 Nějak před rokem jsem si do mobilu nahrála aplikaci PlantNet. Jsem s ní fakt spokojená. Vidíte něco, co někde roste, otevřete v mobilu foťáka tu aplikaci, cvak - a pak už se jen dozvíte, co to je zač. Vyberete si, podle čeho to chcete určit - zda podle listu, květu, případně podle plodu. Kolikrát mne překvapilo, že naše "domácí" kytka roste spokojeně i na druhém konci světa... A ještě něco se mi líbí, a to nesmírně - názvy květin v češtině. Názvy, které jim dali čeští batanikové. Někdy na to zírám... Dnes jsem zrovna objevila keř, na který jsem taky cvakla, protože "to", co jsem fotila, bylo velmi hezké. A ejhle - víte, jak "to" kdosi pojmenoval? "Přestup drsný." FAKT.
Omlouvám se, že jedna fotka je docela dobrá, kdežto druhá mizerná – fakt jsem děsně spěchala a nestačila si zkontrolovat kvalitu.
Ale – určit to jde, když tedy víte, oč se jedná…
Taky jsem vám slíbila zajímavosti o magnolii, kterou jsem vám sem už jednou jako hádanku dávala.
Vlastně jsem celou tu dobu, co kolem ní párkrát za den chodím, nic z toho nevěděla.
Jednoduše – na jaře je osypaná nádhernými květy, které pak zaneřádí trávník vůkol, a pak už je až do podzimu zelená.
V současné době se během týdne proměnila v zářivě žlutou pohádku.
Oficiálně jsem se pak z netu dočetla, že:
„Plody magnólie jsou takzvané folikuly, forma zapouzdření semen, která se vyvinula velmi brzy v evoluci. Tvar plodu magnólie je velmi podobný šištičce a v závislosti na odrůdě je obvykle obklopen hnědou až červenou dužinou. Když jsou semena zralá, ovoce se otevírá, takže semena, držená tenkou nití, jsou jasně viditelná. V zemích původu ptáci rádi jedí semena, čímž přispívají k dalšímu šíření magnólie. Jelikož je ale magnólie jako celek pro člověka považována za jedovatou, není vhodné plody jíst – to by s největší pravděpodobností vyústilo v bolestivé křeče.“
Proto jen obdivovat, ale nejíst.
Tak až budete
vědět, co je ta červená a co ta žlutá "neznámá", tak napište.
Klidně do
komentářů. Asi vím, kdo se ozve první …
Ahoj, botanický neznalec
d@niela
|
