Ano, přiznávám, že jsem ten článek o "Dlouhé válce" dala na kudlu s vědomím toho, co bude následovat. A to byla dost velká hloupost. Byla to však reakce na několik bývalých čtenářů, kteří mi napsali opravdu nehezká sdělení. Já se jim snažila vysvětlit, že všude na světě jsou lidé dobří i ne až tak moc dobří, že v každé třídě jsou jedničkáři, i ti, co sotva prolezou, že všude,  v každém kolektivu, je pár těch, na které nikdy nebudeme pyšní. A současně, že jsou lidé, kteří vejdou do dějin v dobrém. Nojo, no, neměla jsem toho autora prezentovat...

"Pes do domu, čakan do ruky", prohlásil dědeček František v hospodě u Lorenců. O pár dní později si děda přečetl knihu „Tři muži ve člunu" a pořídil si foxteriéra. Montmorency mu jako jméno psa na Slovácku připadalo poněkud nevhodné a tak malého, milého, strakatého, hrubosrstého psíka pojmenoval Aran. Ten pes tu knihu asi četl taky a měl vnitřní potřebu literární vzor ve všech směrech překonat. Pro výměnu svých mléčných zubů za nové použil dědečkovu vycházkovou hůl. Hůl, která s dědou přežila dvě světové války, porazil Aran během tří minut.

Mým prvním, přímo osobním kontaktem s Tuzexem, byl nádherný, kanárkově žlutý svetřík s krátkými rukávy, který jsem dostala od táty k devatenáctým narozeninám. Moje drahá a nesmírně šikovná maminka mi k němu ušila bílou sukni, o které tehdy táta prohlásil, že není pod zadel, ale pod břicho. Jo, byla fakt hodně krátká…

Armáda České republiky bude velet alianční battle group na východním Slovensku. To je obrovská zodpovědnost, protože tato část fronty se může stát horkou. Nejdříve obrovským tlakem uprchlické vlny z Ukrajiny, dále uvidíme jak daleko ruská válka v Ukrajině postoupí. Uvidíme ruské snahy destabilizovat Slovensko, kde už rozsáhle funguje ruská pátá kolona ve slovenské politice.

No, sotva mne tohle zadání napadlo, tak jsem se v duchu začala bavit, když jsem si ty hezké a pro nejmenší děti vhodné části této pohádky převáděla do pohádky, kterou se rozhodla trošku zprasit jedna baba... Například, jak Sněhurka zkouší ty postýlky... Asi to Trpaslík bude mít zajímavější - a nemluvě o tom, že ta dnešní pohádka se bude odehrávat přesně DNES A TADY, takže si všichni zúčastnění zažijí své :-)))  Ještě vám napíšu návrh, jak by asi hlavní postavy na tom měly být - ale: je to všechno na vás... :-D...

Kam se hrabou předporodní nerváky a porodní bolesti na "pořizování nový kuchyně". Fakt, kdybych si měla vybrat, tak raději to třetí dítě. Jednak už v tom mám přeci jen trochu cvik, druhak vím, že to většinou dopadne dobře. No, ale ani jsem se nemusela poptávat, prostě to nejde. Nemám ty vhodné dispozice a hlavně: můj pes by to nepřenesl přes srdce. On už takhle propadá těžkému smutku, když přijde na návštěvu syn se svými dvěma čubičkami. Takže holt nemám zbytí a budu se oddávat "kuchyňování".

Je to skoro stodvacet let, co byl v tehdejším magazínu Česká hospodyně publikován článek se „Správnými radami pro výchovu dívek“. Radami, podle kterých byly vychovávány naše prababičky, když byly ještě malé holčičky. Rad jsem tam načetla plno a věřím, že bylo jimi ovlivněno plno tehdejších maminek. Mj. ráda se dívám na filmy, které jsou situovány do tehdejší doby; připadá mi taková jemnější, příjemnější.

A to že velké. Na jednu stranu bych se na to mohla vykašlat, neb to není z mého, a jak je známo, z cizího krev neteče. Jenže - ono to dřív taky bylo i moje... Povím vám, oč se jedná, a bude na vás, jestli mne s touto "prkotinou" pošlete do háje - mj. v Hájích už dávno jsem, nebo se zamyslíte stejně jako já, nad tím, jak se mění hodnoty. Jak něco, co tolik století pro lidi představuje kulturní hodnotu, najednou je vyjádřeno jen hodnotou určitého počtu piv...

Už zhruba dva miliony lidí opustily Ukrajinu, z toho více než polovina zamířila do Polska. Asi hodně z vás četlo (buď přeposlané od známých či přímo na facebooku) zážitek jednoho chlápka z Brna, který se rozhodl pro nezištnou pomoc a jel svým autem pro dvě matky z Kijeva, které už byly s dětmi v Polsku, aby je odtamtud převezl do Čech.  Na svém facebooku píše: „Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom věděli, o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo, tak jsem jel.“

Mám milence, ale najednou se změnil, říká, že ho už nevzrušuji. Ale - začnu od začátku: Před rokem a půl jsem se na inzerát seznámila s fajn přítelem. Ovšem rozhodně bych měla napsat, že jsem 20 let vdaná a mám skoro dospělé děti. Hledala jsem přítele proto, že doma to vázlo hodně v komunikaci, dost jsme se hádali - kvůli názorům na výchovu dětí a tak vůbec. Jako žena se tam vůbec necítím, protože myslím, že jsem ještě dost mladá na to, abych stála někomu za pomilování. Manželovi ale ne. A trvá to už víc jak dva roky.

