Pro ty, kteří dřívější MILENINY texty, tak suprově popisující život s shetlandskými poníky, pamatují: vrací se zpět s nejnovějšími zážitky. Že život věnovaný péči chovu koní není procházka májovou zahrádkou, asi chápete, ale představovat si jen jízdu na koni, kovbojské zážitky - jsou romantické představy. Mít jako „koníček“ koně, vyžaduje poměrně časově a fyzicky náročnou každodenní péči. Ale teď už má slovo Milena:

S chovem koní jsem začala „za svobodna“ v roce 1985, kdy jsem si pořídila jezdeckou klisnu Sonetu, v roce 1987 jsem odchovala první hříbě, ale pak mne rodinná situace donutila Sonetu prodat a místo ní jsem pořídila našeho prvního shetlandského poníka Robina. A také býčka na výkrm, abych uspokojila manželovu rodinu (místo „darmožrouta“ něco, z čeho budou peníze…), což byl začátek našeho chovu skotu.

Ale zpět k poníkům. Zaměřila jsem se tedy na poníky, pořídila k Robinovi klisničku, pak jsem si půjčila čistokrevného plemenného hřebce Goldan Cavaliera, a podařilo se mi pořídit na splátky postupně dvě další čistokrevné klisny Almu a Samanthu. A tak to pokračovalo dál, dva kroky dopředu, krok zpátky. Odchovala jsem několik hříbat, prodala je a za peníze pořídila rostoucím dětem většího poníka, nebo jsem prodala menší chovné klisny a pořídila většího koně.

Postupně jsem se od shetlandů přes welsh pony dostala znovu k chovu velkých koní, měli jsme dvě teplokrevné klisny a dvě klisny plemene hafling. Přesto jsem stále držela alespoň jednu shetlandku, klisnu Sametku, nar. 1997. To už jsme začali s tehdejším manželem hospodařit, naše farma se rozrůstala: jak co se týče výměry obhospodařovaných pozemků, tak i co se týče početních stavů skotu. A tak se tam několik koní snadno přiživilo. Jezdily na nich naše děti i jejich kamarádi, já jsem se svezla v sedle jednou dvakrát za rok.

Takže když děti přestaly koně bavit, děvčata „utekla“ do světa, postupně jsem zase podobnou metodou vyměnila velké koně za malé, v jednom případě šlo doslova o směnu jedné mladé teplokrevné klisny za dvě shetlandky, jinak prodejem získané peníze posloužily k postupnému importu chovných koní z Holandska a Anglie. Uvažovala jsem tak, že místo čtyř velkých koní můžu mít třeba deset minishetlandů a věnovat se chovu shetlandských poníků tak, abych držela krok s předními chovateli tohoto plemene koní v ČR.

Počátkem roku 2016 jsem konečně dosáhla plánovaného rozšíření chovu. Měla jsem dva plemenné hřebce – Parlington Ruperta a Pica, deset chovných klisen – Sametku, Aletku ( Alleta v. Kairos), Duhu (Yentl-Rainbow), Světlušku (Tawna Firefly), Elišu (Chasend Elizabeth), Grácii, Guineveru, Lociku, Amber a Fláji, a dvě mladé klisničky – Faith a Euridiku. Z uvedených klisen byly dvě z Anglie, dvě z Holandska a zbytek, osm klisen, byly „aslanky“, tedy můj odchov.

Život ale nepřináší pouze krásné chvíle, leckdy je člověk postaven do situace, kdy všechny dosavadní plány musí oželet. Týká se to i chovatelů koní, jak jinak. Nevítané a nečekané problémy rodinné, pracovní nebo zdravotní, donutí člověka hledat řešení - tedy pokud situace řešení má - nebo se smířit s tím, že nemá.