Máj, lásky čas a nejen lásky, ale i kytiček. Všude nám to pučí, kvete, voní, leze do nosu a někomu i do peněz. Pokud jste ovšem jako já, které by doma  zdechnul i umělý fíkus, nabízím vám následující ubrouskovou kytičku. Moc toho nepotřebuje.

Tak jsem si - při četbě všech těch komentářů o nevěře apod., vzpomněla, co jsem kdysi řekla ve vzteku jednomu svému drahému: „Hele, ty velice dobře víš, čím mně naštvat, ale jestlipak stejně dobře víš, čím mě potěšit, udělat mi radost?" A napadlo mě: Co kdybyste napsali  (je to přeci tak anonymní, nemusíte, pokud nechcete, ani uvádět svůj běžný nick), co kdybyste napsali, co vám osobně udělá od toho druhého dobře, a o čem vy, na sto deset procent víte, že toho svého (svou) potěšíte?

Světem se masivně rozšířil nový druh komunikace - láska on-line. A v mnoha případech se dá přímo mluvit nevěře-on-line. Vůbec nezáleží kde se dva dotyční nalézají, jak velké vzdálenosti je dělí. Vábivá a  úžasná iluze bezpečí a současně tajemnosti přivede k milostné aféře i takové lidi, kteří by si v reálném světě na nic podobného netroufli;     

Být doma sám je fajn, jen se nesmíte starat o rodinný dům, zahradu a trávit v práci 12 hodin denně (nicméně ne každý den). Byl jsem sám doma jen dvě hodiny a hned jsem dostal SMSku - pozvánku do hospody. Takovéto nabídky většinou neodmítám a ani tato nebyla výjimkou... Když jsem se vrátil domů, tak běžela myčka. Tu ještě zapínala žena předtím, než odjela s dětmi na týden k moři...

Z jednoho deníku pracující ženy pro vás tajně vypsala mamča: "Milý deníčku, dnes se mi stala strašná věc. Ani nevím, co teď budu já nešťastná dělat, jak jen to napravím... A přitom, začalo to všechno stejně, jako každý jiný den: vzbudila jsem se, rychle se umyla, podojila krávu, zakouřila si, dala žrát slepicím a králíkům, odvedla kozy a krávu na pastvu,

Místopřísežně prohlašuju, že následující deníček nemá opravdu, ale ooopravdu nic společného s "reportážním záznamem postupujícího řidičského umění" milé Taťány, jejíž jímavý příspěvek uveřejním zítra. Ale vzhledem k tomu, že další milá kamarádka mi dnes blaženě oznámila, že do své výhradní péče přejme osud nového autíčka, tak bych jí ráda následující text věnovala jako mírné varování...

A máme tu další deníček - v podstatě je to jakási prognóza toho, co nás čeká a nemine... Případně pro některé i porovnání s tím jejich osudem. Jestlipak je to u vás také tak? Tentokrát je text o něco delší - však se také do něj vešlo tolik dlouhých let...

Ale určitě to znáte... když ne z e-mailů, tak dost možná tady z Kudlanky, však to mnohokrát dávám jako příklad odlišného myšlení - jak odlišně životní trampoty berou holčičky, jak jinak chlapečkové. A protože jsem na toto téma najednou dostala několik rozličných verzí, a jednu lepší než další, předám humorně vyvedené lidové moudrosti postupně i vám...