Ahoj Daní, moc bych potřebovala se poradit na Kudlance. Začnu malým vysvětlením věcí předešlých. Vzhledem k tomu, že jsme přišli po Vánocích o našeho kocourka Toma, moc jsme z toho smutili a velmi těžce jsme to nesli ... přece jen to byl milovaný člen naší rodiny.... Až naši přátelé k manželovým narozeninám donesli malinkou kočičí holku z útulku.

     Je to zajímavé ona měla podobnou životní cestu jako náš vztah s manželem, našli jí na Okoři (kde jsme se seznámili), byla odnesena na Prahu 5 do útulku (tam jsme spolu bydleli), pak jsme jí dostali jako dáreček a šla bydlet za Okoř do baráčku (kam jsme se přestěhovali a nyní tu bydlíme).

     Druhý den měla velikou horečku a strašnou rýmu, ani dýchat nemohla, nejedla, jen ležela; tak jsem volala paní do útulku, neboť v papírech, co jsme dostali k ní je psáno, že je to pod pokutou 10 tisíc, pokud se s ní něco stane. Ale - hlavně jsme o ní měli veliký strach, protože nic nejedla. V útulku, kam jsme ji tedy odvezli, zůstala 3 týdny, měla postupně dvoje antibiotika, krmili jí stříkačkou, dávali podkožní injekce s vodou a vitamíny, aby nebyla dehydrovaná. Obden jsem tam volala, ptala se, jak je Bihan, tak se kočička jmenuje, dostali jsme jí, když jí bylo 6 týdnů, byla (a vzhledem k tomu, co si od narození prožila, tak stále ještě je) strašně malinká a Bihan v bretonštině znamená malinká.

     Po třech nedělích začala konečně sama jíst, tak jsem si pro ní obratem jela. Byla jsem ale dost zděšená, jak vypadala, hubená, špinavá od jídla, holé tlapky, jak si dřela tu rýmu, pod čumáčkem také všechno holé, natrženou kůži na boku - od injekcí. Měla jsem strach na ni jen sáhnout, abych jí neublížila. Rýmu stále ještě měla - a má už je to další týden, ale jí moc dobře, děláme kaši z mořských ryb s rýží, má tu masíčko, dáváme jí vitamíny. Je to velká bojovnice a také veliký darebák a provokatér. Musíme jí vyplachovat nosík ráno Vincentkou, lidi, je to drsňárna. Tak jsem s tím přestala v domění, že se z toho musí trochu dostat sama.

     Mazala jsem jí pod krčkem bylinkové přírodní kapičky od Justa, voní mentolem a dost jí to uvolnilo dýchací cesty. Až už to vypadalo, že je z toho venku. Ráda leží přímo před krbíkem, je vidět, že potřebuje hodně tepla, kožíšek má kolikrát celý horký, ale je moc spokojená, vyvaluje se tam jako na pláži. Dali jsme jí tam deku, aby jí tam bylo dobře.

     Když přijde k někomu z nás, tak si jde sednout na ramena ke krku, v noci mi spí na krku, na hlavě nebo na prsou pod hlavou, dělá jí to evidentně moc dobře. Připadá mi, jako by odtamtud čerpala energii pro svou nemoc a tu jí rádi dáme oba dva. Dnes ráno má zase rýmu jako trám, stále jen pčíká a pčíká, tak jsem jí zase vpláchla nosík, vykápla kapičkama ouška, má je nějaké špinavé. Rána na boku se jí již hezky zahojila, mazali jsem jí to olivovým olejem a začali jí dorůstat chloupky, tam, kde to měla holé. Stále hezky jí, připadá mi až moc, ale je taková drobounká, oči má přes celej obličejík, nožky jak sirky a ty nesou ten veliký, stále najedený pupík.

     Je už dvakrát odčervená, za týden bych to měla udělat ještě jednou, protože po posledním odčervení tam měla ještě škrkavku jak hrom. Dneska jsem brouzdala po internetu, protože jsme se radili s maminkou z Bretaně (má odjakživa snad má útulek se zvířaty SPA). Říkala, že s tou ránou to je špatný, že má nemoc co se jmenuje Cortiza, přenáší to kočky a je to chronické, takže to mohla dosta od své matky. No, tady v útulku nám řekli, že je to jen rýma a že se z toho dostane...