Je to nedávno, co se začal vysílat na kanálu Epic drama seriál „POLICAJT“.  Fajn, začala jsem se dívat – a i když jsem to do poloviny prvního dílu nějak nezvládala (zatím jsou odvysílané první čtyři), postupně mne to vtáhlo. Ocitla jsem se totiž v New Yorku roku 1864, ve městě plném korupce, třídních konfliktů, rasového napětí a násilí. V městě, které znám, ale v době současné.  Skvělý atmosférický seriál z produkce BBC America.

Když končil mayský kalendář a někteří jedinci si vážně mysleli, že nastane konec světa - 21.12 2012, tak já se jim posmívala. Uplynulo deset let a já už tak veselá nejsem. Začínám upouštět od myšlenky, že se šťastně dožiji sta let, jako můj děda z tátovy strany, nebo moje nyní 102 letá sestřenice, z té samé větve rodiny. A kdyby, tak asi nebude o co stát.

Řekla bych, že ne! Já a dcera jsme byly úplně jedny z prvních, které se nechaly očkovat proti klíšťové encefalitidě. Dceři jsem v jejím dětství hlídala termíny povinného očkování a byla jsem nemile překvapena, že zrovna u jejího ročníku narození bylo ukončeno očkování proti černým neštovicím. Moje máma od roku 1954, až do důchodu a brigádně i potom, pracovala v podniku Biogena. Brzy po vzniku republiky v roce 1918 se rozběhly diskuze o strategické potřebě vlastní výroby vakcín a sér.

Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?” „Ale, synu, proč ne, budu mít na svíčky. ”Začne obřad a dojde k místu, kdy si nevěsta a ženich mají vyměnit sliby. Duchovní se zhluboka podívá ženichovi do očí a praví: „Ptám se vás, ženichu, slibujete poslouchat svou ženu na slovo, plnit její každá, i nejtajnější přání, servírovat jí snídani až do postele, plazit se před ní po kolenou a nyní ji slavnostně políbit nohu?”

Yukon je nejzápadnější a nejmenší ze tří kanadských teritorií. I tak ale zabírá více než půl milionu kilometrů čtverečních, což je asi šestkrát víc, než má Česká republika. Žije tu jen necelých 32 tisíc obyvatel – asi jako kdyby Příbramáci měli pro sebe celé Španělsko. Ano, až na pár městeček je tento subarktický region téměř prázdnou zemí, kde mnohdy sousedy od sebe oddělují stovky kilometrů nedotčené země. A tam už hodně dlouho bydlí Jirka, známý coby komentátor Mikin.