se svěřuje, nebo dokonce vytahuje, se svejma daňovejma podvodama. Nebo se způsobem nabytí majetku, pokud to nebylo uplně čistý (jenže kdyby to bylo čistý, nebyl by zase majetek, žejo).

byly vidět až po několika letech??? To tam nebyly nějaké signály předem? Co dodat víc, své partnery si přece jen vybíráme sami a dobrovolně, nikdo nás přece nenutil s ním žít.
A na druhou stranu asi všichni bychom se měli snažit žít tak, abychom kdykoliv se v životě otočíme zpět mohli ohlédnout beze strachu a nemuseli se stydět za sebe ani za své činy.

je ze rici novemu partnerovi by se melo o vecech zasadnich,(napr. jsem rozveden,mam dve deti,mam dluh a potazmo i ev; dedicne zatizeni v rodu) svuj zdr. stav ma dokonce povinnost rici pred svatbou.
Dalsi "pikantnosti" z minula je dobre rici az po te,co jsme s nima vnitrne vyrovnani,jako priklad,- v minulosti byt slapkou a pod. aby nas eventuelne pripominani minulosti neranilo.
Jistota je v tom,ze pokud se da dohromady par,ktery si po case nesedne a jeden neni zraly,tak ten nezraly dokaze jak ublizit,tak ev. i vydirat i bez toho,zda jsme mu neco rekli.
Ma-li nekdo za sebou neuspech napr. onoho rozvodu,-i stava se ze novy partner ve zlosti ublizi tim,ze napr. procedi,ze uz vi proc onen se rozvedl,pac s nim ex nevydrzel(a).
Kratce;rikejme jen to co musime,a to co uz je navic,rikejme v pripadech ze jsme za tim udelali tlustou caru a uz se nas to NETYKA.
A myslim ze je dobra rada jeste tato;-pro kohokoliv,kdo byval v detstvi tyran,-nezminovat se o tom novemu partnerovi az do doby,kdy vyzrajete a vyrovnate se s tim! Riskujete tim ze novy partner najede na podobny zpusob jednani s vami.

Asi nebudu vykládat po čtrnáctidenním randění o kostlivcích ve skříni celé rodiny do pátého kolena. Na druhou stranu - mezi partnery by měla přeci panovat důvěra, neumim si představit, že po deseti letech vztahu budu něco tajit... Akorát, že větička "nemáme žádné tajemství, víme absolutně všechno" tak trochu zavání "povinností" všechno říkat, a běda, když ne... A to je špatně. Asi myslim, že oblíbená zlatá střední je ta pravá :-). A že bude v krizových situacích vše použito proti mně? No asi jo, no...ale říká se také - bez ohně buchty neupečeš, záruky nemáš nikdy a jestli někdo je z té kategorie, že se neštítí použít všeho, tak jako tak si vždycky tu svoji hůl na psa najde, i když budu jak tajemný hrad v Karpatech. Když to vezmu ze svého pohledu, radši bych o kostlivcích ve skříni věděla, myslím, že to je lepší, než když se to pak nějak blbě proflákne z jiné strany... A co se týče kostlivců rodinných, tak tam bych striktně dbala na přání zúčastněných - pokud to někdo tají, budu to respektovat... Myslím,že jednoznačný manuál neexistuje. Pro flirtovní vztah není nutné vědět skoro nic, pro vztah vážný si pak myslím, že tam kostlivci nepatří... I za cenu rizika, že je to zneužitelné...

rikat neco o rodine,kde je kauza prakticky otevrena-je totalni blbost,to je jasne.

ta ve víru ukecané vášně svému manželu vykecala všechno na svou rodinu. Asi chtěla být zajímavá. Teď si pomalu hází mašli, protože se rozvádí a on je všechny drží v šachu. To se nemá... Mj. byli manželé tři roky, sice o sobě dost věděli, ale nevěděli všechno, tedy že to on a jeho rodina nyní zneužijí proti nim. Oni dva by se snad i dali znovu dohromady, ale teď už z toho hrozí dost průs...

