Není to tak dávno, co jsem napsala článek plný poezie o tom, jak na mé okno přilétají ptáčci všech druhů, velikostí a barev, zobou, co jsem jim nasypala a poskytují mi lepší program než Nova, Prima, ČT1, 2 a všechny ostatní tv dohromady. No a čas oponou trhnul a nastalo jaro.
Dlouho se nějak nemohlo rozhodnout, pořád to bylo takové to "jo" a "ne" - chvíli teplo, chvíli mráz, chvíli sníh, chvíli déšť.... ale teď už je jasno - jaro je konečně tady! Na cestě z práce a do práce z okna aubusu vidím, jak se krajina v kaňonu Vltavy mění každým dnem. Co dnem - hodinou! - a k lepšímu. Všechno kvete jak o život a člověk nechápe, jak to, že si dřív nevšiml, že zelená má tolik odstínů. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/drozd.jpg)
Jako naschvál mě postihl zánět dutin. Takže poléhávám, dusím se, chrchlám, sypu do sebe prášky, obkládám se obklady, piju čaje a poctivě platím poplatky jak lékaři tak lékárnám (které - podle mě - vydělávaly už tak dost). Občas se vybičuju k tomu, abych vykonala něco domácích prací, na které normálně - jsem-li v procesu - nemám ani energii, ani čas. Tak jsem se rozhodla vyprat deku Fifince (Fifinka je fenka, kříženeček velice prokřížený - německého ovčáka). Ta deka je dokonce památná. Dostala jsem ji v r. 1987, když jsem si brala svého druhého muže, od svých kolegyň z banky, jako svatební dar. Takže má holka odslouženo (ta deka), ale pořád je dobrá, i když nic moc representábl. Ale Fifince se na ní spí dobře. Tak jsem deku vyprala a hodila ji na balkon přes žbrlení, aby uschla - a najednou koukám - ze všech stran přilétají ptáčci: vrabci, kosáci, sýkorky, pěnkavy a jiní, a škubou z té deky chloupky. Když už vypadají jako miniatruní ptačí dědové Mrázové (nebo Svatí Klausové - jak chcete), odlétají budovat hnízdečka. Nebe je modré, slunce svítí a ptáci - sobota nesobota - pracují jak diví. Tak jim deku na balkoně nechám. Kde by taky co jiného sháněli. Fifinka nakonec stejně spí v křesle. Je to pohled pro bohy!!! Vypla jsem tv - přestože dávali Wolfův revír a já se těšila, co zas vyvede komisařova pubertální dcera Verena - tohle je daleko lepší. Je jaro, ptáčci budují hnízda. Představte si, všechna ta ptáčátka, co se pak vyklubou, budou mít v hnízdečku měkkounké chloupky, vonící po prášku na praní, aviváži a taky trochu po naší Fifince - neboť její vůně přebije všechno. Kočky zírají, kočka jménem Kočanská se již několikrát pokusila prorazit okno hlavičkou a teď si dává pribináček, aby zahnala deprese, kočka jménem Prdlouška leží přitisknuta k parapetu, oči jí svítí a tiše si pro sebe pomlaskává "ťaťaťaťa" - nebo možná "pťakpťakpťakpťak" - je to nádhera. Slunce svítí, vzduch voní, nebe - to vidíte - a díky tomu, že jsem jim v zimě nedala zahynouti, odměňují se mi ptáci tím, že mě zbaví staré deky - a to ještě eko-bio způsobem. Teď do mě vjela energie - tak půjdu do kuchyně a umyju nádobí - jarem - je snad jaro - nebo ne? Jak říkám - sypejte ptáčkům! Nikdy nevíte, jak vám to vrátí... Alena Puntíkovaná
|