Jak jsem psala: z mnoha vašich dopisů, z ICQ s mnohými z vás (a mnohdy i z vlastní zkušenosti) vím, že někdy partneři, manželé, milenci spolu víceméně jen bydlí a v tom lepším případě ještě se i milují. Ale ta příjemná komunikace, popovídání si, chvilky, na které se člověk v práci těší, ty jsou v nedohlednu. Tak jak je zavolat zpátky?

Dobře,

milá neznámá,

zkus tohle....

     Měla bys se na setkání s partnerem připravovat stejně, jako dříve na rande. Nemyslím, že by vaši komunikaci vylepšily černé krajkové podvazky, latexový korzet, jehlové střevíčky a případně i péro v drdolu. Naopak. Měla bys být stejná jako dosud (pokud tedy nejsi doma v něčem zrovna hnusném, vytahaném :-)). Ale změň svůj přístup k němu.

    Nevím, jaké jsou vaše domácí rituály, konkrétně tím myslím, jak to vypadá, když se setkáte. Jsi doma dříve ty, nebo on? Popíšu jednu vzorovou situaci, když tak si to přizpůsob podle vašich poměrů. Dejme tomu, že ty jsi doma dříve, i děti. On přijde, ale ty nejdi hned za ním („Jé, podívej, Pepíček zase zmlátil sousedovic kluka, Anežka má teplotu, maminka to říkala, že to tak dopadne, to ty si jí tahal v tom dešti, koupil jsi ty brambory? Že si na ně zapomněl? To sem mohla vědět, ty seš ale absolutně k ničemu, já to všechno sama nezvládnu.... atd. atd. ) Ne - zadrž, vydrž. Nech ho, aby přišel on za tebou. (I kdybys v předchozím monologu měla absolutně pravdu! Teď ti jde o něco jiného, než o brambory atd.) V pohodě vyčkej. A nezačínej sama mluvit, vydrž to. Klidně i hodinu, buď trpělivá. A pak, až nějak vycítíš, že už je klid, tak se ho na něco zeptej. (Tuhle otázku si promysli v práci. Měla by se týkat něčeho, co ho zajímá, čemu rozumí, co ho baví.)

     On ti (pevně doufám) odpoví a ty projev zájem a snaž se mu dát případně ještě nějakou rozvětvující otázku. Prostě abys docílila toho, že on bude povídat, vysvětlovat, mluvit o tom, co ví, zná, zajímá ho.  A - pak ho zas nech bejt...  Případně můžeš ještě v průběhu večera dát do placu nějakej super vtip, na který si "jako" vzpomeneš...  Taky neškodí, když se ho zeptáš na něco ohledně jeho práce - a zase: nech ho mluvit a mluvit...  Docílíš tím, že si s tebou popovídá o tom, co jeho baví; výsledek: bude mu příjemně. Bude mu příjemně s tebou....

     Ale - stále opakuju: netlač na pilu! Nic nepřeháněj. Klidně chtěj rady ohledně věcí, které máš třeba už dávno vyřešené, pokud se mu povede se trefit, pochval ho, jak je to báječné, že ty sis myslela něco podobného, ale on řek báječný řešení... Nu, a tohle pomalu a nenápadně praktikuj následující dny. On si zcela jistě zvykne na to, že si s tebou může povídat o těch "obyčejných" věcech, o jakých si jinak povídá s jinými - s kamarády, v práci, případně s těmi "babami z internetu". A - když se mu bude příjemně hovořit s tebou, věř, že to hodně změní váš vztah k lepšímu.

      A teď k tomu vašemu pošahanému sexu. Nemyslím, že je vhodné spolu rozebírat kvalitu a způsob provedení, zvláště, když jsou vaše vztahy spíš na úrovni "sousedka a domovník" (i tam jsou mnohdy vášnivější). Musíš to zkoušet navozovat nenápadně - klidně si najdi nějaký ten hodně hodně nepřístupný vtip, který pak vhodně uplacíruješ... Nebo si k němu sedni, i když čučí na televizi (pokud je doma), snaž se být milá. Tím nemyslím, abys ho např. ve vypjaté situaci při fotbalu začala nějak svádět, to by šlo asi všecho "do kopru", ale jen a jen být příjemná. Občas pohlaď, snaž se  o navozování kontaktu - ale zase: musíš si dávat pozor, jak to bere, pokud by se "ošil" a nějak dal najevo, že je mu to nepříjemné, raději přestaň. A naopak. Svádět ho můžeš nenápadně v posteli... Co takhle k ránu, když ještě spí, mu navodit zlehounka nějaký "zajímavý sen"?

     Vydrž, i když to třebas nebude mít hned úspěch a správnou odezvu. Uvědom si, že pokud je tahle „špína zastaralá", tak to žádnym kouzlem nezměníš za jeden večer! Jak říkám - omez se zprvu třeba jen na nějaké příjemné letmé dotyky: pohladíš ho, když půjdeš kolem... Ale jak říkám, jen tak nenápadně, nesmí to vypadat v žádném případě jako něco nuceného...

     Láska se nikdy nedá vynutit, sex sice ano, ale to pak není z citu, z lásky, z touhy... Věř, že když si budete spolu povídat, když se budete spolu smát (a o to se snaž co nejvíc), tak i laškování a láskování bude následovat...

Uvědom si:

• kopáním hrobu na jakékoliv vztahy je vyčítání, hádání, ublížený a tragický brek, hysterické vyhazování chlapa, kterého bys pak, když se fakt sbalí, zase prosila, aby tě neopouštěl... atd.
• Přímo průůůser (ano, to se jinak fakt napsat nedá) je, když mu vlezeš do mobilu, počítače, do tašky, do kapes - kamkoliv, kam se lízt nemá a najdeš tam něco, co bys vidět rozhodně neměla - tak přímo skokem z Nuseláku bych nazvala následné ztropení hysterické scény na celosvětové úrovni. Jednak pak z toho MUSÍŠ vyvodit nějaké ty důsledky, protože když ne, tak by to znamenalo, že to hodláš tolerovat, a druhak: o tom, co bys měla požadovat, třeba sama ani nevěříš, že by to splnil...
• Takže - když na něco přijdu: honem se někam zašiju a vydejchám, promejšlím, co s tím. Jestli zvládnu se zachovat tak, jak bych se - v případě, že to na něj vyřvu - zachovat měla. Pokud ne, dej si studenej hadr na čelo a vydrž, než se uklidníš. Vždycky se lepší řešení hledá s klidnou hlavou. V takové situaci víc než kdy jindy platí „Třikrát měř..."
• A - stejně jako u dětí: NEDŮSLEDNOST. To je obrovský průšvih, který zavinil mnoho rozvodů, nezvládnout sama sebe. Proto - když už něco řeknu, tak si za tím stojím!  

d@niela

P.S. Kdyby něco,

tak se vždy předem,

než zas něco vyvedeš, můžeš ještě zeptat :-)))

Komentáře (133)

