Jednou z neřestí mé drahé babičky byly věnečky a indiánky. Tyhle cukrářské speciality nade vše milovala a světe div se, vůbec, ale vůbec to na její dobře vypadající postavě nezanechávalo následky. Proto si vzala Helena (dcera jedné maminčiny přítelkyně, která k babičce šla pro radu) na pomoc balíček do špičky balený, obsahující zmíněné laskominky.

      Měla totiž prosbu velikou: kde a jak už konečně splašit nějakého toho hodného a milujícího. Helena byla dívka, poněkud se vymykající ideálu dívky-štíhlé laňky, tolik teď preferovaného. Cítila se opomíjená, nevyužitá a hlavně moc, tolik moc sama. Celá nešťastná, jen ze sebe chrlila obžaloby: "Podívejte se na mé strašné mastné vlasy, obličej mi každou chvilku něčím vykvete, jak můžu mít sexy prádlo, když je to maxi průšvih, a moje boty? Kdyby nějaký rytíř pil z mého střevíčku, tak si užene delirium tremens! Ale když já bych taky chtěla mít někoho .."

      Babička se jí chvíli vyptávala, někdy až velice na kost, a Helena se zpovídala.Výsledek?

      "Na muže musíš jít jak na ryby. Nedělat žádný kravál, abys je nevyplašila, malinko navnadit a hodně se stáhnout, alespoň pro začátek. A repete. Prostě jen se tak nechat vidět a spíš než otisk šlápoty, nechat po sobě jen letmou vzpomínku. Teprve po nějaké době, když si na tebe zvykne jak na závan příjemného, mírně přitlačit, nahodit udičku. A zase: háček nesmí zahlédnout! Jen si vzpomeň, jak dokonalé vějičky a návnady se do ryb investují! Zaseknout můžeš, jen až si budeš úplně jistá, že se háčku už nedokáže zbavit.

      Ovšem, vzhledem k tomu, že tenhle úlovek nechceš k jednorázovému použití, dál už se musíš ke svému partnerovi chovat jinak než k budoucí potravě. Pokud si ho chceš udržet, zařídíš mu vhodné akvárko, dobré krmení a občas dáš čistou vodu. Ano, pak teprve se můžeš vytahovat kamarádkám: hele, takhle zaklepu na sklo a podívej, jak přiletí?

      V praxi, převedeno do člověčiny, to bylo v konkrétním případě takto: v obchodním domě, kde Helena tehdy pracovala, bylo několik potencionálních rybiček. Ovšem nejprve bylo nutno od základu změnit její chování.

     "Podívej," řekla bábi, "jinak vypadá, když po place poskakuje skotačící diblík zvící šestnácti jar a pětačtyřiceti kil, jinak když se rozjaří devadesátikilová divoška." Tady babička dodala, že jen v kilech ovšem láska není, ta je především v pohodě. Má-li si pohodu a pohodlí milující chlap (a takoví jsou všichni - ti, co to nepřiznají, ti nejvíc!) vybrat, dá mnohokrát přednost milé, upravené dívce-baculce, se kterou se cítí veskrze báječně, před superkráskou, kterou mu sice budou všichni na první pohled závidět, ale se kterou si nebude mít co říct, která bude zvyklá, že JÍ se každý koří, JÍ každý uhaduje nespecifikovatelná přání.