Souboj s králíky za sebou, pokračovala jsem v pěstování a těšila se na první skromnou úrodu jahod. Jahodníky začali kvést, objevily se první zelené plody a za nedlouho začaly růžovět. Už už červenaly, my se moc těšili  na první ochutnání, když jsme si všimli, že než stačí pořadně ztmavnout, tak jsou pryč!!!  a to buď úplně, nebo jsou aspoň nazobané.

      Tak jsem poznala svého druhého nepřitele - ptáka. Nevím, jaký druh to je, nikdy jsem je nepřistihla při činu, takže proto jen takové obecné označení "ptáci". Znovu tedy do obchodu, tentokrát pro ochranou síť proti ptactvu. Přikryla jsem svoje krásné jahody a doufala, že tohle je už opravdu to poslední opatření. Manžel si ze mě začal mírně utahovat, když prohlašoval, že máme ty nejdražší jahody v zemi.

     Jinak mám ale ptáčky ráda a s jednou paní ptáčkovou jsem si zjara docela dobře rozuměla. Jak jsem připravovala půdu na osev a sazbu a trošku se v ní vrtala, našla jsem dost broučích ponrav a sem tam nějakou tu žížalu. No, a jedna paní ptáčková mně při této práci začala z bezpečné vzdálenosti okukovat. Teda asi spíš ty ponravy, to přiznávám. Tak jsem jí je začala házet na vedlejší záhon a ona jednu po druhé sbírala do zobáčku. Ale nežrala je, schovávala je pro ptáčata. Někdy jich měla v malém zobáčku narváno snad pět, než konečně odstartovala "vyložit". Dělala mi tam takhle společnost celé sobotní odpoledne.

     O pár měsíců později, když začala červenat rajčata, se samozřejmě  ptáci vrhli i na ně. Asi mají tu červenou barvu nějak zakódovanou. Takže jsem potřebovala přikrýt i záhonek s rajčaty. Nechtěla jsem ovšem tu síť jen tak přehodit, tak jsem si nejdřív udělala "speciální"  kostru z podpůrných kůlů, na jejichž konce jsem přibila malá kulatá prkénka, aby tou sítí  kůly neprolezly. Až na to jsem pak přehodila síť. Akorát to tak vystačilo, aby se skoro dotýkala plůtku na ochranu proti králíkům. Jen na pár místech se mi to nepodařilo dostatečně napnout, tak tam byly otvůrky, ale říkala jsem si, že do těch se těžko nějaký pták trefí...

      No, kdyby chtěl, tak se netrefí, ale jednoho dne jsem, myslím právě plela, nebo něco na té minizahrádce šmudlala a najednou slyším děsný ptačí křik. Seděla nebo spíš poskakovala tam (možná zrovna ta moje) paní ptáčková na plotě, a křičela, jako by ji na nože brali. Tak se dívám, co jí je, proč tak vyvádí, ale nic mě nenapadá, tak si říkám: ono ji to za chvilku přejde...  Ale ona ne a ne zmlknout, naopak pokud to ještě vůbec šlo, tak snad přidávala na hlasitosti. Napadlo mě, že snad musí mít někde poblíž mládě a bojí se o něj, ale pořád jsem nic neviděla. Dívám se dívám  - a najednou jsem toho mrňouse zahlédla...