|
 Ptáci už, když opomeneme nehodu ptačí létací školy, nemělI k jahodám či rajčatům přístup, ale ani my jsme si těch jahod moc neužili, pustili se do nich totiž slimáci. Takoví drobní mršáci, ale bylo jich zato opravdu hodně a každou trochu červenou jahodu stačili nakousat. Protože to byl první rok a těch jahod tam moc nebylo, tak jsem s nimi ani nijak nebojovala, prostě jsem to nechala až na přístí rok.
Letos se ale situace velice změnila. Zatímco první rok slimáci žrali ve velkém pouze jahody, tak tentokrát tomu bylo jinak. Jaro bylo neobvykle vlhké a poměrně teplé. Pršelo strašně často a ti mršáci se neuvěřitelně přemnožili. Ale opravdu neuvěřitelně. Byli všude, žrali všechno. Hráškové rostlinky, paprikové listí, dokonce i plevel byl děrovaný! Na všech rostlinkách seděli snad desítky většinou miniaturních slimáků a cpali se jak prajsové. Čerstvě zasázené bazalky, máta i majoránka byly do druhého dne děrované jak řešeta. To bych ještě přežila, i když jsem je ze zoufalství přece jen začala sbírat a ničit, tak mi po chvíli v zoufalství došlo, že je to marné, měli totiž mnohonásobnou početní přesilu. 
Manžel si taky stěžoval, že nám ty pijavice prožirají v předzahrádce okrasné hosty. Asi mu pořádně pili krev, protože se pořád pletl a slimákům řikal pijavice. Boj byl však definitivně vyhlášen, teprve když slimáci překročili únosnou mez a až na holé stonky ožrali první dva děložní lístečky všech čerstvě rašících okurek. Ty už to pak samozřejmě nerozchodily... Tak jsem se (i přes svoje zásady více méně mechanického boje s nepřáteli) rozhodla tentokrát uchýlit ke zbraním hromadného ničení. Zmiňovaná mnohonásobná početní převaha si to přímo vyžadovala. Našla jsem přípravek, který obsahuje látku, jež má být lidem i ostatním zvířatům neškodná, údajně se i nachází přirozeně v půdě. Smíchané to mají s nějakým vnadidlem. Tedy s něčím, co slimákům chutná. Nažerou se toho, způsobí jim to nějaké změny trávení, přestanou mít chuť k jídlu a pak prý někam tiše zalezou chcípnout. Tak jsem jim toho - rozzuřená ohledně okurek, na které jsme se oba s manželem už tak těšili - nasypala pořádně kolem záhonku a ještě jsem jim pěkně popřála, ať se tím zadusí. Bylo by mi jich líto, kdyby to nebyli takové nenažrané „pijavice“. Manžel pak použil zbytek přípravku v předzahrádce. Ptal se, jak to má aplikovat, tak mu říkám: „Nasyp to kolem těch rostlin, oni jak se připlazí, tak se nejdřív nažerou té návnady a...“ „A chcípnou!“, dořekl to za mě s velkou chutí manžel (anglicky řekl doslova padnou mrtví “They’ll drop dead!“). No, tak ta reklama nelhala, do druhého dne nezbylo po slimácích ani stopy. Okurky jsem proto vysela znovu a doufám, že stihnou ještě narůst. Giussi, Washington, DC
|
