|
 Další neskonalou „výhodou“ neoploceného pozemku je to, že se vám tam může volně producírovat vysoká zvěř. Ano, tady v příměstské čtvrti se ani v lovecké sezóně střílet samozřejmě nemůže, rozsáhlých zalesněných ploch či parků je tu taky celkem dost, takže to vše jsou ideální podmínky na přemnožení srnců. Nemají žádné přirozené nepřátele. Jediný dravec, co se tu vyskytuje, je liška a ta je na srnce samozřejmě příliš malá.
Loni se tu v naší ulici, veřte nebo nevěřte, dokonce objevil kojot. Psalo se pak v místním plátku, ze se k nám kojoti vrátili. No ale ten náš, viděla jsem ho totiž na vlastní oči, byl takový chudinek, takový vyzáblý opelíchanec, že by snad nestačil ani na toho divokého králíka. Vypadal jako takový kojotí bezdomovec, rozčepýřená srst - a tak hubený! Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem viděla, jak prolézá sousedům mezi tyčkami plotu, které jsou snad tak maximálné 15 cm od sebe. Tak tomu by se zdejší srnec či srna snad jen vymáli. Stačilo by jedno máchnutí kopytem a kojotí hubeňour by byl asi až na střeše. 
Minulý rok jsem si přivezla z ČR takové ty knoty ze skelného vlákna, dala jsem je do truhlíků a nasadila do nich papriky. Knoty neustále přivádějí vodu do půdy, občas nalejeme vodu do podtácků, a tak je zemina neustále vlhká a zelenině to náramně svědčí. Nu, a tak jsem truhlíky šoupla na betonovu plochu za domem. Druhý den, při kontrole "osazenstva" jsem se zděsila: jedna paprika byla vytržená i s kořenem a ležela vedle truhlíku, další cca dvě byly trošku ožrané a půda v truhlíku docela rozrytá. Myslela jsem si, že se v tom snad pohrabala nějaká potulná kočka, ale až o moc později mi došlo, že to byla "odborná degustace paprik" provedená srnci. Při této degustaci však díkybohu zjistili, že tyhle rostlinky moc chutné nejsou, a tak byly ponechány svému osudu. Na to, že z parku až k nám doputovali srnci, jsem přišla o něco později. To ještě nebyla rajčata červnená, vlastně asi ani zelená, myslím, že teprve kvetla, takže jsem je ještě neměla přikrytá. A najednou vidím, že několika rostlinám chybí celé vetvičky a jedna menší rostlina byla dokonce vytržená ze země! Rozum mi to nebral, které divé zvíře to zase pustošilo, tohle už žádná kočka ani ušák být nemohli, neb chybějící užvýkané větve byli ve výšce hrudníku dospělého člověka. Až po chvíli se mi konečně rozsvítilo, když jsem uviděla zřetelný otisk kopyta na záhoně. Naštěstí ani rajčata se neumístila nijak vysoko na žebříčku degustační poroty, a tak škoda nebyla veliká. Ale ani tak jsem další exkurzi třeba jiné srnčí komise nehodlala riskovat, a tak šla síť na své místo - raději předčasně. Napadlo mě, že žvýkat umělohmotnou síť se srncům chtít nebude a měla jsem pravdu. Od té doby byl od nich pokoj. Giussi, Washington, DC
|
Ja si ale myslim, ze nez by na nas do vecera pockal, tak to by tu sit vytrhl i s temi kuly a odstehoval si ji do parku. 