Při flirtování držet hubu. Jasně!!! A pak podle situace, délky a hloubky vztahu.
Ale s tím, co by mi mohlo fakt nějak nadělat problémy při "mstě", raději jak se šafránem. Nebo raději uplně bez šafránu!!! Na to je času dost, když se to provalí. A když se to neprovalí, tak přeci není vůbec potřeba o tom mluvit.

by byly takto zneužitelné? Moc si to neumím představit. Snad jedině to, že "strejček přepadnul banku a ještě ho nechytli". Ale už třeba to, že "strejček přepadnul banku a odseděl si x let" - jak je to zneužitelné? Když vás ex bude pomlouvat? Když to bude blbec, tak vás pomluví, i kdybyste byli čistí jak lilium.

Já jsem pro to říci podstatné věci určitě, není nutné se svěřovat s každou prkotinou, ale to důležité o mně a mojí rodině by partner určitě vědět měl.

tak jsem chtěla napsat, že je blbost na sebe partnerovi práskat všechno. Právě s tím "obrácením proti mně" mám bohatou zkušenost. Hrozně to zabolí, když se někomu, kdo je vám blízký, svěříte s nějakým problémem, a on vám to pak vmete do ksichtu ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Anebo trousí vaše tajemství po rozchodu. Br, z toho je mi ještě teď špatně. Ale není to tak jednoduchý a ani být nemůže. Ono totiž bez vzájemné důvěry a komunikace nemůže existovat žádný vztah, ani kamarádství, ani manželství, ani manželství bez papíru, ani chození..., šlo by to jaksi proti smyslu, kdyby v něm neexistovala prazákladní důvěra, že co svěřím, nebude zneužito, a to pouto, které je odlišuje od jiných, povrchních vztahů. A každý z nás nějakého toho kostlivečka máme, to zase jo. Míra toho, co je moc a co ne se hledá hodně těžko. Každý z nás je jiný a potřebuje jinou míru svěřování se. Někdo považuje každý p*d za super přísně tajný, někdo v podstatě tajemství ani nemá.

Druhým extrémem, a tady souhlasím s diskuzí, je právě na sebe všechno doslova vyblít. Jednak si myslím, že trocha tajemna neškodí, jednak ne všechno je tak zásadní, abychom to museli hned říkat a jsou navíc věci, se kterými se nechlubíme. Pokud se nejedná o dítě za svobodna nebo podobné zásadní věci, proč na sebe dobrovolně kydat špínu, žeano? On se vždycky někdo najde, kdo to ochotně udělá za vás.

Já jsem spíš svěřovací typ a tajemství moc nemám. Tedy, mám, ale ty neříkám opravdu nikomu. Považuju svým způsobem až za neomalené někoho "zavazovat" nějakým tajemstvím, protože ze svého pohledu vím, že často vůbec nestojím o to, aby se mi někdo říkal něco, co se nesmí dostat na povrch. Už se mi stalo, že se pak taková věc provalila (ne mojí vinou), a pak to bylo na mě a nikdy jsem to asi nevysvětlila. Navíc často jsem si z toho pak dělala hlavu, zatímco ten, co se svěřil, pak byl v pohodě. Ale přiznám se, že se mi párkrát povedlo něco vyžvanit. Obvykle šlo o situace, kdy mi dotyčná osoba neřekla výslovně, že je to tajné, jen předpokládala, že to nikomu neřeknu. No a já se potom někde prořekla nebo jsem se zmínila při řeči a problém byl na střeše. Život je prostě složitej.

naprostý souhlas.

jak v těch americkejsch filmech nějaká krasavice se zapomene v cizí posteli a nenapadne ji nic lepšího, než se vyzpovídat vlastnímu příteli nebo manželovi, aby před sebou neměli žádné tajemství. To pokládám za neuvěřitelnou neomalenost a teď to strkaj i do našich seriálů. Když už něco takového udělám, tak si to nechám pro sbe a vyrovnám se stím, anebo to nedělám, když to pak musím vytrubovat do světa. A to ostatní o rodině, tak holt okomentuju jenom to, na co se přijde. No tak se táta rád napije, ale zvládáme to a basta.