Zobrazit/Skrýt komentáře já nevím, jednou jsem měla takový rohovor s druhou tchýní : Inka a ta se mi snažila vysvětlit, že s jejím synem musím zacházet tak, pokud něco potřebuji, že bych měla vést rohovory když je odpočinutej, není zrovna úplněk (to maj prý chlapi pár dní menzes), ne hned když přijde z práce a ne po ránu, protože je prý ráno těžce nekomunikativní, není to vhodné pokud někam spěchá a nebo má moc práce tak ani to není vhodná doba..... Upřímě mě to dost našňuplo, semetrika jsem pouze z donucení a pudu sebezáchovy pokud jde o mé přežití když to tak cítím. Když přijde manžel domů v klidu mu nabídnu a naleju pití (pivko je chlazené v lednici stále), výběr různých aperitivů není problém, kafíčko též ráda udělám. Odjakživa dodržji aklimatizační dobu 30 min když dorazí domů kdokoliv a totéž žádám pro sebe. Doma chodím v hezkých tričkách a dlouhé sukni a jsem vždy upravená. Nicméně mě to dost našňuplo i přesto, protože kterej chlap kouká, jestli máš zrovna menzes nebo problémy v práci či na stavbě domku, zda jsi zrovna ve formě, či zda zrovna nevysí*ají fakani, atd.... Když chlapi něco chtějí, tak to chtějí většinou hned a tak jak si to zrovna oni představují. A že bych měla zrovna extra štěstí na nějaké expmláře s diplomatickými schopnostmi no to se opravdu říci nedá. Nicméně mi připadá, že když něco nefunguje, tak to jistě cítí oba dva a pokud ne, tak to tomu jednomu asi nějakým způsobem vyhovuje. A protože do melounu a do hlavy nikdy nikomu nevidíš, tak je potřeba volit formu konverzace nejlépe "k jadérku" a bez výčitek, spíš jako diskusi, aby věděl, že jsi s něčím nespokojená. Protože na dobrém vztahu by měli mít zájem oba dva a v případě, že to tak není, tak můžeš dělat cokoliv, ale na dlouho to nebude. Já vždy říkám, že mám ráda vedle sebe partnera, co tu životní káru táhne se mnou a je to i v jeho zájmu někam s ní dojet. Takového partnera co si na tu káru nasedne a nechá se táhnout, takových je hafo, leč ten druhý to prostě dlouho neutáhne, to je dost logický. Takže je to pak na rozhodnutí jak dlouho to táhnout vlastně chce. červen 16, 2008 10:56 hezký... : alena puntíkovaná akorát jsem se nedočetla druhé poloviny textu - to jest, jak by měl v tomto případě postupovat chlap. červen 16, 2008 11:16 Milá puntíkovaná, tohle je - jak snad vyplývá z nadpisu hlavního textu: : d@niela určeno především pro ženy, nechci to moc zevšeobecňovat, takže pokud by se jednalo o muže, napsala bych to... Ony přeci jen nějaké ty rozdíly mezi ženou a mužem jsou, takže i jednají jinak . Inko, máš pravdu, že na dobrém vztahu by měli mít zájem oba dva a v případě, že to tak není, tak můžeš dělat cokoliv, ale na dlouho to nebude. Jenže to je ten správný stav, pokud se však něco pochroumá, pokud má jen jedna strana zájem o obnovu toho původního stavu, musí se starat především ta "jedna strana". Když se na to vykašlou oba, dopadne to špatně. Takže tohle je návod na pokus, jak to všechno zase nějak usměrnit... červen 16, 2008 11:37 jo, dani... : taky jedna, co bydli me tam, stejne jako alene, chybi ta druha pulka. ten pripad, kdy někdy partneři, manželé, milenci spolu víceméně jen bydlí a v tom lepším případě ještě se i milují. Ale ta příjemná komunikace, popovídání si, chvilky, na které se člověk v práci těší, ty jsou v nedohlednu. Tak jak je zavolat zpátky? , ale zenska neni ta, ktery furt jede pusa a neceho se dozaduje... červen 16, 2008 12:29 Holky, co by měl dělat chlap tam nehledejte, ani nikde jinde : wendy ten nebude nikdy diplomat, to jen my ženy zacházíme s muži jako se sklem. Brát ohledy na úplněk ? Chlap ? Nějak tak, jak to vypisovala Inka? Dobře jsi to literárně vystihla, Inko. To jen my přemýšlíme o přístupu, chválíme a musíme být trpělivé. Chlap jde čelem za cílem. Jenže - to nezměníme. A může se nám to zdát nespravedlivé. Třeba je, ale co ? To je život. Jak říkala naše babička - když chceš být spokojená udělej, aby byl spokojený on. To ovšem spousta emancipovaných soběstačných žen odmítá. Jenže - zvykové právo se neptá na výši výdělku. Takže pěkně při televizi, jak to radí Daniela...když to nejde na rovinu. červen 16, 2008 13:11 Ahoj ty "jedna, co taky bydlí" :-))) : d@niela hele, pokud jsi spíš introvert, a je ti zatěžko sama začínat, tak v případě, že on je naladěn v současnosti na styl "BUBÁK", tak pak to vyloženě hrozí hnusně tichou a protivnou domácností. Jak říkám, poručit si musí ten, komu to víc nevyhovuje. To víš, to je zas podle hesla: "Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, tak tam zkejsneš." Jednoznačně se musíš přemoct, ber to asi tak, jako že svýmu (například!) protivnýmu šéfovi taky nemůžeš říct, aby ti políbil šos a poslat ho k brdičkům (pokud ses nerozhodla v příštím okamžiku měnit místo). Ale musíš se přemoct a být slušná, případně mu ještě říct, že to a to dobře vymyslel, že ano, má pravdu, zajisté... No, a přitom si myslíš něco o zadeli... Hele, účel světí prostředky. Pokud chceš tu vaši domácnost zachovat, pokud jsi přesvědčená, že to stojí za to, tak musíš přibrat do akce i diplomacii. Jinak to nejde. Teprve až zas dobudeš ztracená území, teprve pak si budeš moct zase začít diktovat svoje podmínky... Ale to jistě chápeš, že. A abych zakončila stylově dalším příslovím: "Každej chvilku, tahá pilku" - takže budeš-li se snažit, budeš-li důsledná, dokážeš-li se ovládat - neboj, "ovladač na pilku" bude tvůj červen 16, 2008 14:51 nedá mi to : Perda No, nevím. Já naštěstí (zatím) neřeším situaci, kdy bychom se s manželem navzájem odcizili. Ale taky to naše celkem idylické spolužití nepřišlo samo, oba máme za sebou několik životních karambolů a z těch jsme se (myslím) poučili. Moje nejzákladnější "přikázání", kterých se snažím držet zuby nehty: 1. Prvních 10 minut po příchodu domů pozdrav, pusa, úsměv, ticho. Dodržuji, vyžaduji. 2. Fyzický kontakt. Nemusí být každý den "posvícení", ale pohlazení, pusa patří k životu ve dvou jako dýchání a netrvají dýl než pár sekund. Znamená to, že je mezi námi vše OK. Takže několikrát denně. Nepopírám, že jsem mazlivější než můj muž, ale oni se to ti chlapi "naučí". Důležitá je tak trochu i sebekázeň, nemůžete se zlostně ohnat ve chvíli, kdy vám muž dá pusu, i když zrovna loupete brambory a svědí vás něco na nose. On za to pak třeba snese v omezené míře i vaše muckání při fotbale. 3. Mluvit a nechat mluvit. Opět - sebekázeň. Musí to fungovat recipročně, jednou si vyleju srdíčko já jako první, podruhé ty. Důležité je umět si o to říct bez emocí. Oni ti chlapi nejsou blbí, ale musí se jim to říct! Jejich potřeba mluvení je podstatně menší, na druhou stranu většina z nich chápe, že to ženské k životu potřebují. 4. Domácnost. Většina chlapů (z mé generace a okolí) domácí práce umí. Jenže proč by to přiznávali, když my jim v záchvatu zamilovanosti všechno bereme z ruky? Opět je to o sebekázni na začátku vztahu. Při společném spolubydlení jasně říct co, kdo a jak často. Je potřeba trochu manažerských dovedností. Nikdy ale neříkat, kdy to ten druhý má udělat - to je cesta do pekel. 5. Lísteček na lednici ve výši očí - to je psychologický zázrak. Objevují se tam malůvky nebo informace od "dobré ráno, Sluníčko" po "nestíhám, stav se dneska prosím za mamkou v nemocnici". 6. Peníze. Nestydět se o nich mluvit, od vhodného okamžiku trvat na společném rozhodování o penězích. (nejčastěji problém ženských na mateřské - nejdřív se stydí a pak se na tom už nedá nic změnit, protože chlap nechce a má je "v hrsti"). Trochu jsem se rozepsala, nechci dělat přechytřelou. Tyhlety body mě naučil život ve dvou a některé jsou draze zaplacené. Třeba někoho inspirují. Mějte se všichni fajn. červen 16, 2008 15:17 ja to myslela, dani, trosku jinak : taky jedna, co bydli jako co ma delat chlap, kdyz ma doma takovou zenskou, jako je "chlap" v tom tvym clanku. aby se ji zas chtelo spoluzit, ne jen spolubydlet. nebo co ma delat ona :-) červen 16, 2008 15:32 Já bych dodala jedno moudro mojí maminky : : mamča Když něco od chlapa chceš, je nutno hovořit stručně, jasně, ve větách holých, jako se psem. Protože když mluvíš dvě minuty, tak tvojí řeč vnímá jen jako hučení vodopádu... červen 16, 2008 17:42 teď je ještě otázka, : alena puntíkovaná proč volat zpátky někoho, kdo nemluví, nekomunikuje a je věčně nas.anej a nepříjemnej, na každou blbost, abyste vymýšlely taktiku a psychologické kličky.Cvíli vás to může bavit, ale výsedek není zdaleka úměrný vynaložené energii. Lepší je nebejt kdykoli k dispozici, popřípadě doma vůbec....párky nebo míchaný vajíčka jsou taky teplá večeře - prostě ať honí on vás. červen 16, 2008 18:26 Tak to je fakt eklhaft... : Hejhula Pohled chlapa: To ženství je fakt k zblití. Furt by jste něco chtěly po člověkovi se kterému musíte mluvit "jako se psem"? Vy, které si myslíte, že "zenska neni ta, ktery furt jede pusa a neceho se dozaduje..."? červen 16, 2008 18:29 Hejhulo,Hejhulo, : skaz vybral si si správný nick červen 16, 2008 20:30 Ale, : skaz u nás to funguje trochu jinak - u nás fakt ten,který to přepískne,nebo se "nezachová" dělá to vstřícné gesto - tj - koupí lístky do kina,uvaří príma véču,nebo provede dlouho odkládanou práci a podobně.Prostě dá najevo,že udělal blbost a je mu to líto. Takový "úplně" zacházení s mužským bych asi nezvládla,nebo by mi nestál za to - přetvařovat se celý život je děsně únavné - a hlavně já nevím proč?Já se cítím pořád jako plnohodnotný člověk ,taky jsem tak vychovávala děti a problém nemám ani já,ani ony.Teda ve vztazích.A to opravdu můj chlap není andílek - no já taky né Ale táhnem to spolu už 36 let a asi to není špatná taktika - aspoň pro nás,nevím jak jinde. červen 16, 2008 20:48 Dani a Perdo, : Cesky dekuju... ja byla vzdycky takovej prirodni zivel, vsak to se mnou taky vydrzel jenom jedinej chlap a to jeste jenom proto, ze byl silna osobnost a navic selektivne hluchej Asi je na case, abych se nad sebou trosku zamyslela... červen 16, 2008 20:56 Milá Perďucho, tvoje slova do skály tesat :-))) : d@niela ano, ano, ano! červen 16, 2008 21:13 Milá Skaz - bohužel, nejspíš si to všechno vůbec nepochopila... : d@niela v tomto článku se vůbec nejedná o normální běžný život, ale o situaci, kdy se "kolečko polámalo"... A to se pak opravdu musí jednat jinak. Nu, tak ti alespoň gratuluju, že máš spokojený a klidný život, a žádné z těchto rad nepotřebuješ. červen 16, 2008 21:17 To ne,Danielo, : skaz to opravdu ne,nemyslím,že jsem to pochopila špatně,a hlavně nemyslím,že mám spokojený a klidný život - to určitě nééééé.Ono kolečko se láme dost často v průběhu manželství - no,čím dýl,tím víc -ale já chtěla jenom podotknout,že to jde i jinak - třeba oboustranně.Rady samozřejmě potřebuju,jako každý člověk,jenom jsem napsala svůj názor - nevím,proč tě to tak naštvalo.Je mi líto,jestli jsem se nezařadila,ale já jsem nezařazená celý život. červen 16, 2008 21:29 Nenaštvalo - to v žádnym případě... Ani tě nechci nijak zařazovat :-))) : d@niela Jen se snažím vysvětlit, že jsou případy, kdy to NEJDE OBOUSTRANNĚ. Pochop, u vás asi jo, ale bohužel, někdy jeden z nich třeba nemá zájem, takže ten druhý se musí snažit za dva... červen 16, 2008 21:48 Dani, : skaz podle tvýho čistýho svědomí - ne tady a teď - stojí to za to? Celej život popřít sebe? červen 16, 2008 21:51 skaz : bb ty jedeš jak kolovrátek, kde čteš "celej život popřít