Již před mnoha tisíci let se jednoho krásného dne vlk rozhodnul, že toho přiblblého běhání o hladu po lese už bylo dost. Vyhlédl si lovce mamutů, který při lovu utrpěl pracovní úraz a místo toho, aby jej dojedl, olízal mu šrámy a dovlekl jej za kožešinu před jeskyni. Paní lovcomamutová spráskla ruce a běžela si pro živitele rodiny.

     Vlk si mezi tím lehl na hromadu mamutích kostí před jeskyní a v klidu hodoval. Paní lovcomamutová z vděku zakázala všem ve vesnici vlka sežrat a protože pan lovec mamutů na tom byl blbě i po skončení nemocenské, začal brát vlka na lov sebou jako pomocníka. Vlk chodil rád. Doma se nudil a pozoroval, že tloustne. Navíc po lovu dostal teplý kus masa z polévky. Tak si vlk svou mazaností poprvé dosmestikoval člověka.

      Později se vlci rozhodli založit město a za tím účelem přesvědčili jednu starší fenu, co měla mléka jako kojná, aby z řeky vylovila a odkojila jakéhosi Romula a Rema.

     V té době už psi lidem kecali do všeho. Nechávali se malovat na pyramidách, tesat jako sochy a zbožňovat jako božstvo. Během let svou chytrostí překonali i ženu. Ke svému pánovi se celá tisíciletí chovali stejně jako ona. Nechávali svému pánovi pocit, že věci, které rozhodnul, taky vymyslel.

     Na rozdíl od žen však psi dodnes tuto naivitu pána využívají a zábavu si nepokazili jakousi emancipací. Svého mistrovského způsobu ovládání lidí se nevzdali, kvůli pochybné možnosti nosit kalhoty a jít jednou za čas k volbám. Pro psy je i dnes emancipovaná žena pouze ta, která má za muže Emana, který je cip. Díky tomu si postupem času člověka vycvičili tak, že ten jim bez odporu čistí zuby, uši, myje oči i zadek. Utírá jim tlapy, koupe je a natírá je olejíčkem a mastmi. Ještě k tomu je člověk takový blb, že to kupuje za své peníze a má z toho radost.