Jejda,no to je snad to nejhorsi,prijit domu,"milacku,musim Ti neco rict...." a stava se to a dokonce potom s dodatkem-"vis,kdyz ona (on) ma chudak doma dril a nepochopeni",nebo;" vis,s ni(m)jsem zazil(a) neco tak vyjimecnyho"nebo;"ale je to Tva vina protoze Ty nikdy..."

právě v souvislosti s minulým článkem o incestním vztahu v bulváru. V prvním příspěvku jsem psala o tom, jak se někdy až divím, co všechno jsou na sebe lidi ochotní prozradit.
Zavítala jsem například na jedny stránky týkající se svateb (ti, co mají nějakou zkušenost, určitě budou vědět, které). Jednak teda tak trochu nechápu zakládání alb, kde se to hemží fotkama a jménama..., ale pořád je to jaksi ještě v normě. Ale dostává mě, když je tam nějaká diskuze, do které nějaká holka píše, že si toho svého vůbec nechce vzít a podrobně tam rozepisuje důvody. Má tam obvykle už založený profil, kde jsou určité osobní údaje, někdy i přidané fotky, takže je to jako časovaná bomba - kdy na toto tajemsví přijde jeji nastávající nebo novomanžel. Chytřejší si aspon založí profily dva. Nejlepší jsou ty, co tam pláčí, že svatba nebude, protože on je takový hajz*, a pak se chlubí albem, v jehož úvodu je něco o tom, že to byl nejkrásnější den v jejím životě (ale takových moc není, naštěstí)

)))))))

takže na další rozvodová procenta zaděláno...
ovšem ten svůj velkej den si užili s parádou :-))

je na galerii "Picasa",kterou muzete ale nemusite zverejnit.Vyhodu v ni vidim,ze pokud chcete poslat nekomu foto treba z dovolene-staci poslat jen adresu a on si tu str. otevre a muze si i ztahnout. Dalsi vyhoda je v tom ze ac vyhorite,vyhori vam harddisk a vubec cely pocitac,fotky mate ve virtuelni pameti.
Avsak zakladani web. situ rodin s fotkama.......na co?

pokud nejakym zpusobem neohrozuji zdravi, tak bych je vypoustela jen velmi opatrne.

nesouhlasím s tím, říct partnerovi(manželovi) úplně všechno ani o sobě, natož pak o své rodině. Nemusí to být hned nekalé praktiky v podnikání ani vyloupená banka. Ale i soukromé věci z minulosti, pocity nebo někdy i své sny. Mám tu zkušenost, že to většinou v nepravou chvíli, bylo použito a otočeno proti mně. A to jsem zatím neprošla rozvodem, stačila běžná větší krize. A já nějak taky nechci vědět úplně všechno. Nejsem si totiž jistá, jestli bych se vším řádně naložila, srovnala se...

Ja mam jedno velke tajemstvi, to je jenom moje a to si vezmu do hrobu.....

tak všechny, do jedné, byste mohly dělat tajemnice.

A opět asociace. Tak mě napadá, které slovo vzniklo dříve? Tajemník(ce) nebo tajemství? Myslím si, že "tajemník" je novotvar, odvozený od slova tajemný, protože tajemník musí být tajemný. Ne užvaněný. Tajemná tajemnice má tajemství, drží jazyk za zuby a za boha neřekne, kde se momentálně nachází pan ředitel i když ví, že už je od rána na kurtech. Hajzl. Zdá se mi to logické. Skoro logičtější, než zkoumat, co bylo dřív. Zda slepice či vejce...
Na druhé straně - kdyby nebyla tajemnice tajemná a vykecala vše, co ví, nebyla by tajemnicí, ale pouhou sekretářkou v nižší platové třídě. Náplň práce je sice stejná, ale tajemník(ce), to už zní lépe a za víc...
No vida, a takhle zdlouhavě jsem se vlastně dostal až k meritu.

No jo, takže až do hrobu...

ale já se s tím u žádný svý bejvalý partnerky nesetkal, že bych jí nemohl cokoli z minula na sebe prásknout a že bych se bál, že až se rozejdeme a staneme se "nepřáteli", že to použije. Asi to bude tím, že jsme se nikdy nepřáteli s žádnou nestali. A to bude asi tím, že tendence zneužívat informace k útokům se poznaji při první větší hádce a já bych s takovou ženskou už dál prostě nebyl. Takže já tajemství nemám, ani moje půlka ne.

souhlas.

když má to tajemství jen jedno. To já do hrobu potáhnu nejméně tři svoje a větší množství několika dalších lidí.
Není problém ta tajemství udržet. Někdy to ale docela ubírá energii a tím pádem kazí náladu ...