sebe" ?? Daniela opakovaně vysvětluje, že ty návody nahoře i pod tím se týkají situace, kdy někdo má pocit, že to není už co to bývalo a chce nahodit motor. Tak než si začne stýskat, jakej to má s tím svým kříž, nechť se zamyslí nad ním i nad sebou a s čím by třeba ona mohla začít u sebe. On se pak třeba, po jemném vybídnutí nebo i bez, přidá. červen 16, 2008 22:04 Danielo, : Petronila snažit za dva... OK, ale jak dlouho? červen 16, 2008 22:05 ... : bb no a logicky, má-li tento pocit chlap, začne-li si dřív než jeho žena stýskat po oživení, musí s tím oživováním začít on a ona se třeba chytí, uvítá to, nebo si najednou uvědomí, že jí to vlastně venkoncem chybělo a je to hezký červen 16, 2008 22:06 Danielo, : alena puntíkovaná když jeden z nich nemá zájem, tak se ten druhý musí snažit za dva? A proč vlastně? Stojí mu to vůbec za to? Proč si ničit nervy s někým, kdo zájem nemá, když jsou tu jiní, kteří zájem mají? Čímž nemyslím pouze chlapy, ale i kamarádky, příbuzný, děti atd. atd. (teď nehovořím o sexu). Proč ten čas, ty nervy a tu energii nevěnovat radši jim a na nezájemce se nevykašlat. No dobře, zkasírovat ho o peníze na nájem ,jídlo a děti.Jo - bude uvařeno, bude vypráno - ale jinak ať si políbí šos. Klidně ať jde kam chce a mlčí si tam. Já se zabavim jinak a jinde. A kdyby šlo i o sex - tak kolem jsou mraky chlapů, kteří v případě vdané paní rozhodně nebudou dělat fóry. Jo chce to ještě jednu televizi, aby nevopruzopval s fotbalem, když se koukám na film. Nelíbí se mu to???? No - tak na to by teď potřeboval ty instrukce pro pány, jak získat zpět milovanou (respektive nemilovanou) manželku, která mu s úsměvem na rtech uniká. červen 16, 2008 22:06 Petronila : bb neřekla bych za dva, ale pro dva :-) jak dlouho? no než zjistí, jakou to má odezvu, když dobrou, tak se budou snažit oba, když žádnou, tak bude volit zda odejít nebo se smířit se stavem a zůstat červen 16, 2008 22:07 ... : bb a teď i alena... jsem asi nedomykavá chlopeň, ale já to pochopila zcela jinak - jak jsem výše popsala přece když na vás leze rýma, taky se kurýrujete a neamputujete hned nohu červen 16, 2008 22:10 dííííky bíbí, alespoň někdo... : d@niela pochopitelně, mám-li rodinu, děti, všechno, co mám ráda a najednou můj drahej začne třeba trochu střečkovat, tak ho přeci zfleku nevyhodím... No, alespoň já tedy ne a věřím, že se najde i pár dalších, které to svoje - i když právě trošku nabořené - manželství chtějí zachránit. Ale děvčata, já přeci nikoho nenutím, je zcela na vás, jestli si můj návrh vezmete a použijete, či necháte být... Rozhodně bych tedy nepreferovala způsob Aleny: A kdyby šlo i o sex - tak kolem jsou mraky chlapů, kteří v případě vdané paní rozhodně nebudou dělat fóry. To je to nejnebezpečnější, co se dá vymyslet... A jak dlouho? Milá Petronilo, pochopitelně, že ne navždy - prostě si dát určitou dobu, určitý mantinel, říct si, do kdy a co všechno. Souhlas? červen 16, 2008 22:17 nejsi, akorát jsi to nezažila : alena puntíkovaná já jsem za takovýho frajera, co se nebavil a co se mu furt něco nezdálo a co byl věčně uraženej a věčně dělal dusno - tak za takovýho jsem byla vdaná. Po amputaci (a věř, že jsem se snažila), se mi těžce ulevilo.Já když si vzpomenu, co všechno jsem dělala, aby se mu doma líbilo, aby byl šťastnšj - vymejšlela jsem finty, aby - když jsme potřebovali vymalovat - von navrhl malbu a já obdivně pokývala, jakej je chytrej aže by mě tohle nenapadlo...stejně mi zahýbal a stejně s nim řeč nebyla. a řekla jsem si, že TOHLE už NIKDY DĚLAT NEBUDU. Od té doby jednám s každým jako rovný s rovným. Nelíbí se ti něco? Tak buď řekni co, nebo ser písmena. Mně se zas nelíbí tohle a tohle - takže buď najdeme společné schůdné řešení - nebo holt né a pak máme oba smůlu. Jseš svobodnej a svéprávnej a dospělej a já tě příliš miluji, abych tě držela někde, kde ti to nevyhovuje...a fungovalo to. Pravda je, že Peroutka byl právník aq hledání kompromisů bylo jegho povolání a měl to v krvi. Takže jsem s ním vycházela naprosto suprově. Pepíno zas je hodnej a dá se ukecat...takže pohoda. Trvalo sice patnáct let, než jsem se vdala podruhý, ale povedlo se mi vyhnout se těm věčně nakrknutejm vopruzům. Ne, člověk se nemá dát a nesmí si nic nechat líbit. červen 16, 2008 22:21 Aleno, : Petronila ano, ano, stokrát ano! červen 16, 2008 22:33 Chlap to má složitější... : opas Musíme si pamatovat tři složité věty: "Ano miláčku, máš naprostou pravdu" "Ano miláčku, moc ti to sluší" "Ano miláčku, rád to zaplatím" Ženě postačí pamatovat si tři slova: sex, žrádlo, obdiv červen 17, 2008 07:29 Hejkale, bylo to napsáno možná na tebe moc surově : wendy a stručně, tak tedy takhle : Když bych ráda, aby muž vynesl koš s odpadky, nemelu kolem toho celé odpoledne stylem : ten koš by se měl vynést, udělej to prosím, ten koš tu je stále, já nevím proč musím všechno udělat já, nojo, ulož něco a pak udělej stejně sama. Ne. Beru koš, předávám jej do do ruky manželovi se slovy: "Vynes prosím ten koš. " A vzdaluji se bez dalších komentářů. Většinou ho nenese zpátky do kuchyně, ale fakt ho vynese a je klid. Chlapi jsou přece nastavení na stručné, kontruktivní jednání, chtějí podávat stručné informace a poskytovat řešení. Nebo ? Co se problému ztráty komunikace dvojice dotýče, když to trochu stojí za to, zkusím bojovat za dva pro dva. Zkouším to, dokud mi nedojdou síly. Někdy se to zdaří, někdy ne, bohužel dopředu vám to nikdo nezaručí a ta představa beznaděje je ubíjející. Proto to nejde táhnout do nekonečna. Vím o čem mluvím. červen 17, 2008 07:59 Českymo, mamčo : Perda Českymo, se mnou taky nakonec zůstal jen ten jeden jediný odolný, ale najít ho, to byla fuška. Ostatní utekli nebo byli opuštěni, to se nedá nic dělat. Protože s nespolupracujícím náfukou jdou všechny tyhlety pravidla do... kytiček. Občas to ale fakt bolelo. Jenže je to taky o sebevědomí. Občas si vzpomenu, jaké chytré řeči o vztazích svých rodičů jsme vedly celkem nedávno ještě jakožto gymnazistky a teď, když se rozhlídnu, nejedna z nás ten neštastný model nejen převzala, ale ještě ho vylepšila. Říká se, že dnešní generace je sebevědomější, ale já tvrdím, že "jak v čem". V práci ano, ve vztazích ale asi moc ne. Mamčo - ano, jasně, stručně, bez emocí. 2 minutový požadavek nemá smysl. Jen to přirovnání k psovi mi moc nesedí, my jsme se psem vždycky vedli sáhodlouhé debaty. červen 17, 2008 08:14 Perdo, pozoruji jednu věc : wendy v současné době je spousta dcer našich kamarádů a známých dlouho svobodných, ať už cestují, budují kariéru, vybírají a přebírají nebo cokoliv jiného. Po třicítce se splaší - a mnnohdy nemohou najít nebo si udržet vhodného partnera. Ten, co s nimi 3 až 5 let bydlel, se najednou odstěhuje a hotovo - prázdno. červen 17, 2008 08:36 o tom už se tu taky někdy snad psalo: : xenie že ty dlouholeté vztahy "na psí knížku" jsou v mládí převelice nebezpečné. Protože se může stát, že dívce uteče jak partner, tak mládí. Bohužel, chlapi jsou na tom - na rozdíl od nás, ženských - v tomhle o moc líp. Oni jsou "žádoucí" téměř neustále červen 17, 2008 09:18 Partner této třicítky se zpravidla odstěhuje k mladší, : Myška která nemá takovou potřebu jako bývalá partnerka honit kariéru a užívat si, a s tou založí rodinu. A když se té bývalé konečně vůbec podaří najít partnera, nemůže otěhotnět. Důvodů může být hodně, a jedním z nich je její věk. červen 17, 2008 09:21 Je to tak : wendy a i když někdo manželství podceňuje a není zárukou spokojeného vztahu, ono se z něho odchází hůř než ze svazku na psí knížku. To se vezme kufr a jde se. červen 17, 2008 09:32 Tak musím smeknout před Perdou : David To co napsala má skutečně hlavu a patu. Většina ostatních reakcí se nese v uraženém duchu à la "a vy zase mlátíte černochy". Alena tradičně chápe soužití muže a ženy jako souboj kdo z koho přičemž nenechává na pochybách, na čí straně stojí (kdo neskáče je hnusnej chlap, hop, hop, hop), skaz zase nechápe rozdíl mezi celoživotním přetvařováním a řešením krizové situace. Jistě by bylo hezké v rámci vyváženosti vymyslet i podobný návod pro muže, ale tenhle je prostě adresován zrovna ženám, což ovšem neznamená (ani to v tom článku nikde nevidím), že o kvalitu vztahu jsou povinovány pečovat pouze ženy - pokud to tam vidíte, je to jen vaše vztahovačnost. červen 17, 2008 09:33 wendy : Perda Jo, máš pravdu, je to tak a týká se to hlavně těch jako by navenek sebevědomějších, úspěšnějších holek. Máme vystudováno, supr práci, spoustu koníčků, ale ve vztazích jsme analfabeti. Protože pro většinu z nás je model našich rodičů v lecčems nepřijatelný, na druhou stranu nic lepšího ještě nikdo nevymyslel. A tak se to snažíme dělat jinak, leckdy však k vlastní škodě. Jak já jsem v jednu dobu byla vděčná za Kudlanku... (tímto ti VeleKudlo znovu díky.) Chybí nám zdravé srovnání, okolí jako by nijak netlačí, nikoho nepřekvapuje, že dva spolu žijí 5 let na hromádce, je to přece moderní. A těm chlapům to vyhovuje a my jak ty slípky běháme okolo nich, protože je přece náš, i když bez papíru, pořád se snažíme. No a pak rána, dost často do toho praští právě ty holky!, protože chtějí když už ne svatbu, tak to dítě, no a chlap (ještě) nechce - nejsou blbí a myslím, že většina z nich si velmi dobře uvědomuje, že s dítětem přijdou o podstatnou část servisu. Následuje úprk a kolem třicítky je holka singl. Chvíli je to fajn, úleva asi jako popisuje puntíkatá Alena svůj porozvodový stav (znám to, a to jsem ani nemusela bát vdaná, my ženské si to peklo na světě umíme vytvořit samy i bez vdavek), ale i život singl se jednou přejí, protože chybí ty děti, jsme na to nastavené a těsně přes třicet ty biohodiny netikají, ale zpívají jak Loreta. A v ten moment dochází ke katastrofám, protože holky "berou co je", už není čas přebírat a každý rok čekání navíc se nám v tu chvíli zdá jako věčnost. A ono už je navíc většinou přebráno, použitelných chlapů je bohužel nedostatek. Ale abych jim nekřivdila, je to oboustranné, ono ve třiceti přizpůsobovat se něčím manýrům je náročné ať jste chlap nebo ženská. (Jaké to proboha musí být v padesáti? ) Po vlastních zkušenostech (ouvej, bolavých) se plně ztotožňuju s tím, co tvrdí Kudlí. Po přiměřené době a v přiměřeném věku má přijít svatba. A pak děti. On ten vztah, ať si říkáme co chceme, má jinou "kvalitu" s papírem a bez. Víc to zavazuje snažit se. Jenže to musíš nejdřív najít toho pravého a jsme na začátku... Taky mi přijde, když tak poslouchám starší generace, že dneska máme méně šancí seznámit se s potenciálnímu partnery. V momentě, kdy vylezeš ze školy, se okruh potenciálních partnerů zoufale zúží. Práce, koníčky, zařizování bydlení, málo času. No a když je někdo spíš introvert, má ne zrovna společenské koníčky a práci třeba fajn, ale někde trochu mimo lidi, tak je to s prominutím v háji. No není to vůbec jednoduchý. Jo a ještě jeden poznatek. Většina holek, které po škole zůstaly v Praze, jsou dodnes singl. Je to paradox, větší město, víc lidí, ale taky více sobeckosti, kariérismu a méně ochoty sdílet život (ne postel), a to na obou stranách. Smutné příběhy to jsou. červen 17, 2008 09:35 Davide : Perda děkuju, od chlapa si pochvaly cením dvojnásob. Ten návod pro chlapy - jdi do toho. Můžeme ho dát do kupy třeba spolu, nemůže to být tak těžký a Kudlanka ho v rámci vyváženosti určitě ráda vyvěsí. Mě jako