Vím, že lidé, co čtou hodně knih, si připadají tak nějak lepší, zkušenější a moudřejší než ti, co knihy nečtou. Není divu, děti jsou k tomuhle dojmu vedeny od malička – už ve škole se učily, že za všechno, co v něm bylo dobrého, vděčil Maxim Gorkij knize. Život bez knihy by si nedokázala představit dokonce ani kráva, i když té to někdy trvá, než si to přežvejká.

Je mi 48 let, jsem už pět let vdova, a mám tři děti. Dvě děti jsou dospělé, syn 25 a dcera 23, ti si žijí už své životy. Doma zůstal můj nejmladší syn, devatenáctiletý Kája. Je to fajn kluk, dobře se učí, pomáhá mi – nemůžu si na něj v tomto stěžovat. Je dost samotářský a citlivý. A v tom je asi problém. Protože - kdykoli jsem se nějak zmínila o tom, že bych si našla nějakého dalšího partnera, tak je smutný a snaží se mi to nějak rozmlouvat.

To se tedy fakt nesmírně vytahuju, ale jinak to nejde. Ráno ke mně přišli dva pánové, jeden vysoký, štíhlý, mladý, druhý vysoký. Dali jsme kafe a pohovořili o mé nové kuchyni. Mj. už dlouho jsem se necítila tak mimo, ale vůbec si to neberu, protože když mi něco vysvětluje lékař, tak taky nechápu a všichni kolem chápou, proč já nechápu. Takže tak. Budou mi ji cca za týden montovat... Zatím ještě odpočívá ve stavu panenském, nerozbaleném, opřená u zdi v obejváku. V šestačtyřiceti dílech.

Česká společnost, zabývající se výrobou zmrzlin, produkuje oblíbenou Ruskou zmrzlinu, kterou si každoročně koupí přibližně milion Čechů. Vedení se ji teď rozhodlo přejmenovat na Ukrajinskou zmrzlinu ve znamení solidarity s východoevropskou zemí. O přejmenování zmrzliny rozhodla společnost hned první den ruské invaze na Ukrajinu. "Cítíme morální povinnost vymezit se alespoň touto formou proti agresivnímu a nespravedlivému počínání představitelů Ruska a dát jasnou zprávu lidem z Ukrajiny žijícím v Česku či na Slovensku, že je podporujeme".

DNES NĚCO JINÉHO - ŽÁDNÁ PANDEMIE ANI VÁLKA. Jestlipak víte, co jsou takzvané „Fénixovy slzy“? Jde o vysoce koncentrovaný extrakt z květů samičích rostlin konopí. Mažou se na tělo, kouří přes speciální dýmky, nebo i pijí. Umějí být však velmi zrádné. Mezi feťáky je tento velmi silný extrakt z marihuany prezentován jako léčivo, ale kriminalisté tvrdí, že při vyšších dávkách může způsobit i smrt. I přesto se s touto drogou policisté setkávají stále častěji…

Domnívám se, že mnozí z nás mají ještě v živé paměti hodiny tělocviku ze základní školy. Ti dříve narození si zajisté pamatují cvičební úbor, který se skládal pouze z modrých kalhotek zařezaných až … až tam, bílé nátělníky a „jarmilky“. Také si dozajisté pamatujete, jak jsme se pomoci rukou a silné vůle snažili vydrápat na kovovou tyč, která neskutečně dřela a „soužka učitelka“ nám měřila čas. Ti zdatnější šplhali na laně a v tom lepším případě sešplhali i dolů.

Tentokrát je to zas něco hádankovitého, tak se koukejte vyhýbat alkoholickému opojení, neb to rozhodně mozku na rychlosti a výkonnosti nepřidá. Zas jako obvykle - při hledání jsem se snažila něco uhodnout sama - ale vítězství v inteligenci budu muset smutně přenechat vám.

Víte, kdo to jsou preppeři? To jsou „divní lidé“, co se nebojí konce světam ale věcí, které si můžeme přivodit my sami a celá naše civilizace. A těch, které nemůžeme ovlivnit. Války, sluneční erupce nebo totální výpadek elektřiny. Nejspíš si teď mnou ruce a s úsměvem opakují: „Vidíte? My vám to říkali!“

Příprava škubánků, kucmochu, kucmouchu, trpalky, šuperlíků, rejpulce, šlejšků a nositele mnoha dalších názvů může být rozmanitá. Mohou být slané, sladké, smažené i nesmažené, uškubnuté z těsta lžící, ve tvaru šišky, placky, ale i větších „útvarů“. Používá se máslo i sádlo, jak do těsta, tak na opečení i polití. Jo, a jedná se původně o jídlo postní, objevovalo se na stolech většinou v pátek a během všech ostatních křesťanských postních dnů.