To znamena ze Te to nuti lhat? Muj muz se prestal stykat se svym kamaradem,zenatym,ktery "neco" dohani ci si dokazuje.Nechce se dovidat vic,nestoji o to,protoze velmi dobre zna i jeho manzelku,ta kdyby se jednoho dne zeptala,muj muz by ji musil lhat.Zatezovat karmu lzi se mu nechce,byt tim,ktery rekne krutou pravdu se mu taky nechce.Tak udelal pratelstvi konec,smytec a nazdar.

ze stejných pohnutek jsem se přestala stýkat s jednou poměrně blízkou příbuznou - měla ve zvyku požadovat, aby ten, s kým mluví o čemkoli, o tom nepromluvil ani slovo s nikým jiným, třeba i blízkým člověkem, partnerem, často přitom šlo o běžné věci. Pokládala pak kontrolní dotazy, aby se ubezpečila, že jsem o tom s tím či oním nehovořila. Vadilo mi, že mi vlastně určuje o čem a s kým mám mluvit. Kvůli příbuzenským vazbám bylo čím dál složitější to ukočírovat tak, abych sama sebe neuvrhla v podezření z intrik a lží. Právě kvůli těm blízce

příbuzenským vztahům jsem to ale dost dlouho tolerovala. Ve své nejistotě a obavách z toho, aby lidé, se kterými se baví, se navzájem nebavili spolu o ní a nezjistili třeba tak, že ne vše úplně sedí a odpovídá skutečnosti, že tak trochu manipuluje, byla schopna i lehkého nátlaku až vydírání - nenápadně utroušené poznámky Hele, a ví vlastně xy žes tohle nebo tamto? Jo, ví. Fakt? hmmm...se ho někdy zeptám... Atp. Pochopila jsem, že nepochopila, že to jen toleruju kvůli ní, kvůli našemu příbuzensky přátelskému vztahu,

že jí vůbec nedošlo, že my nejsme tak pitomí a zmanipulovatelní, ale že máme pro ni pochopení, že víme, že to je způsobené její velkou vnitřní nejistotou, nízkým sebevědomím, nezralostí, že je nám jí trošku líto, tak to necháváme být. Ona si myslela, že nás má na drátkách jako loutky a když mě to přestalo bavit, tak jsem jí prostě řekla co a jak a odstřila ji. Několik následných hysterických výjevů jsem vymazala z paměti, sáhodlouhé vyhrožovací nenávistné sms z mobilu - a je klid a mír :-))

takže: tajemství ano, ale jen od někoho a s někým...

Často stačí neříkat celou pravdu (přičemž vyslovená část pravdy nemusí být polopravdou). A někdy prostě neodpovíš vůbec.
Mě ta tajemství asi příliš lhát nenutí. Řekl bych, že některá jsou tak neuvěřitelná, že ani nikoho nenapadne takovým směrem vůbec uvažovat. (Ne, žádné vraždy, ani vyloupené banky se to netýká!)

že to vykecání je vždycky prachobyčejný vytahování. Pochybuju, že by se kdokoliv svěřoval s věcma, za který se sám stydí (např: "miláčku, nech teď chvíli ty nohy takhle, musím polknout Viágru"). Ale takovýto - "koukej, jakej jsem frajer, jak jsem je zase vošulil....", to se fakt může jedině vymstít.
Myslím, že stará moudrost MLČETI ZLATO, MLUVITI STŘÍBRO se nepřežije nikdy!

ktere tady klidne mohu vykecat ,ze jsem pred par lety videla sousedku jak se liba v parku s jinym chlapem nez se svym muzem. Ona mne nevidela ze ja ji videla,takze se neciti prede mnou nijak konsternovane. Jejiho muze znam jen tak obcas na dobry den na ulici,takze nehrozi ze by se mne nekdy chtel vyptavat.Toz takove tajemstvi mne netizi ale mit neco jak tu popsala bb,to by bylo na masli)))Horsi to byvalo za dob STB,KGB atd....nebo byt v rodine "Cosa nostra"...nebo se dostat do zony 51.
Jinak si myslim ze ona tajemstvi o kterych je tu rec,jsou sdeleny z duvodu jak psal NC.

přesně to, co jsi popsala, je právě ten důvod, proč nemám ráda, když mi někdo svěřuje "tajemství" a proč si myslím, že je to někdy až neomalené. Tys k tomu uvedla zdařilý praktický příklad. Docela by mě zajímaly detaily těch hysterických scén (fakt).