ženský se zase nelíbí návody typu opasova příspěvku. červen 17, 2008 09:55 Je to všechno móc zajímavý, : Míša šíša ale stejně se mi nejvíc líbí Opasův návod. Řekla bych, že kdyby tohle obě strany důsledně dodržovaly, budou všechna manželství šťastná. Jak prosté... červen 17, 2008 10:01 Perdo, : Míša šíša a proč se ti nelíbí Opasův příspěvek? Vždyť je naprosto výstižnej! červen 17, 2008 10:04 Každá doba má holt něco - dnes se mladí, než se usadí mohou rozhlédnout po světě, : Myška zajistit se, získat zkušenosti, ale daní za to je problematické hledání partnera a pozdní rodičovství. Moje generace možnosti cestování neměla, bylo běžné se vdát a mít děti. Ty děti jsou dnes dospělé nebo dospívající, a do vážného partnerství natož manželství se nehrnou (mami, mít děti tak brzy jak Ty - nepřichází v úvahu). Mně vyhovovalo mít děti brzy, teď kolem čtyřicítky jsem opět svobodná, a žádné biologické hodiny mě netlačí do hledání partnera a neuvážených kroků. Užívám si to. červen 17, 2008 10:25 Míšo, : David Jako vtip dobrý, ale jako životní náplň celkem o ničem. Možná to na hodně mužů i žen zabírá, ale ve mě to vzbuzuje odpor. Podstatou toho návodu je totiž lež a manipulace. červen 17, 2008 10:25 Míšo šíšo : Perda Jsem asi suchar, ale nemám ráda takové zevšeobecňování. Je to úsměvné jako internetová poezie ale s reálným životem to nemá moc společného. Protože na mě ta přikázání třeba neplatí a nehodlám podle nich žít. Nepotřebuju chlapa (zatím) aby za mě platil (ano, zanedlouho se chystám na mateřskou, to je ale věci jiná, ne?). Mám dostatek sebevědomí a jsem natolik sebekritická, že si uvědomuju, co mi sluší, případně když jsem měla nějaké kilčo navíc, nepotřebovala jsem, aby mi můj nebližší lhal, že je to OK, ale pořebovala jsem, aby se se mnou jel projet na kole. Vím, že občas nemívám pravdu, od toho byl vynalezen kompromis. A s chlapem chci sdílet ještě jiné věci než postel, nechci trávit denně několik hodin v kuchyni a můj obdiv má můj muž trvale, proto jsem si ho přece vzala - protože je nejlepší. Takže proto. červen 17, 2008 10:28 Perdo, : David Nevím jestli mi moje relativní mládí dává právo psát takové návody. Na druhou stranu, pokud by člověk čekal na šedesátku, mohlo by se stát, že z toho vyleze jen manifest zahořklého cynismu... červen 17, 2008 10:30 No, ono je to vyřčeno s jistou dávkou nadsázky, : Míša šíša ale v podtstatě tam lze najít hodně pravdy. Lež a přetvářka? Proč? Nelze to chápat taky tak, že jeden druhému vyjde vstříc v jeho potřebách a očekáváních? Jako například, že žena se s mužem ráda pomiluje, připraví mu chutnou mňamku a on (neboť bude vnitřně výtečně naladěn) jí pochválí nový účes a chca jí udělat radost - koupí jí tu halenku, co se jí včera tak líbila ve výloze... To přece není o žádné lži a přetvářce. červen 17, 2008 10:33 Myško : Perda no to je právě ono. Z mého pohledu jsi v podstatě šťastná generace. červen 17, 2008 10:34 Naskakují tu příspěvky rychleji než píšu : Míša šíša Reagovala jsem na Davida a místo přetvářky tam měla být ta manipulace. červen 17, 2008 10:40 Míšo šíšo : Perda neporozumíme si. Chápu tu nadsázku, je to úsměvné, nepopírám. Ale dovol mi malý rozbor tvého příspěvku. "Jako například, že žena se s mužem ráda pomiluje," potud ano... "připraví mu chutnou mňamku"... ano, když mám čas a chuť, i já ráda jím ... "a on (neboť bude vnitřně výtečně naladěn) jí pochválí nový účes"... ježíšmarjá, kvůli tomu se přece nepotřebuju milovat?? ..."a chca jí udělat radost - koupí jí tu halenku, co se jí včera tak líbila ve výloze..." ... pokud by se mi fakt tak moc líbila, tak už bych ji měla doma. "To přece není o žádné lži a přetvářce."... z mého pohledu to je obchod. Takto funguje manželství mých rodičů, ale moje ne. červen 17, 2008 10:47 Míšo, : David Tohle jistě lež a manipulace není, to je podstata lásky. Když se něčeho vzdávám, něco obětuji, aby se ten druhý cítil dobře. A zároveň mě to samotného těší. Jenže v těch opasových pravidlech jaksi žádná láska obsažená není. Jen kšeft: tohle udělám, tohle řeknu a mám klid. Automaticky, bez citu, neupřímně. červen 17, 2008 10:47 Davide : Perda no já se taky ještě nepočítám ani mezi ty, co jim je ...cet, přesto tu dělám přechytřelou. Vážně to nechceš zkusit? Názory šedesátníka na společný soužití mě fakt nezajímají. červen 17, 2008 10:52 no to jsem přestřelila : Perda -cet už mi bylo před nějakým tím rokem, ke svatbě mě zplnoletňovat nemuseli! červen 17, 2008 10:53 Perdo, : Myška chápu, ale zase jsou jiné problémy. A podobné problémy jako Ty budou řešit mí synové. I když u kluků je to zase jinak. červen 17, 2008 10:57 Davide, vždyť říkám, : Míša šíša že Opas to napsal s nadsázkou. Asi jsem divná, ale mně to připadá úsměvný... Perdo, vidím, že v tom máš naprosto kategorické jasno. To je dobře. I když ... člověk míní, život mění... červen 17, 2008 10:58 No někdo může i kompromis považovat za obchod : wendy jenže bez kompromisů to asi nejde, pokud jeden není generál a druhý uťápnutý submísek. Cítím, jak to všichni asi myslíte. Nemělo by jít o strohý kalkul, ale jakési oboustranné ústupky z lásky..? Jednou ty, jednou já, jak to život nese ? červen 17, 2008 11:27 wendy : Perda Myslím, žes to vystihla. A je věcí každého, co je pro něj "obchodovatelné" a co už ne. červen 17, 2008 12:18 Myško : Perda to máš pravdu. Jenže kluci jsou na tom v této situaci líp, mají víc času. Mému muži bylo 35 když se ženil a ani jednou neslyšel, že by to třeba bylo pozdě. Za to já od svých 25 odrážím otázky, kdy se budu vdávat. Jenže to ani tak nezáleželo na mě jako právě na těch chlapech. Holt to nebyli ti praví. červen 17, 2008 12:28 Ach ty věčné otázky ! : wendy Jakpak se těšíš do školy ? Jaké bylo vysvědčení ? Kam půjdeš dál ? Kdy se budeš vdávat ? A co děti, děti plánujete... červen 17, 2008 12:52 Davide, to si pleteš, : alena puntíkovaná já nechci bojovat, ani vítězit - já prostě chci, aby na tom byli oba stejně, prostě fifty fifty, aby mohl jednat jako rovný s rovným. Chci hledat společnou cestu, která by vyhovovala oběma, ne, že jeden bude věčně nafrněnej a ten druhej bude dělat možný a nemožný, aby se jeho miláček občas usmál anebo promluvil. To není rovnoprávnej vztah. Jestli ty si myslíš, že jo..je to tvůj názor a je na tobě, jak s ním uspěješ, ale já si myslím, že nemá cenu ztrácet čas s někým, kdo o to nestojí. Nikdy jsem neřekla, že bych snad chtěla druhou polovinu lidstva vyhubit a taky se rozhodně nepovažuju za zahořklého cynika. A taky rozhodně nenutím nikoho, aby skákal jak já pískám , ale rozhodně nedopustím, aby k tomu někdo nutil mě. Asi jseš mladej a rovnoprávnej láskyplnej vztah jsi třeba nikdy nezažil, ale jestli se ti to stane, pak ti garantuju, že nic jinýho už chtít nebudeš. mimochodem, nevolnictví bylo zrušeno již za Josefa II. červen 17, 2008 12:53 no já už to zažila dvakrát v manželství, : Inka a má zkušenost je taková, že snažit se ano, dávám 3 šance a sobě termín na maximální snažení zda se druhý chytne či ne, tak maximálně půlrok. Fakt je, že nutit někoho kdo chuť a zájem nemá nebo mu nějak dlouhodobě dělat kašpárka též není to pravý ořechový. Vyčerpat se do mrtě také není dobré už jen když si představíte, že až to skutečně zapíchnete, tak ještě musíte vyvinout maximum snažení a energie na to se o všem dohodnout a rozdělit jak o majetek, tak bydlení a též nakonec najít sílu v životě nějak pokračovat a nezůstat zdeformovanej z předešlého vztahu a navíc sama na to vše pak finančně stačit, což pro ženskou není vždy jednoduché, co si budeme povídat. Mám tu zkušenost, že se chlapi většinou vzpamatovávají až když už je dávno po všem a Vy máte jiný vztah a začínáte si žít jiný život a nebo když už se definitivně rozhodnete, že už dál nemůžete a ani nechcete, tak pak to najednou jde, možná to chce občas nechat to tak preventivně vyhrotit a hned víš na čem jsi. Já si opravdu myslím, že by měli mít na vztahu zájem oba dva a oba pro to něco dělat. Těžko můžete řešit důsledek když neznáte příčinu. Takže je to všechno jen o komunikaci těch dvou lidí. Asi je mi bližší ta rada, že najednou nejsi doma jako vždy, že se dáš dokopy a trochu si odpočineš, není najednou připravené jídlo jako vždy, nekomunikuješ, neřešíš, nenutíš a začínáš si jet po svém.....myslím, že tohle funguje spolehlivě. červen 17, 2008 13:09 Tak tě Perdo beru za slovo : David Sem: http://cs.wikibooks.org/wiki/Jak_zvládnout_sám_sebe můžeme oba přispívat. Jen klikni na "editovat". Jsem zvědav, co z toho vyleze. Ring volný. červen 17, 2008 13:14 Ale Aleno, : David ten tvůj poslední příspěvek vyznívá úplně jinak, než ty ostatní. Nemyslel jsem, že to někdy řeknu, ale pod ten bych se mohl i podepsat. červen 17, 2008 13:18 Ano Inko : alena puntíkovaná jsem téhož náhledu. Samosebou nekončí vztah, když je jednomu náhodou blbě a nekomunikuje, protože mu není do řeči. Hovořím o podřízenosti jednoho vůči druhému...jo takt, diplomacie a domluva jsou navýsost nutné - ale ne pouze na jedné straně...to je cesta do pekel. červen 17, 2008 13:20 Davide : Perda já začla, jsi na tahu. červen 17, 2008 14:30 Perduš, ozvi se mi mejlem, jo? :-))) : d@niela červen 17, 2008 14:34 Ano, už se ozývám. : Perda Poslala jsem mail jak přes poradnu, tak přímo na mailovku, ze které jsi mi psala, když jsme řešily moji panímámu. červen 17, 2008 14:41 Perdo, : Cesky v padesati je uplne snadny si zvyknout na muzskyho - proste si najdes mladsiho, kterej jeste neni tak moc zajetej ve vlastnich kolejich červen 17, 2008 15:58 Cesky : Perda ty jseš zvíře, to mě nenapadlo. Ještě se mám hóódně co učit. červen 17, 2008 16:03 wendy : bb Ne. Beru koš, předávám jej do do ruky manželovi se slovy: "Vynes prosím ten koš. " A vzdaluji se bez dalších komentářů. Tohle mi udělat nebo já jemu, postaví dotyčný koš okamžitě ne zpět na jeho místo, ale odloží jej přesně tam, kde jej obdržel a omylem popadl naučeným reflexem, a odvětí: Vynes si ho sám(a), jestli to potřebuješ hned, jestli ne, tak ho vynesu později, až se mi to bude hodit, teď nemám čas/chuť...A vzdálil(a) by(ch) se bez dalších komentářů. Vlastně, nejen já, nebo on, ale i 17letý kluk by nám odpověděl stejně. Čistě teoreticky teda, takové vražení koše ani něčeho jiného do ruky u nás nehrozí. Teda doufám, že do takové postrkovací fáze se nikdo z nás nikdy nedostane :-) Připouští se jen ve výjimečných situacích, kdy jde o život, o zdraví, o prachy :-)) červen 17, 2008 19:46 mě by zase u Perdy zajímalo, proč : : bb ...od chlapa si pochvaly cením dvojnásob. tomu nerozumím :-) červen 17, 2008 19:53 Wendy, Xenie, Myško, : Petronila promiňte, možná jsem taky jiná generace, ale tenhle způsob uvažování moc nechápu. Re nebezpečí soužití na psí knížku - jaký je v tom proboha rozdíl? Jako že když budu mít glejt, tak se rázem stane zázrak, dotyčný mě neopustí a budeme žít šťastně až do smrti? To mám dotyčného do manželství dotlačit či co? Re biologické hodiny a následné "vrhnutí" se na nevyhovujícího chlapa - pardon, ale ve třiceti? když má na dítě ještě zhruba aspoň dvanáct let času? Navíc mi připadá velmi sobecké a nezodpovědné pořídit si dítě jen kvůli tomu, že se mi "splašily hormony" s prvním, kdo k tomu bude ochoten - nezodpovědné v rpvé řadě vůči tomu dítěti, ale v neposlední řadě i vůči tomu chlapovi (jak on k tomu přijde, že "z nouze Franta dobrej", když někde by ho