Kočky vpředou, to je pravda. Už se přišlo na to proč, vrnění jsou vlastně vibrace o frekvenci 25 hertz, doporučuju přečíst si https://www.vaschovatel.cz/blog/475-tajemstvi-predeni-proc-kocky-vrni-a-vrnet-potrebuji.html. Tam je to krásně a úplně popsáno.

O anatomii koček toho tolik nevím, ale jedno vím určitě - hlazení kočky mne uklidňuje, a proto mi už 10 let patří do mé domácnosti.

Doma jsme vždycky mívali kočky, většinou několik. Takže mne, než jsem se odstěhovala, provázely životem kočky. Byly vždycky hodné, milé, chtěly se mazlit. Žádné granule nebyly, dávalo se jim, co zbylo. A občas na přilepšenou masíčko. Na noc chodily ven. Na verandě měli dřevěnou krabici s dekami, nic extra. I když pořádně mrzlo, tak doma zůstat nechtěly a v noci, třeba ve tři hodiny začala mňoukat, že chce jít ven. Potom, když jsem se vdala, tak kvůli dětem jsme měli pejsky. Poslední nejúžasnější odešel před rokem. Bylo mu přes 15 let. Bylo to těsně před tím, než jsem se stěhovala do nového bytu. Myslela jsem si, že jak půjdu do důchodu, a to už bude brzy, pořídím si zase kočičku. A tak jsem byla ochotná snaše její kočku hlídat. Byla u mne už několikrát. Na víkend, na týden. Všechno vzhůru nohama. Květináče na zemi. Shazuje je z oken jako kuželky. Záclony, ty chráním jedině tak, že je musím sundat. Rozkousané dráty osvětlení linky v kuchyni. Musel přijít eletrikář a opravit. Jedno koženkové křeslo po tcháníčkovi už jsem musela vyhodit, protože ho úplně zničila. A to nemluvím o vytahaných nitích na nové sedačce. Stačí, když se po ní jenom prochází. Holt jsem si koupila nevhodný potah. A další a další. Když mne zdrhne na schody, mám strach, aby neutekla ven, tak jí naháním půl hodiny, než ji dostanu domů. Prostě neposlechne. Psa naučíš poslouchat, kočku ne. Tak už jsem z pořizování kočičky vyléčená. Tak takové je to u mne.

Milene: tak jsi holt padla na "kočičího spratka" Já jsem se cca před 10ti lety ujala černé kočky, kteoru kamarád našel jako kotě s přejetýma zadníma nožičkama. Ty nožičky jí srostly, ale vyrostl z ní podobný puberťák, jak popisuješ. Nejdříve byla u kamarádovy maminky, ale tu tak šikanovala (číhala na ni a pak na jí zezadu skákala a drápala ji do lýtek, shazovala jí brýle atd.), že nakonec skončila na převýchově u mne. No kupodivu až na takové ty kočičí zvyky, že si lehala na klávesnici, když člověk chtěl pracovat, nebo na knížku, když si chtěl číst, byla docela hodná a vyrostla z ní krásná černá kočka se žlutýma očima, taková kočičí dáma, která se mazlila jen když chtěla, ale jinak byla moc hodná. Proto mi bylo cca před měsícem hodně smutno, když jsem ji našla ráno nehybnou a studenou na pelíšku. Vet konstatoval, že to bylo asi srdíčko. Moc mi chybí, ale mám ještě jednu kočku, tak se to dá.

mila1: Tak to je dobře, že máš ještě jednu. Té naší říkáme: Kočka s erorem podle jedné písničky od Pokáče. Ale hezoučká je.

No dcera má u domu kočičku "Nesi".Je to hrdá holka.Mazlit se jde jen k tomu, koho si ten den vyhlédne a je to též stará coura.Ahoj !

Kočky a pejskové žijí v naší domácnosti přes 40 let. Kočiček bylo celkem za ty léta celkem 6 ale z toho 5 kocourů (vykastrovaných). Mikeš(jak jinak) jemuž je asi 12 let je dlouhosrstý, váží 10 kg.
Před 6 lety jsme jej vyzvedli z útulku, podobně jako všechny ostatní. Byl polodivoký. Žil venku a domu se přišel jen nažrat. Do dnes sice stále na noc vyráží ale jen na pár hodin. Máme 5 letého malého černého knírače Jessie. S kocourem jsou velcí kamarádi. V místě kde nyní bydlíme jsme populární trojice. Já, pes a kocour po 9 večer jdeme na dvou km špacír kolem bloku. Kocour se za námi vždy courá ale někdy špacír odmítne. Zde musím vysvětlit, že bydlíme ve čtvrti mimo město kde jsou jen soukromé domy, žádné obchody či restaurace. Po deváté je zde ticho jako v kostele a někdy nepotkáme ani auto. Pouze jeleny jež se v této čtvrti a i v celém městě volně pohybují.
Pejsci kteří u nás bydleli byli: čuvač, boxer, kokršpanělka, německá doga, jménem Tonda, knírač Billy a nyní, asi poslední vzhledem k našemu věku také knírač Jessie. Zvířátka vždy měla prostor, protože celých 45 let až na velice krátké období jsme vždy pronajímali dům a posledních 25 let jsme ve svém.