Někdy někdo potřebuje poradit nebo pomoci a i za cenu riskování toho, že se svěří nespolehlivému, o tu radu či pomoc požádá. A potom ještě existují takoví (-é), kteří se musí někomu svěřit, protože sami by tu "tíhu" neunesli.

o tech (-é),to vim,vlastne jsem uz zde nahore o nich psala.Oni sice radi pouzivaji slovo neunest tihu,ve skutecnosti nuti druheho,aby prevzal reseni so svych rukou.(To v pripade nevery). Je to pohodlne,druhy musi zaujmout pozici,obvykle sam se chce rozejit,cimz je to jeho rozhodnuti v pripade ze by litoval,nebo odpusti cimz ten sverujici ma pocit ze je vse ok a podruhy jako "cisty" muze zacit znovu.Tak delaji i katolici,pravidelna zpoved jim zarucuje mit na dobu pouze jeden hrich. O tom predeslem stylu tajemstvi jsi mne donutil premyslet))))))))co by to mohlo byt. Mozna vydirani...

tohle mi nějak vůbec nedošlo, protože doposud jsem neměl tu čest, doufám, že ani mít nebudu.
Zato toho blbýho, neopatrnýho a potenciálně nebezpečnýho vytahování jsem už slyšel haldu. I sám jsem párkrát musel vzít, až skoro násilím, do huby bobra. Teda - myslím bobříka mlčení. Zaplaťbůh, vždycky včas jsem si vzpomněl na svýho tátu s jeho ponaučením do života: "Mlčeti zlato!!!!

bylo to nechutné. Hysterie je zábavná jen ve filmu a lehký nádech má přitažlivosti má jen u jinak bezvadných fajn ženských. V tomto případě byla hysterie doplněna zlobou vůči všem, podezíravostí všech ze všeho, nedůvěrou, vztekem z toho, že nebude po jejím, atd., takže nic pěknýho. Různými způsoby zkoušela aby bylo po jejím. Ve zlosti útočila a plivala jedovatosti na mě, moji rodinu, zpochybňovala vztahy, děti, práci, všechno. Teatrální výlevy před publikem, provokace k hádkám nejlépe přes sousedy, známými. Znala jsem to z dřívějška v bledě

modrém, takže jsem byla dost obrněná, tentokrát to byla ale silná koncentrace. Úplně první záplava hnusot do telefonního sluchátka a do smsek mě dost zaskočila, tak, že jsem se - dodatečně, s vypnutým telefonem - rozbrečela a vybrečela na mužném rameni Chvíli jsem se v tom vrtala, proč, jak, co jsem udělala špatně, kde jsem udělala chybu - jo, to je další průvodní jev zakomplexovaných lidí, že umějí probouze v druhých pocit viny a pochybnosti o sobě samém

No a to mě zocelilo, pak už jsem prostě pochopila, že to je tak a nebude jinak, že moje rozhodnutí nestýkat se s ní tímhle vším jen posílila a potvrdila mi, že je to jediné rozumné řešení. Takže jsem odolala i takovým pokusům, jako že je jí špatně, sedala si ke zdi, lapala po dechu, chytala se za srdce, že je jí špatně. Když došlo na to, zeptala jsem se v klidu, jestli chce podat vodu, zavolat sanitu. No tak jsem to slízla, že jsem necitlivá, to ji nakoplo a dodalo sílu, vztyčila se a byla zase fit :-)

Když se přítel - svobodný mé známé-rozvedené rozcházel z bývalkou, tak hodila v kavárně šavličku. Nemohla unést, že ji pouští k vodě kvůli té rozvedené, se kterou jsou mimochodem už pěkných pár let, ačkoli ona sama byla vdaná a nemínila na tom nic měnit.

tebe někdo donutil násilím vzít do huby bobra? Tebe, kterej rád jenom vyholený čerstvě mytý? Tak to muselo bejt drastický!

.

Sakra, pred par dny jsem se rozesel s pritelkyni a reknu vam, ze cist to co tady pisete bylo pro me dost tezke a dela se mi z toho spatne. Jsme vsichni jen lidi ze? Je to desny ze ten udelal tamto, urazil sned vase ego? Sakra dejte se trochu do kupy a prestante narikat. Rozebirat co o sobe rict ci nerict, to potom ale rovnou muzete rict, ze vas vstah nikam nevede a ukoncit to.