třeba čekala ženská, která by mu sedla jak zadel na nočník) a vůči sama sobě. Život už takhle přináší občas dost těžké situace a mít vedle sebe někoho, kdo není "ten on" - to už je lepší být sama. A - možná to bude znít kacířsky - ale kde je psáno, že je nutno mít dítě za každou cenu? Re obskakování chlapa na počátku známosti - to považuji za sebevraždu. Pokud to tedy není moje hobby a nehodlám to dělat celý život. Jak on pak přijde k tomu, že to časem přestanu dělat? Já jsem pro to, už od počátku nastavit rovná pravidla - velmi ochotně a ráda vyjdu vstříc a budu předpokládat totéž u druhé strany. Obskakování tedy ani náhodou, uvaření kafe a donesení piva unavenému parťákovi téměř kdykoli. Pokud by někdo očekával full servis, byl by trpce zklamán. Kupodivu tohle, ač se to nezdá, má větší šanci na úspěch než model "hospodyňka s teplou večeří a nahřátýma bačkorama, úzkostlivě se strachující, aby mužíčka neobtěžovala svými starostmi a která, než po něm bude nedejbože něco chtít, stráví několik dní diplomatickými tanečky. Nepodceňujme ty chlapy, oni až zas takoví chudáci nejsou. červen 17, 2008 20:39 Petronilo : bb ad soužití na psí knížku - ovšemže papír nezaručí nic, dotlačit nikoho nikam nemusíš, rituály měly svůj význam v historii a mají ho dodnes, smyslem obřadu (nejen svatebního) je potvrdit, zvýraznit, zdůraznit - a obřad není to, že si dva vymění prstýnky z pouti a sednou si k sedmičce červeného, no a i ta právní stránka věci (což je jen další obřad a rituál) má svůj význam - když se někomu splaší ty hormony a vyletěl by z hnízda za novým štěstím a láskou, tak bez glejtu to udělá raz dva, s glejtem taky, ale často, přečasto, častěji než bez glejtu, se stává, že se vrátí, a to nejen formálně, prostě ty obřady v nás něco stvrdí, ta tradice je v nás pevně zakořeněná, vnímáme to jako pouto a když to pouto máme trhat i na papíře, začnou se vybavovat vzpomínky, je těžké psát dohody o dělení chaty, kde se prvně milovali, dohody kdo bude mít Lucinku a kdo Tomáška...a často to nový štěstí mezitím vyšumí, dotyčný manžel-ka se uklidní a vrátí k rodinnému krbu. O tom tě nepřesvědčuju :-) to je fakt, tak to prostě v praxi chodí. A nejsou to žádné okovy, protože kdo chce a je přesvědčen, tak se prostě trhne, málokdo táhne tu káru dál proti své vůli. Ale kdo jen tak nějak poletuje mimo sebe a neví čí je, tak ten glejt funguje jako kotva, co ho ukotví zpět. Ad biologické hodiny a pardon, ale ve třiceti? když má na dítě ještě zhruba aspoň dvanáct let času? - jo, medicína umí zázraky, ale mít dítě před přechodem je docela zápřah a učit dítě na kole, když tě zmáhají návaly a hormonální nerovnováha, na promoci potomka dorazit s pamperskami nebo s berlema není to pravé ořechové Takže ano, když se to v mládí nepodařilo, ať má žena šanci i v pozdějším věku, ale chápejme to jako výjimečný, až nouzový stav, ne jako normální a přirozený běh věcí. A už vůbec neplatí "aspoň" 12 let. Plodnost se snižuje, riziko zdravotních komplikací u matky i dítěte se velmi, velmi zvyšuje. Mezi matkami nad 30 je spousta rizikových, těhotné 40ky jsou z lékařského hlediska vesměs rizikové. Ostatně, můj partner se narodil 46letému otci a 45leté matce, poslední ze 4 sourozenců, a byli mu spíš prarodiči než rodiči, funkci rodičů převzala nejstarší sestra a prostřední bratr. Ad obskakování chlapa - no já myslím, že na začátku vztahu se tak nějak obskakují navzájem, v rámci svých přirozeností, a později se to nějak vyvrbí podle výchovy a zvyklostí a přizpůsobivosti. Co je pro tebe full servis, je pro jiného standard, co je pro někoho standard, je pro jiného zanedbání povinné péče :-) Teplé večeře ocení každý. I já :-)) červen 17, 2008 21:56 bb, : Petronila víš, já si myslím, že "poletovat kolem sebe a nevědět čí jsem" je výsadou puberty, nikoli dospělých zralých lidí. Lucinka a Tomášek jsou IMHO větším závazkem než ten papír. S těmi tradicemi mluv prosím za sebe, já to tak necítím. Tedy ten zásadní rozdíl mezi spolužitím na psí knížku a manželstvím. Já jsem třeba cítila závazek vůči svému nynějšímu manželovi po celou dobu, kdy jsme spolu "jen" chodili a bydleli, ale stejný závazek podle statistik necítí 60 % párů, které na to ten glejt mají. Jakápak tedy tradice? To s těmi potížemi s dětmi po třicítce je IMHO značně přehnané. Mám dost kamarádek, které po té třicítce otěhotněly, a žádná z nich neměla problémy ani s otěhotněním, ani se zdravím svých dětí (ťuk, ťuk). A já zaplaťpánbu taky ne. Možná to taky souvisí s tím, že když do sebe někdo cpe 20 let hormonální antikoncepci, podepíše se to na plodnosti víc, než když to nedělá. S tím rizikem třeba Downa máš pravdu, že se dramaticky zvyšuje, ovšem je třeba vidět, o jaké hodnoty se jedná - jestliže v devětadvaceti se jedná o nějakých 0,1 procenta, v devětatřiceti už je to - ó hrůzo - celých 0,8 procenta (tedy jestli dobře počítám, tak sedmkrát víc) a ve 49 necelá čtyři procenta. Navíc se ve věku nad 35 provádí takový screening, že šance tohle zachytit je větší než u těch mladších, kde se na to tolik nedbá. Jestli máš ve 40 dítě, tak Ti na jeho promoci bude zhruba čtyřiašedesát, a to většina lidí ještě pampersky nenosí (taky se pravda toho nemusí dožít, ale tu jistotu nemáme nikdo). Dneska se lidé dožívají mnohem vyššího věku v mnohem větší tělesné i duševní svěžesti. Takže na tom absolutně nic negativního nevidím. červen 17, 2008 22:23 Do týhle diskuse jsem neměl čas ani chuť : Krakonoš (protože jak čtu takový to MY a ONI, jdu radši dělat něco užitečnýho), ale kvůli Petronile musím aspoň: DÍKY! červen 17, 2008 22:28 Krakonoši, : Petronila není zač. Nevím, co konkrétně jsi měl na mysli, ale mně se taky ježí chlupy, když jsou chlapi považováni málem za jiný živočišný druh a vymýšlejí se různé "vyfikundace", jak na ně, které z velké části nakonec stejně nefungujou. Já myslím, že koneckonců zas až tak jiní nejsme červen 17, 2008 22:58 Petronilo : bb za sebe mluvím vždy, předpokládám, že ani ty tu neděláš mluvčího někomu jinému. To, co říkáš a píšeš, jsou teorie, nebo prostě tvé názory. Hezké a rozumně znějící, také je mám. Realita BOHUŽEL vypadá jinak. Ty naše teorie fungují jen tam, kde probíhá vše bez větších problémů a celkem normálně. Čili když se sejdou ti rozumní, zralí partneři, kteří cítí zodpovědnost ke svým dětem a upřednostňují je před svými osobními zájmy, a taky jsou zdraví, svěží a fit do pozdního věku. Ve chvíli, kdy dojde na problémy, teorie končí a nastupuje tvrdá praxe. Opakuji, nepřesvědčuji tě, ostatně, kdybych soudila jen ze své vlastní zkušenosti, tak budu ty teorie považovat za platné též. Jenže to chodí jinak. I zralí rodiče se najednou rozkolísali a to, že se kdysi milovali a obřadně to završili, je může - právě pokud jsou zralí - posílit v tom, aby to kolísání ustáli. Že je někdo zralý neznamená, že se nedopustí chyb, nezamiluje se jinde, neselže, nezakolísá. Ale že se s tím vším zrale vypořádá. Člověk, který je zralý, přesvědčený o svém vztahu, o tom, že našel životního partnera, současně dodržuje jiné tradice jako jsou oslavy narození dítěte, svátky, narozeniny, velikonoce, vánoce, nebo dokonce u nás nově Valentýn apod., nemá problém s tradicí svatebního obřadu, naopak. Na mě třeba člověk nad 30, který plánuje založit rodinu se svým partnerem, prožívá s ním všechny ty tradice, dárečkuje Valentýna a přitom odmítá svatbu jako cosi formálního a přežitého, mi přijde až mírně pokrytecký, buď si nechává zadní vrátka, nebo je to pozér. Lucinka s Tomáškem často nemají vysoko do žlabu jen proto, že rodiče měli ten glejt. Maminka, co porodila ve 45, je ve 49 na hadry s páteří, těhotenství, porod, hormonální změny s tím související dají zabrat i mladšímu organismu, jí se k tomu přidají hormonální změny menopauzy, to všechno a dítě, které je dnes zcela běžně hyperaktivní, alergické, astmatické, potřebuje logopeda, rovnátka a brýle, ji vyčerpává. Moje známá, výborná právnička, má ve 41 první, dvouletou holčičku, a už teď má obavy z toho, co bude za 10 let, jak to zvládne. Je sice šťastná, že ji má, ale mrzí ji,že až tak pozdě. Ano, říká pozdě. Všichni prostě nemají nadprůměrnou kondici a medicína není všemocná a rozhodně si neporadí s vitalitou a duševní kondicí. Ty pampersky byla nadsázka k pousmání, dosaď zánět žil, parodontózu, zbytněnou prostatu, ztrátu energie, sklerozu, to je jedno. Děti, a starších rodičů zcela pravidelně, nastupují do ZŠ v 7 letech. Vyjdou v 16. 4 roky gympl, 6 let vysoká, na promoci je jim 25-27. Maminka co porodila ve 43-45 má 70-72. Pokud si díte do 40 užije života, kariéry, cestování a trochu se finančně zabezpečí, děti si pořídí taky po 40, bude mít ve 45 v péči malé dítě a staré rodiče. Můžu ti říct, že starat se o 86letého dědečka totálně paralyzovaného mrtvicí po dobu pouhých tří neděl byl záhul i pro 4 dospělé chlapy, jeho syny, nevím jak by to zvládal jeden sám a k tomu péči o malé dítě na rodičovské dovolené (druhý rodič vydělávající). Když jsem mluvila o zdravotním riziku u dětí narozených rodičů v pozdním věku, nemyslela jsem zrovna Downa. Když už jsme u downa, teorie o nádherných dětech s downem posílám do kopru. Děti jsou nádherné do 5, 10 let, pak začnou potíže s dospíváním, 30leté dítě s downem a 70letá matka. Teoreticky by mohla využít péče nějakého zařízení, např. týdenního stacionáře a já nevím čeho ještě, ale..to jsem zase u těch teorií. červen 17, 2008 23:54 ... : bb na vyfikundace na chlapy teda rozhodně nejsem stavěná, ani to nějak asi nepotřebuju nebo o tom zatím nevím :-) ale Daniely článek o divadýlku na chlapy nebyl, že? červen 17, 2008 23:56 bb, : Petronila vidím trochu rozdíl v tom, že zatímco já své názory prezentuji jako své názory, Ty své názory prezentuješ prostě jako realitu, přes kterou nejede vlak. Já tam, nezlob se, vidím klišé na klišé "dítě, které je dnes zcela běžně hyperaktivní, alergické, astmatické, potřebuje logopeda, rovnátka a brýle" (to jsme tedy národ pěkných kriplíků ), ve skutečnosti málokdo má tyhle vady všechny najednou) "Děti, a starších rodičů zcela pravidelně, nastupují do ZŠ v 7 letech" (proboha, jak jsi na tohle přišla? je snad nějaká statistika, v kolika letech nastupují do školy děti starších rodičů??). Starat se o starého nemohoucího člověka je záhul v jakémkoli věku. Bohužel. Downův syndrom se dneska řeší většinou radikálně - potratem. A jak jsem řekla, screening u žen nad 35 let se dělá takový, že DS se odhalí skoro vždycky. Takže ač je to paradoxní, větší šance downíka je u mladších matek, kde se to až tolik nehlídá. To, že někdo lituje, že si děti pořídil pozdě, je možné, jiní zase litují, že si je pořídili moc brzy. Já proboha nechci propagovat mateřství v pozdnějším věku za každou cenu, jen ho trochu oddémonizovat po tom, co jsi o něm psala Ty. Ty vyfikundace jsem neviděla ani tak v tom článku, ale v některých komentářích. Třeba v tom Danielině "být slušná a myslet si něco o zadeli". červen 18, 2008 00:24 bb : Petronila když tak o tom přemýšlím, napadá mě, proč mi vlastně vadí líčení mateřství po třicítce v tak černých barvách. Protože když to jinak třeba docela rozumná holka uslyší, už vidím, jak uvažuje tímhle směrem - když budu ve třiceti žít s partnerem na psí knížku, tak on mě pravděpodobně opustí. Když se do 30 nevdám a nepořídím si děti, tak už bude pozdě, protože pak budu stará, utahaná, budu mít problém s početím, narodí se mi poškozené dítě, na jehož výchovu nebudu stačit. Tudíž musím nasadit všechny páky, abych si našla nějakého chlapa a uzavřela s ním manželství TEĎ HNED, protože mi už je sedm- osm- devětadvacet. Jedno že si navzájem nevyhovujeme, nad tím se přimhouří oko, jen abych už měla to dítě. Takže výsledek je, že sice má dítě v biologicky vhodnější době, ale kvůli své panice ho počala s nevhodným otcem a zadělala jim všem do budoucna na hoooodně velké problémy. Proto pokládám za svou povinnost říct, že problémy sice nastat MOHOU, ale zdaleka NEMUSÍ, a že v takhle zásadních věcech je velmi špatné zpanikařit a nějaké rozhodnutí uspěchat, aby náhodou nebylo pozdě. To se raději smířit s možností, že žádná rodina a děti možná nebudou. Člověk, který je v pohodě, si ostatně partnera najde mnohem snáz než ten, kdo v křeči "tlačí na pilu" a pánové mi snad potvrdí, jak odpuzující dokáže být slečna, kterou "posedlo vdávadlo". červen 18, 2008 00:49 ... : bb s tím se samozřejmě nedá než souhlasit pokud už musí volit, tak stejně asi bez ohledu na věk volí podle toho, co je pro ni v ten čas volby důležitější,zda mít partnera nebo dítě, než podle rozumného bilancování pro a proti červen 18, 2008 00:58 bb : Petronila to si až tak docela nemyslím. Zapomněla jsi - a to je škoda - ještě na třetí možnost. Nemít partnera ani dítě (pokud se ukazuje, že partner není perspektivní), ale mít svatý pokoj, případně potenciál do dalšího vztahu. Pokud si tam nechá bez trpkosti a křeče otevřenou i možnost zůstat single a bezdětná, paradoxně značně zvyšuje svou šanci získat partnera, který jí bude stát za to. Protože nebude tlačit na pilu, bude víc v pohodě a to potenciální partnery přitahuje mnohem víc, než zoufalkyně, která má místo obou očí hlasitě tikající ciferníčky biologických hodin. červen 18, 2008 01:25 dostala jsme se ke kompu až teď : wendy ale bb to řekla i za mě. Teorie a praxe jsou občas odlišné, lidé jsou různí. Šťastná žena, která po x letech manželství nemusí být ani trochu diplomat. To není nic o podceňování, oblbování, ono to prostě tak funguje. Já taky nejsem stavěná na slepičí politiku, nedovedu omdlévat při každém mužem zatlučeném hřebíku - ber to prosím jako ilustraci, mírnou nadsázku Petronil, ale ty chudinky nemohoucí jsou většinou mužem hýčkané. Nemám z toho radost, ale tak to bohužel funguje. Většinou. A pod ten poslední příspěvek puntíkované bych se taky podepsala. A fakt nemám nic proti mužům jako proti druhu... bb - možná jsem to napsala taky dost kategoricky, ale chtěla jsem tím hlavně vyjádřit tu skutečnost, že muž nemá rád dlouhé kecy okolo všeho, nýbrž vyjádřit se stručně a jasně. Nejsem doma žádná semetrika, ale když něco opravdu potřebuju co možná nejdříve, dělám to tak. Jistě ne při fotbale, spí na gauči nebo když má sluchátka na uších a vysílá. Všechno chce cit. Takže tak. červen 18, 2008 07:39 Petronilo, pod to, co napsala Bb se mohu podepsat. : Myška Vidím to stejně. Je mi čtyřicet, a na první dítě bych se rozhodně necítila. Popravdě ani na třetí (dvě děti mám). Jistěže je tak pozdní první mateřství možné, ale je vhodné?? Jednak vyšetření v těhotenství všechny vady nezachytí, a s vyšším věkem rodičky rizika strmě stoupají. Dále bych se tedy opravdu zamyslela nad tím, jakou šanci mám dožít se samostatnosti svého dítěte. V dnešní době, ve které se sice relativně věk prodlužuje, ale stoupá riziko zhoubných nádorů, mrtvic, infarktů, bych měla strach do toho jít. A nemuselo by dojít ani k nejhoršímu, stačí mrtvice, která Tě upoutá na lůžko, a učíš se nejen mluvit, ale udržovat čistotu, jíst, atd. S věkem riziko různých onemocnění stoupá. Ani netušíš, jak jsem ráda, že moje děti jsou ve věku, kdy by se o sebe postaraly, a uživily by se. Dodává mi to klidu. Navrhuješ smířit se s tím, že pokud nenajde žena toho nej partnera, odpískat, tedy nemít, i dítě. Ale ty zmiňované biologické hodiny tikají a nedají pokoj, a touha po dítěti je strašně silná. Některé ženy to řeší i "dárcovstvím spermatu", a o dítě se starají samy. A to jestli bude "zoufalkyně, která má místo obou očí hlasitě tikající ciferníčky biologických hodin", až tak moc nelze ovlivnit. červen 18, 2008 07:48 bb, Petronillo : Perda bb - cením si toho proto, že když se s "návodem" ženský jak na chlapa ztotožňuje i chlap, tak to asi nejsou zase až takové blbosti a jsem ráda, že jsem si ty životní kopance vysvětlila správně. Nic víc v tom nehledej. Petronillo - já nemluvím o holkách 27, 28, 29 let. Já mluvím holkách 32,33,35. To je o pět let později a v mém okolí jsem výjimkou, protože se mi podařilo otěhotnět do dvou měsíců. Mám kolem sebe ale mnoho mých vrstevnic, které nemůžou otěhotnět, nedaří se ani umělé, případně o to přijdou ve 4., 5. měsíci. Víš, a pak čas letí jinak, rok uteče jak voda a pořád nic. Je to děsně smutné, ti lidi mají "všechno", ale nemají to, co dělá rodinu rodinou. Z holek, které do mateřství šly před třicítkou (nechci se motat kolem magické 30ky, takže třeba před 29. rokem), tak z nich neměla problém ani jedna, pokud vím, všechny byly do půl roku v tom. Takže mě nikdo nepřesvědčí, že ve třiceti mají ty holky 12 let času. Nemají. A pokud mateřské pudy necítí ani ve 40, tak děti mít prostě nemají. Mít děti není povinnost. Děti by měli mít lidi, kteří je chtějí. červen 18, 2008 08:16 Glejt : David S tím glejtem je to hodně individuální. Pro někoho je to cár papíru, který ničemu nezabrání, pro jiného je to závazek, důvod, proč se snažit o vztah pečovat víc, než o nějaký "nezávazný" život na psí knížku. Je to především symbol - a síla i prokletí symbolů je v tom, že samy o sobě moc neznamenají, význam jim dáváme až my sami. A je to taky slib a jsou lidé, kteří berou sliby vážně. Neopomínal bych taky praktickou stránku věci - pokud partner skončí v nemocnici, nebudete mít problém s informacemi a přístupem k němu, pokud zemře, nebudete z hlediska práva úplně cizími lidmi, nýbrž nejbližšími pozůstalými se všemi důsledky. Mě osobně hodně štvalo, že jsem byl všude představován jako "přítel", připadal jsem si jako jen jeden z mnoha kamarádů červen 18, 2008 08:18 Davide : Perda máš pravdu. Další důvod - mám panímámu dlouhodobě v nemocnici. Jako přítelkyně jejího syna bych se o jejím zdravotním stavu nedozvěděla nic, přestože se o ni staráme spolu a do nemocnice chodím především já, protože manžel je často pryč. Jako snacha jsem v úplně jiné pozici. Jinak k manuálu pro chlapy - jsem úplně vyčerpaná, nic už mě nenapadá. Co Ty? Nepředáme to Kudlance? červen 18, 2008 08:28 Tak tak, : wendy manželství není jen láska, ale i věci ryze praktické. Mikdy nevíte, co se může stát, je to určitý model a nic lepšího lidi zatím nevymysleli... červen 18, 2008 09:35 no něco na tom je Davide : alena puntíkovaná pokud skončíš ve špitále - tak ti kámošku nikdo k tobě nepustí - no lépe řečeno, zatím jsem nezažila, že by mě někdo někam nepustil - i k nepříbuznejm lidem - ale rozhodně se s dotyčnou nebude doktor bavit o tvém zdravotním stavu. Zemřeš-li pak, pak ji tví příbuzní jednoduše vypakují druhý den z tvého bytu. Nebyla manželka - bude moci být ráda, když jí povolej, aby si odnesla své věci. Tohle se stalo dceří mé kamarádky. Taky na lásku žádný papír nepotřebovali. Koupíli si spolu byt, protože ona je těhotná (to se odehrává v těchto dnech), půlčka byla psána na něj, neb ona měla jít na mateřskou.Když jel domů z práce na kole - porazil ho vožralej řidič. Den po pohřbu šla holka domů, už měla vyměněnej zámek a spakovaný věci. Tchýně briskně doplatila půjčku a byt byl její. Syn byl taky její a byl svobodnej a bez závazků - oficielně. Takže holka měla smůlu. Teď ta holka bude mít problémy s dokazováním otcovství, aby po něm dostala aspoň sirotčí důchod pro dítě. Vdovskej nedostane...nebyla manželka. Přestože si zažízení bytu a podobně kupovali spolu, nedostala z toho ani lžičku na kafe. Bylo to v bytě , kterej patřil synovi, jehož jediným dědicem jsou rodiče. O nároku dítěte na dědictví lze diskutovat až poté, co se toto narodí a je nutno prokázat synovo otcovství. No hlavně, že byli svobodný jako ptactvo nebeské a nějaký papíry je nezajímaly - jinak svatební obřad existuje a je dodržován i v těch nejprimitivnějších kmenech zapadlých v džungli. Asi ty lidi vědí proč. červen 18, 2008 09:54 Wendy, : Petronila ale určitá míra diplomacie je proboha předpokladem každého dlouhodobějšího vztahu. KAŽDÉHO. I přátelského, i rodinného. A diplomat musí být i ten chlap - asi by se nám nelíbilo, kdyby nám po x letech vztahu sdělil - drahá, máš pr*l jako pincgavskej valach, dělej s tím něco. To, co uvádíte jako "diplomacii" - tj.nehustit do partnera pod tlakem problémy, když vidím, že je unavený, poděkovat mu i za zatlučení hřebíku, který umím zatlouct taky - nepokládám za žádnou diplomacii, ale naprostou samozřejmost. Neměli bychom zapomínat, že partner není automat na naše uspokojení, ale živý člověk, s nímž se zatraceně vyplatí pěstovat si dobré vztahy. Perdo - manuál pro chlapy - při vší úctě myslím, že nic takového neexistuje, stejně jako manuál pro ženské. Viděla bych jako univerzální pravidlo pro obě pohlaví v každém momentu si uvědomovat, že ten druhý je taky člověk, má své pocity a potřeby zrovna jako já, a občas se zamyslet nad tím, zda bych se cítila dobře, kdyby mi on dělal to, co já jemu. A oboustranná komunikace s určitými pravidly, nenechávat věci "zapouzdřit" ani vyhnít. Davide - glejt je určitě mnohem lepší z hlediska, abych tak řekla, komunikace s vnějškem (špitály, školy). Ale tu vnitřní náplň mu stejně musíme dát sami, jako u toho partnerství "jen" na psí knížku. POkud to neuděláme, můžeme si s ním vytřít... Může to být krásné stvrzení oboustranné vůle, že chceme být spolu (tak jsme to udělali my), ale může to taky být otravné břemeno, které stejně není nezrušitelné. červen 18, 2008 09:55 No, chlap diplomat...nevím : wendy že ti neřekne, že jsi tlustá ? To je fakt jako s tím jiným vztahem, třeba kamarádským. A manžel by to pak taky schytal bez teplých večeří. Ranit bychom neměli zbytečně nikoho. Takže - pěstujme si dobré vztahy. A pěstování je umění. červen 18, 2008 10:03 Petronilo : Perda přijdeš mi nějaká nastartovaná, jako bys nečetla to všechno před tím. Čteš selektivně, nediskutuješ, ale stíráš. Mohla bych Ti zasmečovat zpátky a začít se tady s Tebou handrkovat a dokazovat co kdo kdy napsal. Nebudu to dělat, věřím, že máš jen špatný den. Howgh. červen 18, 2008 10:15 wendy, : bb souhlasím, taky kolem praktických záležitostí netancuju tanečky. Musí to odsejpat a fungovat, abychom se tím nemuseli dlouho zabývat. Jsem rázná, celkem rychle se zorientuju v různých situacích, brzy najdu řešení a organizuju postup jak dosáhnout cíle. Takže jsem občas za generála, ale asi v dobrém, protože posádka vidí,že to funguje a přidá se. Ve chvíli, kdy dojde na technické záležitosti, zkrotnu a poslouchám hlavního inženýra, protože vím,že on ví a absolutně mu důvěřuju. Spolupráce vždycky nese sladší ovoce. červen 18, 2008 10:35 To nese. : wendy a taky věkem se člověk tak nějak zklidní. Kdybys nás s mužem viděla, jak tancujeme kolem záhonů a debatujeme, kam co do tý země nastrkáme, třeba. Na baráku - on naplánuje a vyseká eletkriku, já uklidím ten binec (vzorec "hlavní inženýr"). Dřív jsme se kvůli tomu i porafali... červen 18, 2008 10:45 Perdo, : David Ten manuál bych nechal do zítřka uležet a pak bych ho dal v plen Kudlance a ostatnímu hmyzu. červen 18, 2008 11:01 Ano, my taky chceme plenit... : wendy červen 18, 2008 11:09 Ještě k tomu dítěti po 40 : carie Vídám jednu známou, ta má ve 42 první dítě- chlapečka. Partner se ženit nechce, její kamarádky řeší tak pubertu u svých dětí, její rodiče už umřeli- takže bez babičky i bez dědy, rodina partnera má taky úplně jiný zájmy. Chlapeček je pořád nemocný... Vidím ji s kočárem pořád samotnou. Chodí k psychiatrovi s depkama. Co bude dělat za 10 let? červen 18, 2008 11:18 Přiznám se bez mučení, že už jsem na něj nakukovala : saffron a vypadá dobře (až tak nějak snově...jo, kdyby byly.. ) červen 18, 2008 11:22 Davide : Perda OK. Bohužel Tě v tom nechám samotného, od zítřka si beru dovolenou a budu mimo jiné i bez sítě (za to s manželem, to je dobrá výměna, ne? ). Doufám, že To přežiješ ve zdraví, držím palce. červen 18, 2008 12:49 saffron : Perda díky i za Davida. Než se odtud na nějakou dobu ztratím a nechám ho v tom samotného, musím na něj prásknout, že je fakt dobrej, určitě víc jak polovina textu je jeho. Klobouk dolů. červen 18, 2008 13:03 Petronilo : bb "Děti, a starších rodičů zcela pravidelně, nastupují do ZŠ v 7 letech" (proboha, jak jsi na tohle přišla? je snad nějaká statistika, v kolika letech nastupují do školy děti starších rodičů??). Nevím,možná je,možná není. Co vím je to,kolik dětí u zápisu do školy u nás dostalo odklad - a starší rodiče žádají o odklad častěji, snad protože nejsou tak ambiciozní,chtějí si užít malého jediného co nejdéle, taky proto,že dítě se narodilo často předčasně,není zralé, je marodivé, potřebuje dotáhnout logopedii aj. červen 18, 2008 13:38 ... : bb zatímco já své názory prezentuji jako své názory, Ty své názory prezentuješ prostě jako realitu, přes kterou nejede vlak Vlak přes to jede, např.v podobě té vyspělé medicíny, nemocnice nakupují hromadně inkubátory a jiná zařízení, protože rodí silná generace matek nad 33 a jejich děti to prostě potřebují častěji. Své názory prezentuji jako názory podložené zkušenostmi z reality Jistěže jsou stopro zdravé děti starších matek,viz můj muž:-) U něj hrají roli geny, zdravé prostředí,strava bez chemie do 30. červen 18, 2008 13:46 ... : bb 100 plus 1 komentář ! červen 18, 2008 13:48 Jéje, já mám takovou radost... : d@niela Perďucho, Davide, byl to úžasnej nápad. Dívla jsem se... A klobouk dolů, je to super. Dám to zítra se slavobránou jako MANUÁL, OK. Myslím, že tohle je fakt báječné věc, jak jsi to, Davídku, udělal. A jako vždy: podej kudle prst, ukousne ti rovnou hlavu: Myslím, že by se některé zajímavé problémy, náměty, takhle daly řešit častěji... Nemyslím nějak extra často, ale společná práce - to je prostě super věc... A Perdo, krásnou dovolenou! červen 18, 2008 13:49 Je to fakt dobrý, : Míša šíša ale tak trochu sci-fi červen 18, 2008 13:58 ještě k tomu "pozdnímu" nástupu dětí do školy: : d@niela myslím, že psát v souvislosti s pozdějším nástupem dítěte do školy o menší ambicióznosti rodičů, je omyl, milá bb. Protože naopak dítě, které nastoupí později, je zralejší a má podstatně větší možnosti. Bohužel, měla jsem s tím sama velkou a velice nepříjemnou zkušenost: Nastoupila jsem do školy v pěti, protože jsem byla velmi zdravá, šikovná holčička, která už psala, četla a počítala asi na úrovni druhé třídy. Fajn. Škola byla pro mne hrou, všechno bylo super, až do prosince druhé třídy, kdy jsem vážně onemocněla (dětská obrna) a z nemocnice (a do školy) se vrátila až koncem května následujícího roku. Maminka (bohužel) tenkrát dala na mě, na moje uřvaný scény, že chci ve "svý" třídě zůstat, že nechci "opakovat". Nevím jak teď, ale tenkrát bylo opakování šílená ostuda, byli to prostě propadlíci, atd. Kdyby mi to asi maminka nějak víc vysvětlila, kdyby mě umluvila - cokoliv, bylo by to určitě fajn. Ale takhle jsem pak měla s učením velký potíže. Známky jsem měla sice prima, do konce ZŠ jsem měla jen dvakrát trojku, ale bylo to tím, že jsem byla vždycky šíleně ambiciózní. Hloupost... Když si teď zpětně vzpomínám, na to úděsný učení... Hodně jsem byla i nemocná (zápaly plic, anginy, neštovice - samý luxusní nemoci), takže to fakt nestálo za nic. Osud se pak opakoval s mým synem, který je lednový. Taky uměl číst, psát atd., ale rozhodně jsem odmítla ho dát do školy v oněch 5,5 letech. Nechtěla jsem mu dát do začátků podobný handicap, co jsem měla já. červen 18, 2008 14:04 Já jsem byla středně stará matka, : wendy ovšem na tehdejší dobu přestárlá matka. Jako dítě ze čtivé rodiny uměl Michal taky číst, když šel do školy a zaplať pánbůh za to. Protože kdybychom se museli od 1. třídy učit číst a ještě PSÁT, tak bych ho asi zabila. červen 18, 2008 14:16 Milá bíbí, musím oponovat : Vodoměrka k tomu, co píšeš ohledně starších matek a zdravotních problémů... asi bys měla kouknout na nějaké těhulkovské weby a diskuze a zjistila bys, že zdravotní problémy a předčasné porody mají stejnou měrou i mladé maminky nad dvacet let a že rozhodně děti starších matek nechodí do školy později. No a co se například mé skorotchýně týká, tak by tě asi za ty názory ukamenovala... je jí přes padesát, kondici má lepší než lecjaká dvacítka a o tom, že by na promoci své dcery šla s pamperskama a o berlích, ani neuvažuje... takže tentokrát se s tvými názory nemůžu ani trochu ztotožnit... navíc si rozhodně nemyslím, že by maminky po třicítce byly tak děsně na odpis... je to jen a jen o tom, jak se kdo cítí a co pro sebe dělá. červen 18, 2008 14:41 Míšo šíšo : Perda no jasně že to je sci-fi. Ale to je návod třeba na mikrovlnku taky. červen 18, 2008 14:43 Perdo, : Petronila třeba zrovna ty Tvoje zásady mi připadají úplně OK a vcelku k nim nemám co dodat. Hodně mě ale nadzvedly ty řeči o biologických hodinách a věcech s tím spojených, protože sama na své generaci vidím obrovský posun ve společenském povědomí a to, že to povědomí je často úplně scestné. Když mi bylo tak 16, tak holka, která se na vesnici nevdala do 20, byla podezřelá, že je "divná" a od nějakých 24 se jí už držela nálepka staré panny. Takže děvčata se do toho vrhala po hlavě, aby náhodou nezůstala na ocet - výsledek často byl sice několik dětí v biologicky nejvhodnějším věku, ale zato rozvod nebo těžké problémy v manželství. Dneska, když se holka chce ve 24 vdávat a chce děti, tak zas často poslouchá řeči okolí "co blbneš vždyť sis nic neužila, to musíš?" Takže mezi lidem obecným panuje v tomhle směru spooooousta pověr, které považuji za vyloženě škodlivé. Stejně tak jako o partnerském soužití. Pár jich tady zaznělo, tak jsem asi byla trochu ostřejší. Ale doufám, že jsem nepřekročila pravidla slušnosti ;-)) Ta 42 letá holka - pardon, ale není problém spíš v ní? Je takový problém najít si nějakou kamarádku spolumaminu klidně i o deset nebo víc let? Mateřství sbližuje ;-)) červen 18, 2008 15:03 pardon, : Petronila o deset nebo víc let MLADŠÍ, samozřejmě červen 18, 2008 15:04 Vodoměrko, : Petronila přesně tak! červen 18, 2008 15:18 Petronilo : Perda souhlasím, napsalas to dobře. Na jednu stranu holka, která chce ve 24 rodinu, je pro své okolí divná. Já byla taky, v té době jsem měla supr kluka, chtěla jsem si ho vzít a mít s ním děti. Přišlo mi, že není důvod to nedělat - milovali jsme se, měli jsme vystudováno, práci, bydleli jsme a vůbec mě netankovalo, že jsem ještě nebyla na Maledivách. No, nějak se to potom zvrtlo, rozešli jsme se. Dneska si myslím, že to bylo "přechozený", utekla jsem mu, když mě konečně požádal o ruku - už tomu dávno chyběl ten oheň a já si uvědomila, že se nechci vdávat jen proto, že se to teď hodí ("první dovolená v Jugoslávii"). Pak následovalo hledání, ještě jeden vážnější karambol, který taky ubral nějaký ten čas, no a v 29ti jsem naopak začínala odrážet otázky, kdy se tedy jako budu vdávat. Jenže ono nějak nebylo za koho a ještě to chvíli trvalo. Chce se říct, že vše dobře dopadlo (klepu na dřevo), ale nemuselo to tak být. Mám kolem sebe několik holek mého věku, kde k tomu happy endu chybí dítě. A chybí moc, protože se to nedaří, a čím víc se chce, tím je to horší. Je to trápení, některé ty vztahy se potom rozpadají, a ty holky nemají nakonec vůbec nic. Je jim 35 , jsou samy a s blikajícím majáčkem v hlavě "jsem nemožná, neumím otěhotnět". Děs. Je to těžký rozhodování, všechno má svá pro i proti. Lidi by se měli řídit sebou, ne tím, co říká okolí, ale to umí málokdo a těsně přes dvacet bych řekla, že snad nikdo. červen 18, 2008 15:52 Dobře píšete : wendy dalo by se to shrnout tak, že když holka mezi 17 a 40 dobře otěhotní s tím pravým, je to to pravé ořechové. A je-li ještě schopná šílet nadšením nad manželovým zatloukáním hřebíků a naučí se sama vynášet koš, je manželství zachováno ! červen 18, 2008 16:07 ... : Vodoměrka Jo, Wendy, ono je nejlepší, když se dají dohromady dva lidi, je jim tak akorát, ani málo, ani moc, rozumí si a jsou schopni se domluvit a udělat, co je třeba a umí se navzájem pochválit, poděkovat, mají se rádi a je jim spolu fajn a mají společné zájmy a témata k rozhovorům a pak je manželství (nebo partnerství) zachráněno. Jak prosté, drahý Watsone! červen 18, 2008 16:37 ... : Vodoměrka Zapomněla jsem na smajlíky. červen 18, 2008 16:38 Vše geniální bývá prosté ! : wendy Loučím se a odcházím na pivo. Zdar ! A smajlík : červen 18, 2008 16:52 No jak to tak čtu.... : saffron moc nepíšu, protože válčím s časem, ale nakukuju, kam se to posunulo. Je to hodně o mě - 30 mi je, správný chlap nikde, děti nikde a otázky na toto téma (jak popisuje Perda) a nenápadný nátlak od rodičů, kteří už by chtěli hojdat vnoučky, na mě číhají za každým rohem (a nesnáším je zrovna dobře, protože jsou často hloupé až zraňující).Ten poslední komentář od Wendy je nádherný,jemonže tyhle věci nejsou moc ovlivnitelné vůlí a chtěním. Škoda, že se správný chlap a potažmo dítě nechytá jak kapénkové infekce....pak by nebylo co řešit . červen 18, 2008 16:55 Několik věcí mě tu zaráží. : Krakonoš Tak třeba se tu div nefluše na matky starší 30, jak jsou nemocný, neplodný a jánevimjak ještě vadný, což jsou tak nebetyčný předsudky, že to snad ani nejni možný. Jednak dobrou životosprávou (ale to fakt nejsou ty karboše z mletýho masa ) se dá dosáhnout i ve 30 zdravotního stavu (včetně ženských orgánů), o jakým se leckerý 20 před dvěma desetiletíma ani nesnilo a za druhý nikdo nenapsal, a to se fakt moc divím, že nemožnost otěhotnět začíná bejt stále víc a víc spojený s mužskou neplodností, takže to vypadá, že tikající biologický hodiny v očíčkách máme tak nějak rovnoprávně všichni. Ale je tak nějak jednodušší hodit tu na tu nezodpovědnou nánu, co si dovolila nevlízt ve třiceti ještě pod čepec, žeano, nejlíp s prvním dementem, ale hlavně proboha VČAS. Pak se taky nestačím divit nad despektem vyjádřeným vůči dětem, který šly do 1. třídy v 7 letech. Mí dva potomci jsou oba hodně bystrý, takže četli už v předškolním věku. Jeden šel v 6 (nemohla se dočkat), druhej v 7 - bavila ho školka. Tloukl jsem se do hlavy, že jsem tý malý šestiletý ten nápad víc nerozmluvil, první třída bylo hlavně ze začátku doslova peklo, každej den ubrečená nad úkolama, který nestíhala, jemná motorika nevyzrálá, inteligence je v tu chvíli úplně k prdu. S klukem, kterej není až takovej ambiciózní študent jako ona, to byla naprostá pohoda, jen proto, že byl v 1. třídě o rok starší. Ze svý osobní zkušenosti a zkušenosti mejch přátel vidím, že 7 let je tak akorát, rozhodně ne pozdě. A hlavně nechápu, proč je zrovna věk nástupu do ZŠ pro někoho tak důležitej, že s tím musí šermovat v diskusi na netu jako kordem? Takže suma sumárum, podle mě se vyplatí počkat na vhodnýho partnera a né se řídit "hodinama", zvlášť, když ani tak nejde vo hodiny, jako vo debilní kecy vokolí, žejo. červen 18, 2008 20:05 Vodoměrko, Wendy, : Petronila hezkýýýý Perdo a Saffron, "za mě" byla divná ta, která v těch 24 ještě rodinu neměla. No a já jsem do 24 let s nikým nechodila ani nikoho nehledala, měla jsem školu, koníčky, práci a byla jsem spokojená. Z dnešního pohledu to zas vypadá jinak, ale tehdy do mě okolí rýpalo jako do Saffron, protože moje vrstevnice byly už většinou vdané a měly jedno až dvě děti. Pak jsem začala chodit s klukem, u kterého prvního jsem měla pocit, že nám spolu bude dobře (a zpětně jsem moc ráda, že jsem se "nevyčerpávala" vztahy, ve kterých bych ten pocit neměla). Pak jsme spolu žili pár let na "psí knížku", aniž bych měla jakýkoli pocit, že by sňatek byl lepší. Nato jsme usoudili, že by nám oběma bylo příjemné oficiálně to potvrdit, pak jsme se vzali a ještě dalších pár let neměli děti, protože jsme ani jeden ještě nechtěli (sport, práce). Pak jsme zase společně usoudili, že by dítko bylo fajn - no a první se povedlo na první pokus, druhé pravda trvalo o něco déle - asi tři měsíce . Stará se tedy rozhodně necítím a pokud jsem z dětí utahaná, moje kamarádky o víc než deset let mladší potvrzují, že jsou utahané zrovna tak. Takže Saffron, já asi nejsem ten úplně pravý rádce, ale z keců okolí si nic nedělej. Já si taky nedělala a vyplatilo se mi to červen 18, 2008 20:31 Krakonoši, : Petronila jooooooo přesně tak červen 18, 2008 20:33 a Krakonoši, ještě : Petronila počkat na vhodného partnera se jednoznačně vyplatí víc, než ztrácet čas vztahy, na kterých nám už od počátku něco nesedí. Vhodného partnera vidím jako optimální variantu, druhá nejlepší je single a ta třetí - nevhodný partner "jen aby nebyl člověk sám" je tak příšerná, že o ní radši ani neuvažovat. Mockrát děkuju za příspěvek, tenhle názor mi připadá velmi rozumný (mimo jiné taky proto, že se shoduje s tím mým ) červen 18, 2008 20:55 nojo, ale jak zjistíš, že zrovna tenhle partner je vhodnej, : alena puntíkovaná když nemáš žádný srovnání? červen 18, 2008 23:12 Aleno, : Petronila třeba tak, že Ti u něho v podstatě nic "nefalíruje"? Že máte podobné názory na podstatné věci a ty nepodstatné jsou takového rázu, že si je jste schopni bez velkého přemáhání tolerovat? Že se nemusíš sama pro sebe pokoušet umlčet žádný vnitřní hlásek, který Ti napovídá, že to či ono Ti zatraceně nesedí? Že se v jeho přítomnosti cítíš volně a ne stísněně? Že Ti fyzicky voní? Mohla bych ještě pokračovat, ale myslím, že tyhle věci jdou poznat i bez srovnávání... Jasně, že seknout se můžeš i tak, ostatně co v životě máme jistého, že ale IMHO si dost podstatně snížíš pravděpodobnost, že se tak stane červen 18, 2008 23:22 ... : bb Co vím je to,kolik dětí u zápisu do školy u nás dostalo odklad - a starší rodiče žádají o odklad častěji, snad protože nejsou tak ambiciozní,chtějí si užít malého jediného co nejdéle, taky proto,že dítě se narodilo často předčasně,není zralé, je marodivé, potřebuje dotáhnout logopedii aj. Psala jsem tedy o tom, jak to vypadá poslední roky u zápisu do ZŠ u nás, ale o "fenoménu" odkládání nástupu do ZŠ se obecně dost mluví a píše, poslední roky. O odklady školní docházky skutečně žádají téměř výhradně starší rodiče, tím myslím rodiče nad třicet. Daniel, když jsem psala o menší ambicióznosti rodičů, nemyslela jsem to pejorativně :-) spíš naopak. Moje první dítě šlo do školy v necelých 6, protože je letní lvíče, potřebovala si ještě hrát, zrát, být dítětem, ve třídě byla nejmladší a nejvíce dětská. Jenže ve 2 letech plynně mluvila, ve 4 strčila do kapsy děti u zápisu do ZŠ, kam jsme se přišli podívat na její sestřenku, no a tak jsme my, hrdí rodič, usoudili, že strčí do kapsy i první třídu. Zbytečně jsme ji potrápili, chuděrku, mohla mít delší dětství. Druhý potomek se nevzrušoval, mluvit začal brzy, ale srozumitelně až ve třech a my byli v klidu, narozen v květnu do školy šel i tak o rok později, aby si užil ještě rok bez povinností. Asi spíš než méně ambiciózní jsem měla napsat zralejší a rozumnější :-) Ale odklad školní docházky vůbec nepovažuju za nějaký problém starších rodičů :-) to jsem jen zmínila při těch výpočtech, kolik bude mamince, až bude její po 40 narozený potomek promovat. Vodoměrko - já vím, že problémy mají i mladé maminky, ale přece jen asi lékaři vědí, proč téměř každou matku nad 35 zařadí do rizikových. Prosím, povšimněte si slůvka téměř :-)) V žádném případě nepovažuji matky nad 30 na odpis. Naopak, podle mě je ideální mít dítě nejdříve ve 25 - 35. Později to už ideální není, to už je pak buď z nouze, nebo je to hazard. Ale to je můj názor, který nikomu nevnucuji, jen z něj asi neustoupím. To s tchýní mě zaujalo, tvá tchýně po padesátce má desetileté dítě? Jak to zvládala v přechodu? To by byla asi první starší matka, kterou znám už s větším dítětem, zatím znám jen pár těch, které mají mrně do 5 let. Znám jen jednu, má bývalá kolegyně, co měla dítě ve 38 a když na mladého přišla puberta, byla vyřízená, protože se u ní po 50ce přihlásily zděděné problémy se srdcem. Jestli je tchýňka v kondici, tak je to fajn a přeju, ať jí ta kondice vydrží ještě nejméně deset let, než se tvůj malý švagr nebo švagrová osamostatní. Ale jinak mám trochu pocit, že vy máte dojem, že brojím proti matkám nad 35. Vůbec ne :-) Jen v tom vidím víc mínusů než plusů a vidím to spíš jako důsledek doby, ve které si lidi chtějí hlavně užívat (vydělávat, cestovat, bavit se, pěstovat hobby), než signál o zralosti společnosti. Mně se to jeví spíš jako příznak rozkladu. I to, že si čím dál víc staříků dopřává, užívá mladé slečny - mně to nevadí jednotlivě, ať si děda užije a slečna potom taky. Vidím v tom jen procest rozkladu celku. Stejně tak mi nepřijde v pořádku, zralé, moudré ani zdravé, když si žena ve středním věku s odrostlými dětmi najde přítele o hodně mladšího a neomezí se na vztah milenecký, ale na prahu čtyřicítky nebo i po si s ním pořídí dítě. Ale zase - vidím to jako signál, že se cosi děje s lidstvem jako takovým, jednotlivce nesoudím, to mi nepřísluší a co je mi taky do toho, jak si ta či ona žije, že. červen 18, 2008 23:58 Krakonoši, : bb tvůj poslední komentář je vzorový příklad toho, jak se cokoli vyřčeného, napsaného, dá vyložit jakkoli nikdo netluče ani do matek nad 30, kdes to tu četl nevím, nikdo netluče ani do dětí, které jdou do školy v 7 - ale to bys musel o přečteném taky trochu přemýšlet a hlavně nevytrhávat z kontextu červen 19, 2008 00:02 bb, : Petronila já jsem z toho měla úplně stejný dojem jako Krakonoš... červen 19, 2008 00:04 ... : bb s těmi mletými karboši jsi mě ale rozesmál :-) U nás je vegetariánem zatím jen syn, jinak nikdo, nicméně kvalitní potraviny bez chemie upřednostňujeme, zdroje si vybíráme, jíme rozhodně podle dnešních měřítek stokrát zdravěji než někteří z našich prarodičů, prastrýců a pratet, nekouříme a alkohol jen s mírou, a stejně se oni dožili 96, 85, 99, v kondici, jakou my asi nebudeme mít v 75. Tak bych to zase na ty doma bez přepáleného tuku upečené bio karbanátky nesváděla. Kvalitní potraviny a omezení masa je jen třešinka na dortu, mnohem víc nás ovlivňuje životní prostředí, jeho dopady na naše zdraví jsou přece mnohem větší než jaké má snězený kousek masa. červen 19, 2008 00:13 Petronilo, : bb tak to co jsem psala Krakonošovi je i pro tebe (a další) ale to může být i tím, že se od původního tématu uteklo hodně daleko a debata postupovala bez připomínání souvislostí červen 19, 2008 00:17 Hehehe, : Krakonoš to je sranda, jak se jinde čílíš, když někdo nepochopí TVOU nadsázku a pak se zasekneš na karboši . Nechceš mě doufám nutit, abych tu vysvětloval nějaký zásady péče o vlastní zdraví a kondici, že ne? Není to tu mateřská školka, kde vo tom děti ještě neslyšely, že ne? červen 19, 2008 01:17 Ale kuš, nikdo tu staré matky nekřižuje : wendy my to s nima jen myslíme dobře (a to někdy bývá nejhorší, že..?) Nejstarší matka na světě Rumunka Adriana Iliescu porodila ve svých 67! letech zdravou holčičku. Ono to tedy jde, dneska už téměř v každém věku, ale jde o tu praktickou stránku věci. Nevím taky, jak se změnily další věci, ale porodníci taky mají vytipovaný nejoptimálnější věk k rození dětí. A s tím asi nějak souvisejí ty biologické hodiny - tělo si řekne. To neovlivníš. V jednom má Kraknoš pravdu, začíná být problém s neplodností mužů, a to je oříšek ořech. Že bychom jako celkem úspěšný predátorský druh nakonec bídně vyhynuli ? Že založit rodinu už nebude samozřejmostí ? červen 19, 2008 07:04 Jo jo, Wendy... : Vodoměrka Nejhorší je vždycky to, když to s dotyčnými myslíme dobře... cesta do pekel je vždy dlážděna dobrými úmysly :-) červen 19, 2008 08:58 krakonoš : bb zatím nikdy jsem se na Kudlance nad ničím,nikým nerozčílila, tak ani nad tvými karbanátky, jen jsem prostě reagovala, což se tu tak obvykle dělá Vysvětlovat můžeš co chceš, klidně i SVÉ zásady péče o zdraví a kondici, no a já na to buď budu nebo nebudu reagovat, to se uvidí :-) červen 19, 2008 09:45 no řekla bych, že jsme to měly nějak jednodušší. : alena puntíkovaná Dospěly jsme, začaly makat, buch - vlítly jsme do jináče v podstatě všecky ve stejným věku. Vdaly jsme se a bylo. Užívat nebylo co, jezdit nebylo kam a neplodnost neexistovala stejně jako antikoncepce. V TV jeden program (pak, pravda dva...ale stejně kvalitní, tak co dělat o dlouhých večerech, když na jednom programu byla diskuse o velký říjnový revoluci a na druhým hudba z respíria). Tak jsme přišly k dalším dětem. Byly jsme na tom v podstatě všechny stejně a naši manželé též. Žít na psí knížku nebylo lze....tedy bylo, pokud člověku nevadilo, že byl v zorném poli příslušných "orgánů". Byly jsme vešchny tak ve stejném věku a měly jsme plus mínus stejně staré děti - takže jsme prakticky neztratily kontakt mezi sebou dodnes - alespoň já ne. Děti mých kamarádek mající čtyřicítku na krku, mi pořád říkají "teto" - ač jejich příbuzná nejsem. Nějak nebylo co řešit. Když člověk sehnal maso na řízky - měsíc měl o čem mluvit!!! Ne, že by se mi po těch dobách stýskalo a chtěla bych je vrátit - ale lidský duch je jaksi silnější než jakýkoli režim, tak dneska vzpomínáme, co jsme tenkrát užily srandy. Nějak se nám to všecko zdálo jednodušší - ale možná, že to bylo tím, že jsme byly mladé. červen 19, 2008 22:25 že jo? : bb taky mám občas ten pocit, a taky si říkám, že to asi bylo tím, že mi v době předsametové bylo 20 - a nebo se mi to nezdá, že se dnes rozebírá do alelujá všechno do mrtě, vztahy partnerské, rodičovské, přátelské, manuály na kdeco, těhulenství od a do z, z bachorku (tak říká má dcera těhotenskému břichu:-) se dělá věda a posvátno, na partnerství,manželství tisíc a jedna rada - a výsledek nula nula nic. Rozvodů přibylo, dětí s problémy tělesnými i psychickými taky. A chytřejší, kultivovanější taky nejsme. červen 20, 2008 11:23

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment