Bylo toho hodně, co se všechno stalo, a tak jsem propásla Milenino další pokračování jejího krásného vyprávění o životě s poníky. Já odletěla za dcerou na Floridu, tam se mi nějak zašmodrchal notebook, a i když to nechci svádět na něj (to já jsem ten nedouk, u kterého všechno ožije vlastním životem), tak se stalo, že další článek vychází teprve dnes. To předchozí najdete zde...

V dubnu 2019 jsem z Borohrádku do Hrabenova přepravila Grácii a Guineveru (jde o pravé sestry, mají stejného otce i matku) a jejich polosestru Fláji  (stejný otec), kobylky, které mám od jejich narození, a s nimi kdysi vyměněnou, importovanou Duhu (oficiálně Yentl – Rainbow), černostrakatou kobylku se složitou povahou. Jejej, teď si možná myslíte, že je to šifrované přiznání k tomu, že má špatnou povahu, že kope, nebo kouše. Ne, Duha je jen nedůvěřivá, hůř se odchytává. Přesto fungovala, a to jak při vožení dětí, tak v zimě zapřažená do sáněk. (Ale málkovická  „pony školka“, to je zase jiný příběh…)

Březí kobylky doprovodil hřebec Parlington Rupert, mladší z mých hřebců, s klisnami, na rozdíl od druhého hřebce, nepříbuzný. V Borohrádku zůstala dočasně Sametka, kterou jsme převezli do Hrabenova až v listopadu, když jsme do Borohrádku jeli s dvěma přikoupenýma klisničkama.

Pastviny v Hrabenově nebyly tak rozlehlé jako v Borohrádku, ale prostředí je nádherné. O takovém jsem celý svůj chovatelský život snila – a nakonec se sen stal realitou.

O Pepovi a Pavle nemohu mluvit jako o ustájovatelích, správnější výraz by byl opatrovatelé. Starají se o mé poníky jako o vlastní. Velice si vážím toho, že se nám podařilo najít se navzájem a doufám, že spolupráce bude pokračovat.

Všechny čtyři přivezené klisny se ohřebily, odchované 3 hřebečky jsem prodala. Dva hřebečky si nový majitel odvezl až v prosinci, takže se se Sametkou krátce potkali.

Sametka se fyzicky dala dohromady, těšila jsem se, že bude vozit mé vnoučky; nevadilo mi, že už mi žádné hříbě nedá, byla prostě výjimečná.

Nádherná ryzka, s krásným pohledem očí, trochu větší než mí ostatní poníci – ti měli 81-86 cm a ona 91 cm, tím spíš vhodná pro pracovní využití.

Je to ta, co ji vídáte na konci článků jako součást mého podpisu.