je - už týden. Hned jsem svištěla domů pro přenosku, do sámošky pro bonboniéru a pak na udanou adresu: od nás přes les dvě stanice autobusem je malé sídlišťátko a tam v jednom paneláku v posledním patře přistál náš Kyselina. Nasomroval se jim domů a jen se trošku rozkoukal, začal terorizovat jejich jedenapůlletýho synka. Důvěřivé dítko vždy nastavilo prstíček, Kyselina přilétl, usadil se a hryznul.

     Paní vypadala celkem šťastně, když jsme si ho odnášeli.

Můra Saša

(pokračování příště)

Ze života drůbeže III.

Ze života drůbeže II.

Komentáře (14)

Zobrazit/Skrýt komentáře No, Můro, to by bylo něco přesně pro mne, : Eva se svou pterofóbií (český překlad, fóbií na ptáky, používat, jak jistě uznáte, používat nemůžu, to je mooooc zavádějící ), bych byla zcela ideální případ pro chovnou stanici papouchů, holubů, drůbeže a jiných opeřenců. Mně kdyby někdo chtěl krátce a velmi účinně zlikvidovat, tak 2 hoďky v drůbežárně by bohatě stačily březen 30, 2009 23:20 Kdybych neměla tři kočky : alena puntíkovaná pořídím si papoucha. Oni jsou fakt jako lidi. Můj syn měl andulku, která zvonila jako tramvaj a "otvírala a zavírala se" jako dveře od pokoje. Totiž vydávala zvuky jako když se otvírají a zavírají dveře ve starým baráku...takové to cvaknutí kliky, vrznutí a buch....kolikrát to vyděsilo návštěvu, která se domnívala, že u nás straší. Podle zvuku pořád někdo mlátil dveřma, které se ovšem ani nepohnuly. březen 31, 2009 03:36 No jo, : Vodoměrka čtu a vzpomínám na mladá léta, kdy i můj otec trpěl chovatelskou vášní, v té době zrovna papouškovou... předtím měl holuby, potom rybičky a nakonec je vystřídali papoušci... chovali jsme doma Pepíka a ostatní papoušky, zahrada plná volier, skřeků, hvízdání, v domě dvě místnosti věnované těm papouchům jako zimoviště, v době mladých se u nás ozývalo asi osmdesát andulek, jinak jsme měli zpěváky, rosely, na dvoře nám krákorali mniši, v zahradě bydleli novozélanďani, fišeři, pár senegalců a Pepík, což byl náš mazlíček, přiletěl k nám nevím odkud, žádnému známému chovateli v okolí neuletěl, přilákal ho křik těch našich potvůrek a zabydlel se u nás na dlouhé roky poté... byl to pěkný sprosťák, uměl volat Pepíku, pocém... a do p*dele, což zejména babička těžce nesla, protože to opakoval velmi rád a velmi často... no a pak jsme měli ještě jednu voliéru plnou nepapoušků, tedy exotů s rovným zobáčkem a velikostí vrabce, v té se proháněly amadiny, rýžovníci a zebřičky... teď už táta papoušky nechová, na zahradě v chalupě po babičce po něm zůstaly jen ty opuštěné voliéry... březen 31, 2009 07:01 ... : katka* no, já nevím. vždycky jsem chtěla papoucha, ale spolehlivě mě vždy vyléčilo 14 denní hlídání Melichara mé kamarádky. Takový bordel doma udělá jenom papouch. Např. z ovladače na TV vyštípal všechny čudlíky, oštípal obraz na zdi, rohy, dveře... cokoli. Dokonce i kocour a pes se ho báli. březen 31, 2009 08:27 katce : karl hele a nemohla by mě toho šíkovnýho papagáje půjčit, zaujaly mě ty vyštípaný čudlíky z ovladače na tývý březen 31, 2009 08:37 Zajímavý deníček, : Míša šíša těším se na pokračování, moc hezky se to čte. Všem, kdo nemají papouška a chtěli by si ho snad pořídit: příšerně řvou (nejvíc v sobotu a v neděli kolem šesté hodiny ranní) a nadělaj děsnej bordel (slupky ze semínek naprosto všude). Nebrat! březen 31, 2009 09:12 tak si kupte andulku : alena puntíkovaná není tak veliká, zas až tolik neřve a mluvit se taky naučí. březen 31, 2009 09:32 můro : bb moc pěkný počtení :-) I my prošli fází domácí drůbeže, byli u nás anduláci a kakariki. březen 31, 2009 09:35 kakariki : mura1 byl nas vlastne uplne prvni papousek, jeste pred zuzanou. jeho zivot byl kratky, nestastnou souhrou nekolika okolnosti skoncil v psi tlame. březen 31, 2009 10:29 Moc pěkné čtení : Eny Eny Taky máme papoušici. Dorinku, růžohrdlá. Je to takový kontaktní papouch, nejlépe jí je za mým krkem pod vlasama, nebo si vleze pod mikinu a ani nedutá. Sice chodím bytem a chechtám se jako blázen, poněvadž to škrabká, ale co. Hlavně že má Dorinka radost. Máme i zlatou retrívřici a klidně spolu baští z misky, honí se po zemi, Dorinka má nějaké pelichací období a tak se jí lépe chodí než lítá. Přistihla jsem tu drzounku Dori jak baští masíčko Biance(retrívřice)přímo z papuly. Uff, bylo mi ouzko, ale zvládly to holky. Jinak binec papoušci dělají, ale no tak, máme lux a když zakřičí? Však si jen povídají s ptáčkama venku. Berme to tak, že jsou společenští. březen 31, 2009 12:05 Moc krásný čtení, : skaz těším se na pokračování.U nás nikdy ptáci nebyli,jsme spíš na savce,ale moc se mi líbí.Užívám si těch domácích hlavně na zahráde - miluju vlaštovky - mají tady hnízda a je nádherné je sledovat,jak krmí mladé a potom to jejich loučení - před odletem celé hejno několikrát obletí okolí hnízda - hlasitě čiřikají a opravdu se loučí - do nového jara.Už je netrpělivě vyhlížím. březen 31, 2009 12:18 . : Míša šíša Naše rosela taky přepeřuje a lítání jí tak moc nejde. Tuhle nemohla vyletět na svoji oblíbenou polici, tak dosedla na zem, načež do té doby tvrdě spící kočky vystřelily z gauče jak když je nakopne a vystartovaly po kořisti. Musela jsem být hodně rychlá, abych jim zabránila chutně poobědvat. březen 31, 2009 12:21 je pravda, že růžohrdlí : Eny Eny jsou uštípaní a zlobiví (měli jsem takového když jsem byla malá). Vloni jsem byla 3 měsíce bez pejska, zabili mi yorkšírku, hodnou, pětiletou Štefinku dva vlčáci. Než jsme se odhodlali k úžasné retrívřici tak jsem si Dorinku ochočila, že zapomněla i na štípání. Chovatel nám při odběru Dorinky tvrdil že té dřevěné kleci dává měsíc, ať už šetříme na kovovou. Cha, ani kousek jí neuďobla a že máme Dorinku rok. Nejraději běhá po lince a poďobkává neviditelné drobečky. A strašně ráda se mazlí. Natočí hlavičku tak fantasticky a užívá si hlazení. Strašně ráda se koupe. březen 31, 2009 12:34 muro : Kamila paráda! Piš piš, moc jsem se nasmála! duben 01, 2009 09:26

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující