Je to už nějaká doba, co jsem vám napsala, jak se z nevychovaného pejska dá správným jednáním vychovat hodný a poslušný kamarád. (Pokud byste si chtěli ten předchozí díl přečíst, tady si klikněte.) Takže v onom minulém díle jsme se seznámili se základními způsoby, a skončili jsme u povelu „Ke mně.“ U tohoto povelu se ještě zastavím, protože může dojít k tomu, že budete nuceni použít tzv. negativní motivaci.

Negativní motivace znamená v podstatě donutit psa, aby udělal to, co vy chcete, protože on vám dává najevo, že vás má na háku a vaše povely rovněž.  K tomu může dojít zejména v pubertální fázi vývoje psa, což začíná cca kolem šestého měsíce věku a končí kolem třetího roku věku psa.

Není to dogma, obecně platí, že čím větší plemeno psa, tím déle trvá dosáhnutí plné mentální dospělosti. Tedy jorkšír může být psychicky dospělý v cca dvou letech, zatímco pastevecké plemeno bude tak trochu ještě psí pošuk i v těch třech letech. 

Tady bych se zastavila u jednoho velmi rozšířeného mýtu, že v jednom roce věku „to musí být hotový pes se vším všudy.“

Často se s tímto lze setkat v nabídkách různých pochybných cvičáků, a lidé, kteří na to naletí, pak spláčou nad výdělkem.

Protože v roce věku je KAŽDÉ psí plemeno BEZ VÝJIMKY psí puberťák v plném rozletu, se vším, co k tomu patří, typické projevy jsou následující:

Neznám tě.

Neslyším tě.

Jsem naprostej king a mistr světa.

A tebe vlastně vůbec nepotřebuju.

Z čehož vyplývá nutnost obrnit se trpělivostí. Že vaše roztomilé štěňátko právě přišlo do puberty, poznáte především podle toho, že najednou „ohluchne“. 

A zatímco dříve, když na procházce nechtělo jít, vy jste ho naoko nechali, ať si teda je tam, kde chce, a ono se najednou rozeběhlo za vámi, protože instinkt mu velí držet se smečky, tak psí puberťák je schopen si v takovém případě odfrknout a odejít přesně na opačnou stranu od vás, jen aby vám dokázal, že vás fakt vůbec nepotřebuje.

Psí puberta se nejlépe zvládá ne vztekáním, rozčilováním se, nezvládnutými emocemi, ale naopak je ta hra o to, kdo má pevnější nervy.

Vy prostě psa nesmíte nechat vyhrát.

Protože když vyhraje, příště zkusí něco dalšího a většího a horšího. Správný postup je ten, že když už dáte psovi povel, tak musíte trvat na jeho splnění,  i když byste na tom daném místě měli strávit noc.

Z čehož logicky vyplývá neúkolovat psa, pokud za deset minut musíte venčení ukončit, protože jdete do práce.

Sama si dobře pamatuju, že rekord mám s Bonnym, když mu bylo asi deset měsíců. Já vydala v lese 34 povelů „Sedni“, a pacholek na mě asi v polovině vrhnul pohled, který mi naprosto jasně říkal: „Neposlechnu, protože nechci, protože seš úplně blbá, a nech mě bejt“.

No, nakonec pochopil, že dokud si nesedne, tak se prostě domů nejde, tak to pak vzdal a s naprosto znechuceným výrazem si sednul.

Zpět k povelu „Ke mně“ za použití negativní motivace.  Negativní motivace znamená, že psovi způsobíme pro něj nějaký nepříjemný impuls, abychom zastavili nežádoucí chování. Takže máte řekněme ročního puberťáka, který dosud poslouchal, ale teď si prostě postavil hlavu, že vám na nějaký povely dlabe a prostě nepřijde.

Zavoláte povel jednou. Nic. 

Doporučuju zavolat podruhé, abyste měli jistotu, že vás pes při tom prvním třeba nepřeslechl, že to opravdu udělal cíleně.